Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Uvedený dopis (pozn. Dingir 3/2006, str. 108) mně přátelé přinesli stažený z webu Dingiru v úterý 17. října. Při samotném čtení jsem se musel smát, jak se pan Pařík proti svému obvyklému vyjadřování snažil psát slušně a rozvážně. I tak z každé věty přímo číší špatně zakrývaná zlá zloba. Také jsem nestačil žasnout a byl ohromen. Pan Pařík si váží Dingiru za jeho snahu o zmapování českého spirituálního prostředí! Jinými slovy pan Pařík chválí Dingir = pan Vojtíšek = Společnost pro studium sekt za jejich tažení proti veškeré nekřesťanské spiritualitě a za snahu „známkovat“ jogíny. Tím uznává jeho autoritu v této oblasti. Takže jogíni pozor! Od teďka podle pana Paříka platnou autoritou, která vás bude posuzovat a rozhodovat o tom, co děláte správně a co nikoliv, jsou křesťané z Dingiru. Budou vás soudit z postoje nadřazenosti křesťanů všem ostatním duchovním snahám a také rozhodovat vaše spory. Budete se s nimi i radit o tom, co smíte a co nikoliv. Jsou k tomu přece plně vybaveni a oprávněni. Rozumějí józe a její praxi lépe než vy. Řečeno jinak, pan Pařík vůbec nevěří na hodnotu jógy jako takové a vyžaduje uznání a pochvalu z řad křesťanských duchovních. Tato nedůvěra v jógu se již jednou jasně projevila tím, že za významného představitele jógy byla sloužena katolická zádušní mše. Její účastníci si museli vyslechnout jaké výhrady církev k józe má neboli jak ji neuznává. Nemyslím si,  na rozdíl od pana Paříka, že jóga má zapotřebí, aby za její stoupence byly slouženy mše. Opravdu nevidím důvod proč. Pan Pařík také doposud jediný neuvedl. Stěžuje si také na autorku článku, že blíže neosvětluje obsah titulu mistra. Jak by to mohla mladá slečna, zapálená křesťanka vědět, když nezná o józe ani základní knižní vědomosti, natož nějaké zkušenosti s její praxí? Dělá si z nás pan Pařík legraci? To si může rovnou stěžovat na nádraží. Tím spíš, že to neví ani on sám, jak svou nevědomostí dokazuje. Opravdu to myslí vážně, že takoví lidé nám mají určovat, kdo je mistr a kdo ne nebo dokonce, co máme dělat? Pan Pařík jim roli soudců jógy doslova vnucuje v naději, že bude pochválen. Opět dokazuje, jak dobrým je Goebelsovým znalcem. Důsledně se řídí jeho vyznáním: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Proto, ač existuje několik tištěných vyjádření samotné Míly Tomášové a dokonce kazet s jejím hlasem, kde se hlásí jako žákyně Ramana Mahárišiho, přece stále tvrdí opak. Zřejmě věří, že jeho 100x opakovaná lež se stane pravdou.

Jeho způsob přesvědčování je lhaní. Vždy si vymyslí lež, aby nám uškodil v přesvědčení, že se uchytí. Například, že popisuji, jak jsem bojoval na barikádách o pražském povstání. Když je mu dokázána nepravda, tak prohlásí, že nelhal, že se jen mýlil, a že je ošklivé v tomto případě mluvit o lhaní. Slušný člověk samozřejmě nepíše o druhých své výmysly, aby jim ublížil. O nic jiného v takových a jim podobných případech se nejedná. Nejsou to omyly, ale zlé úmysly. Jestliže někdo jako pan Pařík se o komunismu vyjadřuje jako o vznešených myšlenkách, tak jej propaguje, a to zejména tehdy, když z jeho obětí dělá viníky.

