Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

... Stvořená bytost je v nejlepším případě pouze soupodstatná s TO, ale nikdy není s ním plně totožná. Je jedním z bohů, ale nikoliv Bohem. Navíc oba výroky neplatí pro bytosti odpadlé od Boha v plném smyslu, ale pouze podmíněně. Vyjadřují naší možnost, která je bez našeho velkého úsilí neuskutečnitelná a v současnosti vzdálená. Nikdo nezačne žít božským životem jen proto, že zaslechne pravdu o svém podstatném božství, které si v současném stavu nejen neuvědomuje, ale není ani schopen uvědomit...

Jiří Vacek

Tomášovci se snaží vytvořit dojem, že jedinými a nejvyššími mistry u nás byli a jsou manželé Tomášovi a jejich vzor Fráňa Drtikol. Eda Tomáš přece jednou pro vždy a neomylně: „U nás žádný Maháriši neučí“. Ze všech sil proto pěstují kult jejich jedinečnosti. Je proto dobré připomenout, že zdaleka nebyli a nejsou jediní učitelé, kteří u nás působili nebo působí. To, že neplnili lucerny, protože nechtěli a raději se věnovali neokázale, ale té nejdůležitější mistrovské práci, což je vedení žáků, jejich velikost nesnižuje ani v nejmenším. Plná Lucerna ještě z nikoho mistra nedělá.

Všimněme si vztahu našich mistrů ke komunistům.

Jiří Vacek

... Maháriši („First Meetings with Ramana Maharshi“): „Nevěnujte pozornost všem těmto proměnlivým jevům ve vašem životě, včetně smrti. Nepřemýšlejte ani o samotném vidění či vnímání, ale věnujte výhradně pozornost tomu, co vidí všechny tyto věci. To je zodpovědné za vše. Ze začátku bude se tato snaha zdát téměř nemožná, ale postupně se dostaví výsledky. Trvá to roky denní praxe, ale tak se stáváme mistry. Mějte při tom oči otevřené a udržujte pozornost pevně upřenou na to, co ve vás vidí. Je to uvnitř vás. Ač trvá roky, než TO naleznete, prvé výsledky tohoto soustředění se dostaví brzy – asi za 4 až 5 měsíců. Od této chvíle se nesoustřeďujte na to, co vidíte ani na samotné vidění, ale pouze na TO, co vše vidí.“...

Jiří Vacek

... Po týdnu se vrátil do ášramu, aby se rozloučil a řekl Mahárišimu, že jeho pomoc nepotřebuje. Má svého Krišnu, který se mu zjevuje a se kterým rozmlouvá. Maháriši mu řekl: „To je skutečně dobré. A vidíte jej právě teď´?“ Púndža stále ještě velmi hrdý na své vize, které Maháriši nemá, musel připustit, že nikoliv. „Tak Krišna přichází a hraje si s vámi, a pak zmizí“, pokračoval Maháriši. „Jakou cenu má Bůh, který se objevuje a mizí? Je-li pravým Bohem, musí být s vámi stále“...

Jiří Vacek

Ramana Maháriši učí stezku poznání sebe pomocí átmavičáry neboli obracení pozornosti na naše pravé Já. K dosažení tohoto cíle je třeba vytrvalé, celodenní úsilí v provádění átmavičáry, které může trvat roky, než je úspěch dosažen. To je nepochybně jeho neměnné stanovisko; je obsaženo ve všech jeho spisech i ve zprávě  F. Humphreysiho, jak bylo uvedeno. Jeho stezka je džňána jóga. Hnací silou této stezky je moc pozornosti vědomí, kterou hledající cílevědomě obrací na ně samé.

L. Púndža rovněž usiloval, a to denně 25 let. Kráčel stezkou lásky k Bohu, bhakti jógou. Její hnací silou je láska k Bohu, která, byť i nevědomě, obrací rovněž pozornost na Boha, a proto nás k němu přivádí. Podstatný rozdíl mezi oběma stezkami je, že žák stezky poznání pracuje s pozorností vědomě a je správně poučen o jejím cíli. Bhakta se chápe moci pozornosti vědomí pomocí své lásky k Bohu, nevědomě a svůj cíl, Boha, chápe předmětně.

