Odpověď na e-mail od M. Paříka
Jiří Vacek
Pan Pařík a jemu podobní, mě často zásobují dopisy, ze kterých jen dýchá slušnost a duchovnost. Posuďte sami.
Od: Martin Pařík <parik@avatar.cz>
Komu: Robert Pettinger <rpettinger@iol.cz>
Odesláno: 28. března 2006 12:12
Předmět: Panu Vackovi
Pane Vacku,
mám chápat níže uvedenou Vaši citaci jako další provokaci?
"Pan Pařík, M. Tomáš a další vědí vše samozřejmě lépe než Maháriši. Není oč roky usilovat, očišťovat se, uklidňovat mysl. Stačí si pomyslet, že jsme TO a rázem TÍM jsme. Každá námaha je zbytečná."
Žádám Vás, abyste doložil toto Vaše tvrzení. Pokud vím, nikdo z nás nikdy netvrdil, že není oč usilovat, uklidňovat mysl atd. Jestliže nejste vzhledem ke svému věku a možnostem s to naše případné citace, jež by podepřely Vaše tvrzení, dohledat, můžete pověřit tímto úkolem některého z ideologů Vaší skupiny.
Pakliže nedoložíte věrohodnými citacemi Vaše shora uvedené tvrzení, račte si uvědomit, že jste po právu nazýván lžiguruem, trapným pomlouvačem a ubohým provokatérem.
Míru zdar!
Martin Pařík
Pan Pařík, který neustále obhajuje božskost ega, které není třeba rozpouštět a krásu těch, kteří jsou jím ovládáni, najednou chce, abych ve všech jeho zlých výlevech vyhledával všechny jeho nepravdy o zbytečnosti úsilí. Ať si je nalezne sám. Nepíši po celou dobu sporu o ničem jiném než právě o tom. Nakonec sám Eda Tomáš píše o zanechání úsilí před dosažením cíle, ač Ramana Maháriši jasně říká: „Átmavičára je stezka od začátku až do konce. Kdo nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru“, neboli padá zpět do světa. Právě nedávno o škodlivosti úsilí psal na JZ i Miloš Tomáš.
Zcela zákonitě nejvíc hlásají zbytečnost úsilí ti, kterým se nechce namáhat a vystačí si se svým egem. Kdo neusiluje, nic nedosáhne, což platí i o těch, kteří s úsilím přestanou dříve, než dosáhli. Jak by také nevědomé ego mohlo vědět, že již má před dosažením, a proto s úsilím přestat? Ego, které s úsilím přestane, egem zůstane.
Něco jiného je, že v průběhu stezky přecházíme od praxe nižší k vyšší. Zanecháváme například opakování mantry nebo provádění zevní pránájámy a přecházíme na átmavičáru. Tu samozřejmě provádíme až do konce stezky, což není jen poznání, ale hlavně konečné vysvobození. Jinak se vrátíme zpět na zem do nového zrodu jako F. Drtikol, jak tvrdí sama Míla Tomášová. To jsou plody neúsilí ne předčasného zanechání úsilí.
Pane Paříku, co takhle vaši otázku obrátit a požádat vás, abyste doložil, ve kterých svých vyjádřeních píšete o nutnosti pokory, slušnosti, očisty, o nutnosti trvalého úsilí až do vysvobození a hlavně o nutnosti rozpuštění ega. Na něco takového si ve vašich výlevech nemohu vzpomenout.
Zatím jste nás jen přesvědčoval o nutnosti vzdát se Boha, což chápete doslova podle litery, která zabíjí.
Vy skutečně Boha nepotřebujete, vy si plně vystačíte sám. Proto také tak vychvalujete komunistu F. Drtikola. Ten také usoudil, že Boha nepotřebuje, a že svět spasí sám se svými soudruhy, kteří v Boha nevěřili jako on. Jelikož nedosáhl nirvány, cíle Buddhova učení, nelze jej ani považovat za nejvyššího mistra. Ti, kdo jej jako takového vyzdvihují, by měli být velmi opatrní, aby neskončili jako on.
Od ega přece nemůžeme očekávat, aby se drželo toho, co učí Rámakrišna, Ježíš, Maháriši a další: „Neustále spočívám u nohou Toho, jehož milostí jsem s ním sjednocen“.