Těchto lží je již pěkná řádka. Jen připomeňme popírání Drtikolovy účasti na komunistickém puči, mé samizdaty neexistují, ač je měl Miloš Tomáš doma, nebyl jsem pronásledován StB a komunisty, vyhazován ze zaměstnání a celá řada dalších. Kdybych chtěl psát o všech a všechny vyvracet, nedělal bych nic jiného. S tím on a jeho přátelé počítají: vymyslet tolik pomluv, abych je nestačil vyvracet s cílem: ono se něco uchytí.

Rozumní lidé s nezastřeným rozumem již toto počínání dávno prohlédli, těm druhým není pomoci.

Dopis pana Paříka pro Dingir, který je otištěn na jeho webu, není nic jiného než další snůškou lží. Doporučuji každému jeho přečtení. Uvidí sám.

Jen namátkou uvádím. Prý se mně nelíbí, když moji žáci navštěvují jiné učitele. Za prvé nemám žáky, ale přátele a za druhé trpí těžkou sklerosou. Viděl mě přece na vlastní oči, jak po několik let chodím na přednášky Tomášových s početnou skupinou svých přátel. Chodili na ně i beze mne po celé republice.

Dokonce své „konkurenty“ přátelům nabízím v překladech jejich učení jako Ramana Mahárišiho, Böhmeho, Rámakrišnu, Muktanandu, Huj Haje, Ramdase, Poutníka, anonyma  Oblaku nevědění, Besantovou, Satja Saj Babu a několik dalších. Ježíšovi jsem věnoval celou sedmidílnou řadu „O bibli a jejím učení“. Existuje vůbec učitel, který by takto šířil učení jiných mistrů? Pan Pařík ví však své. Je názorným příkladem, jak neláska zastírá rozum, který nevidí i když má oči otevřené. Pokud má pan Pařík na mysli případ oněch dvou žen v oranžových šatech, které přiletěly do Čech, aby každému, kdo měl 108 $, prodaly šaktipat a pak zase odletěly, má pravdu. Takové počínání se mně opravdu nelíbí. Šaktipat je způsob zasvěcení duchovní silou, který se uděluje pouze těm, kteří jsou na něj připraveni a nikoliv každému, kdo si jej zaplatí. Toto je přesně ono kupčení s odpustky. Duchovní dary se neprodávají. Pan Pařík má zřejmě pro takové počínání pochopení, a proto mně za můj nesouhlas v tomto případě kritizuje.

V jedné věci s panem Paříkem souhlasím. Ač jsem pravdu dlouho nechápal, skutečně nejde o spor dvou duchovních škol. Jde o snahu jeho nakladatelství  zničit konkurenci za každou cenu. V tom případě musí jóga stranou a vše je k tomu dobré. I komunistická demagogie nebo názory těch, kteří jógu neuznávají, protože „škodí duši“.

V duchovních sporech o rozdílných názorech se mluví o názorech a věcně se dokazují i vyvracejí. Tam, kde se místo toho pomlouvají a urážejí osoby, nejde o nauku, ale o nepřátelství se snahou, co nejvíc pošpinit. Právě takto Tomášovci odpovídají na můj nesouhlas s tvrzením o neškodnosti ega, zbytečnosti úsilí a další. Nepřestali s tím dodnes. Opět se ozývá i stará písnička o dehonestaci mistrů. Přehled jejich překladů dokazuje pravý opak. Překládám je proto, že si jich vážím, mám je rád, a proto jejich učení šířím, aby z něho mohli všichni čerpat. Právě proto jsme šířili i knihy s učením Tomášových, na rozdíl od Avataru, dokud je nám neodmítli dodávat.

K jakému vztahu například k Míle Tomášové vedu své nejbližší přátele, dokazuje níže uvedené Hynkovo vyprávění. Zkušenosti jako on měla i naše Eva a další.