Jiří Vacek

Bůh je ve své podstatě absolutní, neomezený a beztvarý sebe si vědomý subjekt, vědomí Já jsem. Stezka poznání Já, džňána jóga míří přímo k uvědomění si tohoto subjektu: vědomí Já jsem, který je i naším pravým Já. Je proto stezkou přímou. Míří přímo ke sjednocení se s absolutním Já jsem. Je-li její nauka dostatečně zvládnuta, rozpouští i naše chybné názory o Bohu, které nám brání v jeho dosažení...

... Stezka lásky vychází z předpokladu, že Bůh existuje, je od nás oddělen nebo mu dokonce přisuzujeme tvar. K Bohu nás přivádí síla lásky, která nás k Bohu přitahuje a spojuje nás s ním. V některých případech se nám dokonce Bůh ve tvaru, jaký mu přisuzujeme, zjevuje. Někdy vnitřně, jindy dokonce i zevně...

... Konečného poznání Boha bez tvaru neboli pravého Já, vědomí Já jsem, oba druhy hledajících dosahují pomocí mistra, který si Já uvědomil. Toto je pravidlo, které nemá výjimek. Pokud se zdá, že existují, hledejme vysvětlení v předchozím životě...

Jiří Vacek

Stavy blaženého ryzího vědomí, které přicházejí samovolně, jsou velmi pěkné. Často trvají i týdny, ale zpravidla nakonec zmizí. Případy, kdy zůstanou trvale, jsou řídké. Po jejich zmizení jsme opět tam, kde jsme byli před jejich objevením: v egu. Skutečnou hodnotu mají jen ty trvalé. Proto je nesmírně důležité vědět, jak se do těchto stavů vracet, a jak se udržují. Zde vědět znamená i umět do nich vstupovat ze svého rozhodnutí.

Jiří Vacek

Lidové noviny ze 17.3.2006

Němci, zvláště sudetští si nedají pokoj ani 60 let po válce. Své nepřátelství k Čechům otevřeně projevila jejich německá, křesťanskodemokratická strana, když její poslanci hlasovali proti přijetí naší republiky do Evropské Unie. Nyní opět chtějí dialog s naší vládou, což již je sám o sobě projev německé nadutosti. Vlády vyjednávají pouze s vládami a nikoliv se spolky. A jak si tento dialog představují?...

Jiří Vacek

Když začala okupace, bylo mi necelých osm, když skončila, bylo mi necelých čtrnáct. Šest let života žitých každý den stejně...

... Tak jsme žili v bídě, o hladu a v neustálém strachu o holý život šest let. Byli jsme doslova psanci, lovná zvěř, v konečném řešení po vítězství Reichu určená k odstřelu. Jakýkoliv Němec mohl podat na nás udání Gestapu, což také často činili. Výsledkem byl buď koncentrák nebo okamžité odsouzení na smrt stanným soudem. Obvinění se nezkoumala. Vše bylo dobré k likvidaci nežádoucího českého živlu...

Jiří Vacek

„Mysl je podivuhodná síla Já“, říká Ramana Maháriši a dodává: „Vraťte ji do Já“.

Do nevědomosti a pokleslého stavu bez Boha upadla lidská bytost jako celek. Naše mysl včetně její rozlišovací a poznávací schopnosti, které říkáme rozum, upadla do nevědomosti. Jejím důsledkem je větší či menší neschopnost správného myšlení.

Jiří Vacek

Myšlení, které pomíjí skutečnost existence Boha, je vždy nesprávné.

I nesprávné představy o Bohu brání jeho pochopení ve správném Duchu.

Přitakání zlu zastírá schopnost rozumu správně rozlišovat. Výsledkem moci zla nad námi je převrácené vidění. Zlo vidí dobro jako zlo a své zlo jako dobro.

Jiří Vacek

... Prvotní a rozhodující příčinou v řetězu příčin a následků neboli karmy je samo vědomí. Namířením své pozornosti ke světu začíná veškeré dění. Myšlenky a zevní skutky jsou jako příčiny karmy až druhotné. Kdo chce vyvolávat žádoucí následky s využitím vytváření správných příčin, musí nutně začít s řízením pozornosti vědomí. Od namířené pozornosti vědomí se odvíjí vše...

