Bůh je sebe si vědomá láska Já jsem
Jiří Vacek
Bůh je láska. Kdo jej miluje, pěstuje jej v sobě jako lásku. Kdo cítí lásku, cítí proto v sobě Boha. Jelikož lásku cítíme v sobě, Bůh jako láska je v nás. Není od nás daleko, ale je nám blízko a je v naší moci: máme jej, prožíváme jej jako lásku, dokud jej milujeme.
Jelikož Bůh je láska, nestačí pouze milovat, ale je nezbytné, chceme-li se s ním sjednotit, stát se samou láskou. Výrok: „Já jsem láska“, značí, že vědomí Já jsem je láska, sama schopnost milovat. Spočívejme proto v lásce jako vědomí Já jsem, sebe si vědomá láska. Tím spojujeme Boha jako lásku s Bohem vědomí Já jsem. Postupujeme od předmětného milování ke sjednocení, k jednotě, ve které se boží láska obrací sama k sobě, k Bohu Já jsem a prožíváme se v jednotě obojího. Jediná obecná duchovní pravda, která platí vždy, stále a za všech okolností, je přikázání o lásce k Bohu. Z požadavku milovat jej stále celou svou bytostí a na prvém místě není výjimek. To je celá stezka, celé náboženství a nejvyšší moudrost. Není nic nad to lepšího.
Tento Bůh je jak láska, tak i sebe si vědomá existence Já jsem. Nedělme proto Já jsem a lásku, ale objevujme jejich jednotu. Boha nemilujme pouze srdcem, ale i myslí a pozorností vědomí, které k němu obracíme, když se s ním obíráme. Láska není pouze v citu, ale i v myšlenkách a v pozornosti vědomí, které věnujeme tomu, co milujeme. Láska k předmětům a bytostem, není-li moudrá, znesvobodňuje. Láska k Bohu, k lásce samé, k vědomí Já jsem, vysvobozuje, protože nás spojuje s Bohem.
Milujme druhé pro Boha v nich, milujme v nich to, co je božské a nikoliv to lidské. Milujme je jako vědomí Já jsem.
Jen ten, kdo miluje Boha jako lásku Já jsem a nic jiného, jej miluje celého a plně.