Jiří Vacek - duchovní učitel

Martin Zouhar

S díky Vás zdravím, pane Vacku,

a píši tento dopis. Přiznám se, že jsem jej chtěl vzletně formulovat, aby byl oceněn jako od pisatele... stále v moci ega, jemuž jde jen o jedno - o něj samé. Praktikuji zen a zajímám se i o "směr, který prezentujete" (věřím, že jej lze skloubit s vnější formou zenu, nejen jako zpestření požitkářova jídelníčku). Poslední dobu mne postihla bezduchost, zmechanizovanost praxe, vyprahlost. A ejhle, na Vašem webu se objevil článek "Jak žijí hledající" a protože to nestačilo, tak ještě "Největším naším nepřítelem jsme my sami", který mi už vehnal slzy do očí.

Nedosáhl jsem TOHO, co je zmiňováno v oněch článcích. Jen vždy, když jsem se začínal cítit spokojen se svým stavem [rozuměj duchovní stagnací a propadem], byl jsem upozorněn na to, kdo a s čím je to vlastně spokojen.

Na Vámi podávaném učení se mi líbí jeho přehlednost, skoro až styl Definice - Věta - Důkaz. To poslední je ovšem přenecháno laskavým čtenářům. A zde se ukazuje, že mi poslední dobou jde spíše o prvé dva body.

Ve světlých chvílích, děkuji za tato upozornění, děkuji za Vaše rady na cestu v knihách, děkuji a prosím Vás, pokračujte, i když se bojím, že to bude bolet.

Ale u lékaře přece trpíme pro své dobro! (A proto se k němu někdy bojíme obrátit)

V úctě

Martin Zouhar