Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Pavel Kubeš

... Nemylme se, že farizeové neboli duchovní pokrytci jsou historická záležitost. Nejsou. Existovali vždy a budou zákonitě existovat tak dlouho, dokud budou existovat lidé, kteří dávají přednost svému egu před Bohem, před svým pravým Já...

Jiří Vacek

(k článkům na www.jitrnizeme.cz)

... Počínání pana Paříka je úděsné a nemravné. Dělá z obětí komunistického útlaku viníky a komunisty, pravé viníky chválí za vznešené úmysly a jako dobré lidi. Proč to dělá? Je mu každá špína, kterou po nás může hodit dost dobrá nebo má skutečně tak rád komunisty? V každém případě jim svou agitací v jejich prospěch vydatně pomáhá. Komunisté byli přece hodní a vznešení, jejich oběti zbabělci, protože komunistům neusnadňovali, aby je mohli lépe pronásledovat.

Jiří Vacek

Knížka známého šiřitele tibetského buddhismu má 448 stran, ale přesto je velmi kusá. Je téměř jen telegrafickým záznamem činností tohoto energií překypujícího buddhisty: jeho cest, návštěv a dění v buddhistickém západním světě. Je jakousi obdobou mých pamětí „Jak jsem hledal Boha“, ale, jak jsem řekl,  až příliš stručnou. Lama se naprosto nevyhýbá kritice nejrůznějších učitelů a lámů; pokud se mu jejich chování nelíbí, neváhá s ostrým, ale věcně a bez sprostoty vyjádřeným odsudkem. Přesně tak, jak tomu má být. Pro stručnost podání bohužel neznalý čtenář asi nepochopí, oč v uvedených  sporech a nedorozuměních jde.

Jiří Vacek

Prohlášení Edy Tomáše: „U nás žádný Maháriši neučí“, považuji za velmi nešťastné. Co tím vlastně řekl? Vyjádřil své přesvědčení, že ví, kdo Maháriši je, že jej zná, a proto i umí bezpečně určit, kdo jím je a kdo ne, kde se nachází nebo kde nikoliv. To je velmi odvážné tvrzení. Maháriši byl mistr a ten je podle jeho vlastních slov Bůh. Znal Eda tak dobře Boha, aby o něm mohl takto mluvit? Nebo si spletl osobu Mahárišiho, jeho tělo s mistrem, který není tělem, ale ryzím vědomím Já jsem?

Jiří Vacek, Sára

... Všimněme si dobře té části dopisu, kde pisatelka popisuje svůj plný prožitek Já. Je tak silný, že vědomí Já zakouší všude a ve všem. Pod jeho vlivem si myslí, že není možné, aby druzí nezažívali, co ona, že k jeho dosažení není úsilí nutné a touží všem říci, že jsou TO, že se o nic nemá snažit. Snad právě síla tohoto prožitku některé mistry svádí k tomu, že neučí praxi, která k takovému dosažení vede, a dokonce odsuzují samo úsilí. To je samozřejmě špatně...

Jiří Vacek

(k článku M. Paříka na www.jitrnizeme.cz, 14.02.06 - později odstraněn)

... Z vašich řádků je přímo cítit lítost nad tím, že jsem své samizdaty nepodepisoval, aby mě komunisté mohli snadno zavřít. Komu bych tím prospěl? Považoval jsem za přednější v jejich vydávání pokračovat než sedět ve vězení. Podle vás je to zbabělost. Podle mne je něco takového říkat komunistická podlost a ničemnost...

Jiří Vacek

... Pozornost vědomí má skutečnou stvořitelskou a oživující moc. Čemu vědomí věnuje pozornost, tomu propůjčuje své bytí, to oživuje a posiluje. Platí samozřejmě i opak: čemu pozornost vědomí odnímáme, to zeslabujeme a rozpouštíme, až na konec přestává existovat, protože veškeré bytí se uskutečňuje pozorností vědomí...

Miloš Dostál

(příspěvek M.Dostála na www.jitrnizeme.cz, 10.03.06 - později smazán správcem diskuzního fóra na JZ)

Jiří Vacek

Ze zjištění oživující a tvůrčí moci vědomí a ze skutečnosti, že stále a nepřetržitě pozornost vědomí k něčemu přivracíme, vyplývá nutnost jejího řízení tak, aby:

1. Směřovala k Bohu a ke všemu, co nás k němu přivádí.

2. Byla odvracena od všeho, co nás od Boha odvádí.

Jiří Vacek

Není vyšší síly, než je síla vědomí. K čemu je namířena, jedno zda vědomě či nevědomě, to oživuje a to se stává skutečností, samozřejmě podmíněnou a dočasnou. Bez přivrácení pozornosti vědomí nic nemůže existovat, což platí i o všech druzích projeveného Boha.

