Jeden z několika set vynucených dopisů
Jiří Vacek, Pavel Kubeš
Krnov, 15.2.2005
Vážený pane Vacek,
Srdečně Vás i Vám blízké zdravím!
Chci Vám tímto dopisem znovu poděkovat, že mi pomáháte zbavovat se toho nejhoršího zla v člověku – ega! Stále nás na to upozorňujete, a tak jsem si konečně napsal JAK – se mé ego projevuje. Už jsem Vám o tom a s jakým dopadem jednou napsal. Dokud jsem si své ego takto „nezpředmětnil“, pořád jsem to považoval za „nějak“ sádhanou – meditacemi – zvládnutelné. I když jsem cítil, že můj duchovní pokrok neodpovídá mému úsilí a Vaší snaze mi pomáhat. A tak jsem odhalil právě těmi projevy ega, že soustavně rušily výsledky mé sádhany!
Pane Vacek, v této větě je konečně jasně mnou rozpoznáno – UVĚDOMĚNO – proč se někdy daří, jindy ne a proč i vyspělí hledající odpadají! Co jsem totiž získal meditacemi – ego nenápadně rozpustilo nepozorností k JÁ – a mému myšlenkovému a citovému životu. Co se děje, když končím formální meditace? Chvíli sice jsem dále uvnitřněn, jenže při vědomí těla, mysli či světa se toto uvnitřnění – uvědomování v JÁ pomalu rušilo! Čím? Ego začalo být aktivní větším zájmem o dění – než o vnitřní KLID! I když nám toto neustále připomínáte – STÁLE JSEM NEBYL DOSTATEČNĚ DŮSLEDNÝ! A tak se mi tímto „zpředmětněním“ ega nakonec přeci jen otevřely oči. Vypsal jsem si chyby, které dělám, a tak jsem spatřil, co se děje! Například to, že když někdo z blízkých manželů Tomášových prohlásí, že paní Mílu Tomášovou nezná NIKDO líp než on, vyjadřuje se tak jen jeho namyšlené ego, které se staví nad našeho Stvořitele, který tím pádem neví jaká paní Míla je! Zde někdo staví své lidství nad božství!
V Avatáru se prodávají a vydávají knížky manželů Tomášových, učení Ramana Mahárišiho – tj. čisté nauky a když nás pane Vacek právě toto učíte, tak Vás sami redaktoři těchto knih napadají! Kdyby alespoň slušně a věcně. CO – jako děláte špatně! Poznal jsem sám na sobě právě vliv ega, jenž mne chlácholilo, že jsem dobrý protože něco duchovně dělám! Je však těžké být upřímný sám k sobě a přiznat si svou nedostatečnost. Proč svým negativním postojem tito lidé znevažují svou vydavatelskou činnost? Jak rozpustit své ego mají ve vlastní vydané knížce pana E. Tomáše – Jóga pozornosti! Hned od prvních stran, ale také varování p. Tomáše před špatně pochopenou naukou! Opravdu vydal Avatar! O tomtéž krásně a jasně pojednává Vaše Královská jóga! Jenže právě tak se projevuje ego – znevažuje i samo sebe. A přitom by stačilo tak málo! Kdyby si ti, co Vás na internet.stránkách Jitřní země napadají místo Vašeho jména napsali své! Tak by mohli poznat, že vlastně píší a vypovídají o sobě a svém charakteru. Ale právě toto nejsou schopni učinit pro „svou“ zaujatost egem - k pravdě, kterou jak si myslí – mají!
Pane Vacek, já Vás tímto dopisem otevřeně bráním proti takovým „nevědomým“ útokům eg, neboť jste mi otevřel oči co – je Pravda – a Co ego. Divím se, že pan Miloš Tomáš nechá takovými útoky na Vás snižovat dosaženou duchovní úroveň svých rodičů, když oni sami Vás uznávali jako opravdového duchovního praktikanta, jenž dosáhl Světla a Poznání! Tomu opravdu nerozumím! Já jsem Vám za Vaší praktickou pomoc opravdu vděčný a cítím k Vám hlubokou úctu a lásku, že mohu být ve Vaší přítomnosti a mohu se od Vás učit i – jak říkal Ježíš – příkladem. Nikdy jsem Vás za ty roky společných meditací neslyšel se vyjadřovat vulgárně či sprostě! I když jste mluvil o tom nejhorším zlu – egu a jeho projevech! Není to tím, že Vaše ego zmizelo? Jinak si totiž nedovedu vysvětlit Vaše vstřícné chování ke každému, kdo projeví zájem o Vaší pomoc a čistou nauku, která ego napadá – a rozpouští! Rád bych tento dopis uveřejnil na internetu, bohužel to neumím. Jen se vždy dovím, jak jste tam, napadán – a kým! I když žáky nepřijímáte, vnitřně cítím, že JSEM –
Váš žák – Pavel Kubeš
P.S. Pokud se tento dopis objeví přeci jen na internetu a reakce na něj budou nesouhlasné – pak vystihuje přesně vyjasněný problém ega! Pokud donutí k zamyšlení a konečně se něco pohne k dobru věci – sám každý musí poznávat Pravdu a ne ji Vám upírat! Že rozpuštění ega není jednorázovou záležitostí, dokazují křesťanští světci – nepřetržitými modlitbami, hlídali svůj charakter a mysl, aby patřila jen Bohu a ne jim! Jogíni si pomáhají onou átmavičárou, pratjahárou, jamou a nijamou. Sám pan Tomáš ve svých knihách přiznává roky a roky duchovních cvičení – úsilí! A přitom je to tak jasné – chci-li něčeho dosáhnout MUSÍM o to usilovat, to je podmínka! Tj. rozpuštěním ega – dosáhnu poznání KDO JSEM. Jinak to nejde!
