Jiří Vacek - duchovní učitel

Robert Baťa

Vážený pane Vacek,

Váš článek mě inspiroval k tomu, že rád bych uvedl některé zkušenosti s Prašadem ze seminářů. Prašad požitý na semináři jsem vždy pociťoval jako citelnou pomůcku, meditace byla potom vždy lepší. Od určité doby si vozím ještě pár "sušenek" s sebou domů a dávám je na noční stolek. Jejich účinek má jednoznačný vliv ve smyslu odbourávání duchovní lenosti a stezce věnuji více úsilí. Dokonce přemýšlím, že bych si jednu "sušenku" nalakoval a zarámoval.

Ohledně doby, po kterou je Prašad udělován - poprvé jsem byl na Morávce tuším na podzim 1999 a tehdy už Prašad byl, takže myslím, že to bude mnohem déle, než dva roky, jak je uvedeno.

Každopádně každým rokem mi připadá lepší. Když jsem letos nemohl na Morávku jet, přivezl mi Vili Ronzík alespoň Prašad do práce. Jen jsem vzal krabičku se dvěma "sušenkami" do ruky pocítil jsem příjemné teplé mravenčení. V kanceláři jsem byl sám a pocítil jsem nutkání krabičku položit na oblast čtvrté čakry. Najednou se do mého těla začala přelívat jakási síla, plná života a hlavně klidu. Postupně se u mě stabilizoval nový vjem (doufám, že vydrží). Uvědomuji si neustále jasně jakýsi podklad svého bytí ze kterého vyzařuje mohutný klid, který byl dosud zastřen. Ačkoli se blíží obhajoba mé doktorské práce a navíc je to poslední možnost tuto práci obhájit - minule jsem neuspěl a opakovat lze jen jednou, uvědomuji si stále tento hluboký klid. Svět se nezdá být až tak důležitý. Pro práci jsem udělal vše, co bylo v mých silách, teď je už odevzdaná a je zřejmé, že úspěch či neúspěch již nezávisí na mé činnosti. Dříve bych si to však takto neuvědomoval.

Úžasné jaká síla se může skrývat ve dvou "sušenkách"!

Někteří meditující vhodí kousek "sušenky" do vody a potom postupují stejně jako s vodou od Saji Báby, stále dolívají a prý to funguje také dobře. Sám jsem to ještě nezkoušel.

S nejhlubší úctou a tisíci díků za duchovní pomoc.

Robert Baťa