Jiří Vacek

... Je zřejmé, že nejvyšším cílem stezky je vysvobození, stav, ve kterém se již znovu nerodíme v nebožském světě. Nic jiného jím není. Největším mistrem je ten, kdo toho dosáhl. Ti, co toho nedosáhli, ač mohou být mistry, nejvyššími mistry nejsou. Jestliže Míla Tomášová sama o Drtikolovi tvrdí, že je již opět mezi námi, a když má pravdu, pak je zřejmé, že Drtikol nedosáhl stavu džívanmukti ani vidéhamukti. Není proto také nejvyšším mistrem, není osvobozený...

Jiří Vacek

Někdy se říká, že džňána jóga je filosofickou stezkou. Pokud chápeme filosofii jako lásku k moudrosti, pak je takové označení správné. Džňánin miluje pravdu a snaží se jí poznat. Pokud označení filosofické chápeme tak, že jde o pouhé rozumování, velmi se mýlíme. Stezka poznání sice začíná rozumovými úvahami, ale po získání správného přesvědčení rozum odkládá, mysl zastavuje a obrací pozornost vědomí na ně samotné.

Jiří Vacek

Kdysi jsem si bláhově myslel, že lidé, kteří pěstují jógu, mystiku nebo praktikují buddhismus a podobně, touží po Bohu, poznání Sebe, či nirváně. Velká chyba. Jejich ega si touto a podobnou praxí snaží pouze vylepšit svou existenci v egu. Toho se nejen nechtějí vzdát, ale snaží se své ego zbožštit, chtějí se stát Bohem se svým egem. Proto se tak rádi věnují nejrůznějším druhům magie, například myšlenkové nebo cvičí jógu s nadějí, že se stanou božskými bytostmi. Proto mají v takové oblibě tvrzení o jednotě, a že jsou TO, a proto s takovou radostí berou doslova poučení, že není oč usilovat. To je jen marnost nad marnost. Tudy stezka nevede. To vše jen posiluje ego a tím i náš pád, naši nevědomost , a proto i nesvobodu a utrpení.

Jiří Vacek

Pan Pařík a jemu podobní, mě často zásobují dopisy, ze kterých jen dýchá slušnost a duchovnost. Posuďte sami...

... Vy skutečně Boha nepotřebujete, vy si plně vystačíte sám...

Jiří Vacek

... Co je v těchto stavech v prožívaných světech a ve spánku bez těla a světa skutečné? Nic, co se mění, co mají různé, ale to, co je jim společné, což jsme my, naše já, přesně řečeno vědomí, kterým je prožíváme. Jedno jediné já, vědomí, žije svět bdění, snění i život bez těla a světa. Co právě prožívá, a proto je pro ně i současnou a jedinou skutečností, určuje právě ona síla, která nás přesahuje a ovládá, a to i vzdor naším přáním a vůli. V tomto smyslu jsme zcela bezmocní a nesvobodní. Je velkou nevědomostí tuto pravdu nevidět...

Tomáš Berka

... Právě jsem dočetl dva články na Vašem webu. Proč ego nechce usilovat a Skutečnost podmíněná a absolutní. Cítím se inspirován se k nim krátce vyjádřit. Myslím, že jsou skvělé. Skutečně mě hluboce oslovili a načerpal jsem zcela novou inspiraci ke svému úsilí. Děkuji tedy za ně...

Jiří Vacek

(Viz Dingir 1/2006, str. 10 - 12: "Mistr v roli zkoušeného")

Asi začátkem března 2006 mne zavolal pan Vojtíšek, že by rád v jeho časopise Dingir otiskl se mnou rozhovor. Měla jej zpracovat studentka A. Duchková, a jelikož jak řekl: „Je nezkušená, budu jí s ním pomáhat“. Osobně se o publicitu neucházím. Jsem soustředěn na duchovní praxi. Když přijde taková nabídka sama od sebe, tak ji neodmítám. Proto jsem svolil a ani mne nenapadlo podezření z nějakých jiných úmyslů, než které byly řečeny...