Zpráva o semináři v Bystřici pod Hostýnem
Jaroslava Kuchtová
Vážený a milý pane Jiří, Drahý Mistře!
Ráda bych Vám i celé Vaší rodině mnohokrát poděkovala za letošní letní meditační seminář v Bystřici pod Hostýnem, který pro mne byl nejen opět výrazným povzbuzením v dalším usilování, ale především jasným a doslovně fyzickým uvědoměním si Vaší duchovní velikosti, za což jsem Bohu a Vám doopravdy velmi vděčná.
Ego si totiž vždy vymyslí dostatek důvodů proč nějak (pokud možno věčně) pochybovat a nechat se zneklidňovat hloupými a naprosto irelevantními myšlenkami – pochybností jsem ale byla Vaším vnitřním zásahem (možná i nevědomým, ale myslím, že o tom zřejmě přece jenom víte) jednou provždy zbavena – zřetelný a naprosto tělesně pociťovatelný proud Síly - Milosti (především v Srdci, ale vlastně i v celém mém těle), kterým jste mne po jednom „sušenkovém žehnání“ podaroval obzvláště „nekompromisně“ (měla jsem pocit, že stejně nezbývá nic jiného, než se Vám – Vašemu působení prostě poddat, působilo to velmi naléhavě a vlastně i tak trochu jako rozkaz a navíc i poněkud nečekaně a mimo jakékoliv mé volní úsilí …a připadala jsem si jako nezvedená, ale šťastně vděčná a upřímně se kající školačka, slzy tam samozřejmě byly také …) mi jasně ukázal, kam patřím, a že ani zdaleka nevidím hloubku, dosah a rozsah celého Vašeho vnitřního působení. Vlastně to celé bylo současně i něco jako strašlivě bolestivá výčitka a věřte mi, že to mělo svůj výrazný očistný a léčebný efekt. Ráda bych abyste věděl, že jste mne tímto doopravdy a důrazně poučil. „Drobnějších“ zážitků s Vaším působením jsem zde měla a mám stále, nyní i mimo Vaši fyzickou přítomnost, samozřejmě více, tyto jsou však velmi výmluvné a doufám, že ostatním usilujícím budou oním povzbuzením, pro něž tato a podobná slova také zveřejňujete.
Nemyslím si, že to kdy dokážu patřičně ocenit – zbývá jen „maličkost“ - usilovat a dosáhnout a pak teprve plněji Pochopit, jak se s námi všemi (a s některými jistě o mnoho více) nadřete. Pak teprve možná dokážu snadněji vstřebat svou myslí i takové Vaše zásahy, jakými je pomoc v konkrétní situaci jen tím, že se o ní prostě dozvíte (i když si myslím, že jste tuto „situaci“ řešil vědomě tím, že jste ji „bral do vědomí Já“) – na tomto semináři se totiž mojí dceři zasekl do oka kamének a ne a ne jej vyndat, a to se angažovaly i zdravotnice (také moc děkujeme!). Nechtěla jsem ale přijít o meditace s Vámi, tak jsme čekaly až do druhého dne ( že se to snad nějak samo pohne, také jsme si v duchu prosily o pomoc …) kdy jste se o tom dozvěděl Vy osobně – bylo mi jasné, že v pondělí ráno se už musíme vypravit do Bystřice na oční – oko začínalo více bolet a otékat a i jako matka jsem začínala mít výčitky, že nereaguji dostatečně pohotově a dávám přednost svým meditačním zájmům... Jenomže jaké bylo radostné překvapení ono ráno – kamének nikde (tedy ani v oku, to je opravdu divné, měl by být přece někde pod víčkem)! Ráda bych Vám tímto i za svou dceru velmi poděkovala a všem nevěřícím Tomášům, kteří třeba již četli o vyléčené Renátině bolavé kyčli a hned byli plni oněch věčných, palčivých pochybností, podat další námět k pozitivnímu zamyšlení. Zkrátka Mistr je Mistr a usilující ego je jen usilující ego – ať tedy ta ega hodně brzy zmizí - přeji nám všem
J. Kuchtová