Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Uvedený dopis (pozn. Dingir 3/2006, str. 108) mně přátelé přinesli stažený z webu Dingiru v úterý 17. října. Při samotném čtení jsem se musel smát, jak se pan Pařík proti svému obvyklému vyjadřování snažil psát slušně a rozvážně. I tak z každé věty přímo číší špatně zakrývaná zlá zloba. Také jsem nestačil žasnout a byl ohromen...

Jiří Vacek

Je úterý asi tři hodiny odpoledne 18. října. Najednou pocítím z nitra silný popud usednout do křesla a meditovat v klidu. Meditace má neobvykle velkou sílu. Nořím se plně do vědomí Já jsem, které překračuje osobnost i svět. Ty ustupují do pozadí a téměř mizí. Najednou vím – nevím jak, ale prostě vím, že někde v Tibetu umírá někdo význačný asi lama a jen já mu mohu pomoci. Má skrze mne projít do nirvány a vyvanout. Také cítím, jak do mne vstupuje. Vnímám jej jako nějakou jemnou bílou hmotu, která prostupuje mé tělo...

Jiří Vacek

Někdy se říká, že mistr působí jako zrcadlo, ve kterém se odráží vše nesprávné, co hledajícímu překáží v pokroku na stezce. Není to tak, že by se s těmito nedostatky mistr nějak zvlášť zabýval nebo je vyhledával. Prostě je odráží samovolně jako zevní zrcadlo odráží vše, co se nachází před ním. Za tou samovolností je přirozeně šakti, která takto z mistrovy osoby působí. Mistr je jako slunce, které tam, kam svítí jednak vyhání temnoty a současně jasně osvěcuje vše nehezké.

Jaroslava Kuchtová

... Ráda bych Vám i celé Vaší rodině mnohokrát poděkovala za letošní letní meditační seminář v Bystřici pod Hostýnem, který pro mne byl nejen opět výrazným povzbuzením v dalším usilování, ale především jasným a doslovně fyzickým uvědoměním si Vaší duchovní velikosti, za což jsem Bohu a Vám doopravdy velmi vděčná...

Jiří Vacek

Učím totéž, co praví mistři. Moji odpůrci lžou, jak když tiskne, že „dehonestuji“ jiné mistry. Právě naopak: jsou-li praví, shoduji se s nimi téměř ve všem. Stačí například se začíst v knize O. Nydahla „Moudrost okamžiku“ a shoda našich názorů bude zřejmá. Dokonce i tam, kde svými výroky budím odpor a dokonce pohoršení. Jen pár příkladů. Na straně 39 shodně se mnou vytýká Krišnamurtimu, že nedává lidem metodu, jak vysoké učení, o kterém mluví, dosáhnout v praxi. To není dehonestace ani popírání toho, co osobně Krišnamurti dosáhl. Prostě je uvedena pravda: nepodává metodu, která by hledajícím umožnila dosáhnout poznání natož vysvobození...

... Dočkal jsem se i potvrzení svých „dehonestujících“ názorů na Gándhiho a jeho snahy o samostatnost Indie, a to tam, kde bych je nehledal. U velkého mudrce, mistra kašmírského šivaismu a siddha jogína Nitjanandy. V knize „Nityananda, in divine Presence“, (Nitjananda, v božské přítomnosti), autoři M. U. Hatengdi a Sw. Chetananda, se o tom dočteme na straně 6. Mudrc tam říká pouze 4 týdny po vyhlášení indické samostatnosti, že samostatnost Indie byla uspěchaná vlivem různých skupinových zájmů, a proto nepřinese očekávané vyřešení jejich obtíží, a proto vyvolá mnoho utrpení...

Jiří Vacek, Josef Šťastný

Marcel ode mne  dlouhá léta čerpal duchovní pomoc. Když mne Tomášovci zahrnovali spoustou pomluv, tak mu jejich lži nevadily. Poučoval mne: Nesmím se bránit. Jak sám píše, neměl potřebu se vyjadřovat. Brát pomoc potřebu měl. Teď, když se jedná o něho, najednou se sám a velmi nepěkně brání, chová se přesně podle hesla „z cizího krev neteče“. Vlastní, to je samozřejmě něco jiného. Posuďte sami, jak reagoval na dopis, kde měl vysvětlit, jak to bylo se „satguruem“...

Za několik set přátel Jiřího Vacka níže podepsaní ...