Takovýchto dopisů jsem dostal již několik stovek. Skutečně. Kdo nevěří, ať se přijde podívat. Tvoří náplň i dvou dílů „Zázraky meditace“, jsou obsaženy i ve „Zkušenostech z duchovní praxe“ a v pamětech „Jak jsem hledal Boha“. Poskytují nesmírně cenné duchovní zkušenosti, které prožívají stovky hledajících, kteří se vydali na duchovní stezku. Takové dopisy jsou nesmírně cenné pro všechny, kdož opravdu usilují, protože odhalují úskalí stezky, omyly, kterých se dopouštíme a líčí stezku takovou, jaká je: skutečným bojem, ve kterém se nejedná o nic menšího než o náš příští osud. Zda budeme žít dále v nevědomosti, v nesvobodě a v utrpení či dosáhneme vysvobození z toho všeho. Téměř všechny tyto dopisy vznikají zcela samovolně. Přicházejí i od hledajících, které vůbec neznám, a kteří praktikují sami jen podle návodů z knih, které vydávám. Všechny tyto dopisy jednoznačně vyvracejí tvrzení o neškodnosti ega a nepotřebnosti úsilí, což hlasatele božskosti ega a přesvědčení „my, ego, jsme TO a není oč usilovat“, přivádí do nepříčetné zuřivosti. Odhalené zlo v nich se brání a brání se tak, jak jedině umí – lhaním a pomluvami.
Zneužívají k tomu i těch několik málo případů, ve kterých jsem vybídl ty, kteří se mně se svými zkušenostmi a zážitky svěřovali, aby je sepsali ve prospěch ostatních. Hned šlo o „vynucené“ dopisy, lež a zlý úmysl z těchto tvrzení přímo křičí, a také neúcta až opovržení k těm, kteří je píši. Neváhají je označovat za slabomyslné a nekritické chudáky. Oni jsou zřejmě ti chytří a kritičtí. Svým chováním podávají nejjasnější důkaz o škodlivosti ega, o zlu, jehož je nositelem a o pravdivosti tvrzení, že základem stezky je očista od všeho zlého a rozpuštění ega.
Toto základní a nezbytné poučení není mým výmyslem, ale učí je všichni praví, velcí učitelé a spasitelé včetně Ramana Mahárišiho: „Bez rozpuštění ega nelze dosáhnout dobrých výsledků na stezce“, opakuje znovu a znovu. A k rozpuštění ega vede jen velké a vytrvalé úsilí. Jako nejpřímější a nejúčinnější druh úsilí pak doporučuje átmavičáru.
Ti, kdož učí opak, popírají nejen jeho učení, ale i učení všech mistrů počínaje Upanišadami, Buddhou, Ježíšem a mnoha dalších. Sami nikdy nic na stezce nedokázali, ani na ni doopravdy nevstoupili a druhé od ní odradili. To jsou oni farizejové, které – ta „hrůza“ si dovolit – jaká opovážlivost – kritizoval Ježíš. On je nejen kritizoval, ale dokonce jim přímo zlořečil. Nemylme se, že farizeové neboli duchovní pokrytci jsou historická záležitost. Nejsou. Existovali vždy a budou zákonitě existovat tak dlouho, dokud budou existovat lidé, kteří dávají přednost svému egu před Bohem, před svým pravým Já.
Kdo chce znát pravdu, jak ji přímo učil Ramana Maháriši, ať se obrátí přímo k němu například v knize „Život a učení Ramany Mahárišiho“, kterou jsme právě vydali. Bude žasnout, jak málo naši odpůrci jeho učení znají a jak mnoho o něm lžou. Není divu: byl nesmlouvavým nepřítelem ega, a proto i jejich. Pan Dostál svůj názor na Mahárišiho vyjádřil dokonce jasně: „Jak vedl své žáky stezkou odevzdanosti byl hitlerismus“. S takovými lidmi jsou avatáři nejlepší kamarádi. Jak výmluvné: Miloš Tomáš neváhá opakovat páně Dostálovy lži o mých samizdatech, které vyvrací sama jeho matka, jak jsem ukázal. Když dokážu, jak lže, pak prohlásí: „Nic takového jsem netvrdil“. Prostě typické spoléhání na „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ a „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Jedním slovem: zlé praktiky. Proto také moji odpůrci tak rádi tvrdí, že žádné zlo neexistuje. Když neexistuje, mohou klidně lhát a pomlouvat a vlastně tím dělají dobro. A je to!
Dokazují tím jedině, že mají zlem tak zastřenou mysl, že je nejsou schopni již ani vidět nebo v něm spatřují pravý opak: dobro.