Martin Zouhar

... Na Vámi podávaném učení se mi líbí jeho přehlednost, skoro až styl Definice - Veta - Důkaz. To poslední je ovšem přenecháno laskavým čtenářům. A zde se ukazuje, že mi poslední dobou jde spíše o prvé dva body...

Jiří Vacek

Bůh je láska. Kdo jej miluje, pěstuje jej v sobě jako lásku. Kdo cítí lásku, cítí proto v sobě Boha. Jelikož lásku cítíme v sobě, Bůh jako láska je v nás. Není od nás daleko, ale je nám blízko a je v naší moci: máme jej, prožíváme jej jako lásku, dokud jej milujeme.

Jiří Vacek

Stezka je boj, který se odehrává v nás. Bojištěm je naše vědomí, ve kterém se střetávají naše dobré, zlé i duchovní sklony. Ty se snaží prosadit a zvítězit tím, že na sebe přivrátí pozornost našeho vědomí , a tak získají jeho oživující moc. Když se tak stane, mohou se rozvinout a uskutečnit svůj obsah, úměrně síle vědomí a mysli, kterou jsme do nich my sami vložili.

Jiří Vacek

... Ve světle oživující moci vědomí studium nauky přestává být pouhou záležitostí, ve které získáváme poznatky o cestě, ale vlivem oživující moci vědomí se stává i přímou duchovní praxí. Poslední platí plně tam, kde čtené obrací pozornost přímo na náš cíl, jímž je Bůh, vědomí Já jsem. Pouhé čtení o čakrách, zázračných silách a podobně samozřejmě tuto úlohu neplní, protože předmětem pozornosti není sám cíl, ale něco jiného...

Martin Tomeš

... Tak proč, když je to tak jasné, se tolik hledajících chová stejně k mistrovi? Myslí si snad, že v duchovnu je nevděk a neúcta v pořádku, zatím co v hmotě nikoliv? A co výrok: “Jak nahoře, tak dole“? Nebo se domnívají, že je mistrova povinnost se o ně starat? Z výše uvedených příkladu je jasné, že nikoliv. A protože, takovýchto „druhých“ typů, kteří si myslí, že je samozřejmé být s mistrem či moci studovat přímou nauku, je kolem nás hodně, cítím potřebu říct: „Mistře, moc Vám za vše z celého srdce děkuji. Uvědomuji si, že je to velká milost být ve Vaší přítomnosti a číst Vaše knihy“...

Jiří Vacek

... Názorem zla je, že co je dobré pro mne, i když  tím ubližuji druhým, je dobré a nikoliv zlé. Zlo nevěří na dobro ani na kosmickou spravedlnost, ale je přesvědčeno o tom, že je oprávněným prostředkem k získání vlastního, hmotného prospěchu, a že přináší dobro. V tom spočívá jeho zásadní omyl. Zlo škodí všem a na prvém místě tomu, kdo je přijal za své. Nejen přináší ve svých důsledcích zlo, ale roztáčí kola karmy do stále horších a horších následků. Zlo vždy plodí jen zlo, což není jen utrpení, ale, což je mnohem horší, zastření rozumu...

Pavel Kubeš

... Srdečný pozdrav a sdělení, jaký dopad v praxi mělo to, že jsem Vám přiznal své ego! Vždy jsem prosil – a stále prosím o pomoc, ale v této době jsem se dostal do tohoto stavu: „Otče – Bože Všemohoucí – já opravdu chci, ať mi pomáháš. OPRAVDU O TVOU POMOC STOJÍM!“ Dříve, kromě chvil opravdového zoufalství tento zásadní prvek v mé prosbě chyběl. Prosil jsem, jako by to byla povinnost Boha nám pomáhat, aniž jsem skutečně – pod vlivem domýšlivého ega – o pomoc stál! A tak se mi náhle otevřel zrak a já uviděl, co se píše v evangeliu o návratu ztraceného syna...

Robert Baťa

... A ještě jeden dík pro pana Vacka za jeho články na internetu. V práci nemám mnoho duchovních stimulů a tak když už padám do hmoty, můžu se podívat na jeho internetové články a hned je lépe. Takže bych mohl shrnout: díky pane Vacek, Vaše příspěvky na internetu čtu nebo se k ním vracím i několikrát denně, pokud to je možné...

Jiří Vacek

... Všeobecně platí, že nejvyšší Skutečnosti se nemůže zavřené ani otevřené oči dotknout. Zdůvodnění nalezneme v Tripuře Rahasja. Já je jak před očima, tak i za očima nebo ještě lépe, oči jsou v Já. Naším cílem je přirozené, sahadža samádhi, což je označení pro spočívání v Já, ať jsme, tělesně vzato, v klidu či v pohybu, ať je mysl činná nebo nikoliv. Při činnostech těla nelze mít oči zavřené. Dosažení přirozeného samádhi bez spočívání v Já při otevřených očích není možné dosáhnout...

Jiří Vacek, hledající

Co dělat když upadneme? Samozřejmě vstát, očistit se a jít dál. Právě o tom je následující dopis...