Dan Rýznar

(viz článek Pokračování Marcelovy cesty)

Marceli, ale tady přece nejde o to jestli panu Vackovi vyhovuje označení satguru nebo ne, jestli s ním souhlasí nebo nesouhlasí. Ostatně Vámi citovaná pasáž z pamětí mluví víc než jasně. Tady jde o Paříka a jeho omyl spojený s webem SatGuru. Chce se po Vás pouze, aby jste mu jako majitel a tvůrce vysvětlil, že stránky nejsou pana Vacka, ale Vaše, že vznik stránek a jejich pojmenování nebylo nápadem pana Vacka, ale Vaším. A to proto, aby se tím už jednoduše nemohl ohánět. O nic víc nejde...

Jiří Vacek

Konečně vyšlo číslo 3 Dingiru 2006. Sehnal jsem je někdy kolem 20. října. Pan Vojtíšek neuznal za vhodné je mně poslat. Obsahuje mé vyjádření k článku v č. 1 k naší skupině a také dopis pana Paříka k našemu sporu. Oba, jak je v Dingiru zvykem, zkrácené. Nezkrácené jsou údajně na jeho webu. Mými námitkami se Dingir vůbec nezabýval, protože neměl jediný důvod proti nim. Proto také moje vyjádření otiskl úmyslně až za několik měsíců, když již většina čtenářů si článek o nás nepamatovala. Pouze uvádí, že otiskl, co jsem napsal, a že jsem otištění celého svého rozhovoru nežádal.

Jiří Vacek

V poslední době se dlouhodobý vřelý vztah Ramanašramu ke mně začal přes mou veškerou snahu zhoršovat. Vyvrcholení přišlo, když ášram nedal svolení k druhému vydání „Mahárišiho evangelia“, jehož můj překlad je již dlouho vyprodán. Tušil jsem, kdo je toho původcem. Pan Dostál se na Jitřní zemi neváhal pochlubit: „Pracujeme na tom, aby se i v zahraničí dozvěděli, jak Vacek dehonestuje mistry.“ Naprosto jednoznačné sdělení. Tak jako na nás avatáři poštvali Společnost pro studium (rozuměj potírání) sekt pravými křesťany, tak nás pomluvili v Ramanašramu. Nepsal jsem o celé záležitosti proto, aby se pomlouvači prozradili sami radostným pokřikem „Ramanašram nechce Vacka“. A také jsem se dočkal. Prozradil se jen Dan Moravec v článku „Střípky z Tiruvannamalai“ na satguru, 6.11.2006 (pozn. článek již na tomto webu není).

Robert Baťa

...  Váš článek mě inspiroval k tomu, že rád bych uvedl některé zkušenosti s Prašadem ze seminářů. Prašad požitý na semináři jsem vždy pociťoval jako citelnou pomůcku, meditace byla potom vždy lepší. Od určité doby si vozím ještě pár "sušenek" s sebou domů a dávám je na noční stolek. Jejich účinek má jednoznačný vliv ve smyslu odbourávání duchovní lenosti a stezce věnuji více úsilí. Dokonce přemýšlím, že bych si jednu "sušenku" nalakoval a zarámoval...

Jiří Vacek

Moji odpůrci jsou silná a zlá ega a jejich tvrzení vycházejí z jejich nevědomosti a zla, kterým trpí. Proto vidí vše obráceně. Například tvrdí, že si mistr musí nechat vše líbit, že musí se vším souhlasit, nesmí žáky kritizovat, žáci si mohou dělat, co chtějí. Nemusí mistra respektovat a mohou například přebíhat od jednoho mistra ke druhému. Nemají ani povinnost mistra bránit. Tyto představy nejsou nic jiného než představy zvráceného ega, které by si přálo, aby mistr byl jeho věrným sluhou. Když těmto měřítkům ega mistr nevyhovuje, mají jednoduché řešení: není mistr. Vězí v egu, ve stavu odpadlém od Boha, ale jsou neomylní jako Bůh...

Martin Čapek

(viz článek Vztahy s Ramanašramem)

... Když jsem četl Tvůj článek Střípky z Tiruvannamalai na Satguru.cz nevěřil jsem vlastním očím. Do člověka, jehož duchovní pomoc jsi využíval léta jsi, obrazně řečeno, zabodl dýku – ublížil jsi mu a poškodil jej. Proboha proč? Hodně mě praštilo do očí Tvoje vyjádření „... pane Vacku ... nezajímáte mě.“ Chlape, prohlédni konečně! Z Tvé dřívější i současné korespondence (Jitřní země, Satguru) jednoznačně vyplývá, že na Jiřího Vacka myslíš často. Proč? Protože víš, co reprezentuje a co by jsi z případně obnoveného vztahu s ním mohl získat. Možná jej máš stále rád a zaboha si nechceš přiznat, že by mohl mít pravdu...