Návštěva Míly Tomášové

Po několika dnech jsem zase jednou otevřel Jitřní zemi opět plnou urážek na adresu Jirky i nás ostatních, kterou pánové z Avataru a jejich sympatizanti vydávají za pravou duchovní nauku. Uvažoval jsem, jak je možné, že pokračovatelé odkazu Tomášových mohou předvádět tolik zlých reakcí. Stále jen žvaní o Jednotě, o tom jak to má v ní vypadat, zaručeně přesně vědí, kdo je nebo není mistr. Jejich vyjádření ukazují pouze na nedostatek pokory a úcty k dosažení jiných, na to, že nejsou schopni opustit svoji omezenost v egu, a že nauku o praxi duchovního života znají pouze teoreticky, proto nesprávně. Ukazují, jak je ovládají jejich neřízené city, které je pro ně samé drží z Jednoty vydělené a drží je v dostatečné vzdálenosti od jediné možné záchrany, kterou je usilovná a správně prováděná praxe.

V noci jsem měl velmi živý sen - navštívila mě Míla Tomášová. Podala mi svoji knihu, ke které prý měla velmi pěknou inspiraci a ať k ní napíšu doslov, že to zvládnu. Pak mi řekla, že mě sleduje, a že o mne nemá obavy. Celou dobu se na mě usmívala, vykala mi a vyzařovala z ní laskavá dobrota. Byla přesně taková, jaká se mi vybavuje ve vzpomínce na situaci, kdy jsem s ní před lety chvíli mluvil. Teprve potom jsem si všiml, že u stolu s námi seděl i Eduard. Také držel v rukou knihu (předpokládám, že svoji), ale díval se úplně mimo nás, nereagoval a vyzařovala z něj nějaká nasupenost v zřetelném protikladu k Míle a k našemu vnitřnímu spojení. Nakonec Míla řekla, že mi ještě něco přinese a sen skončil.

Celý prožitek jsem vnímal jako velmi čisté a příjemně blažené vědomí, které mělo střed v duchovním srdci, kde bylo nejhlubší. Tento stav se přenesl i do bdělého stavu po probuzení. Nebyla v tom taková mohutnost, kterou se projevuje podobný kontakt s Jirkou nebo Mahárišim. Myslím, že je to dáno tím, že s Mílou nemám takové vnitřní spojení jako s nimi. Mám dojem, jelikož nejsem na Mílu takto přímo napojen, že je to zkušenost o to významnější. Byla reakcí na mé uvažování o jejích pokračovatelích a tímto způsobem mi bylo odpovězeno. Chápu to jako potvrzení toho, že jsme s Mílou vědomě zakotveni v Jediném stejně, což mě opravňuje vyjadřovat se k její nauce. Ti, kteří se vydávají za její pokračovatele, jimi pravděpodobně ve vnitřním smyslu nejsou.

9.3.2006    Hynek Ries

Příznačný je vztah pana Paříka k našim přátelům. Nepokrytě jim dává znát, jak jimi pohrdá. Má je za hlupáky. Jejich ocenění a poděkování, kterých je již stovky, za to, co skrze nás získávají, jej rozčilují do nepříčetnosti. Ví dobře proč. Vyvracejí jasně jeho lži o nás. Proto také mně dopisem přímo požádal, abych je zničil. Důvod je zřejmý. Sám takové dopisy nedostává – není za co by je měl dostávat, a proto se dusí závistí. Myslí si, když tyto dopisy zmizí, tak že se něco změní. Nezmění.

On sám za autoritu uznává jen sebe a když se mu to hodí, tak mluví za ně tak, že jim beze studu podsouvá své názory. Nejen nechová mistry v úctě, ale záměrně převrací nebo zpochybňuje jejich slova, což se týká dokonce i Míly Tomášové. Neváží si jí ani tolik, aby ji nevystavoval svými názory, které jí podsouvá, podezření, že lže. Tvrzením, že se nepovažovala za žáka Ramana Mahárišiho vytváří podezření, že se za jeho žáka prohlašovala jen z reklamních důvodů, aby zvýšila prodej obrazové knihy o Mahárišim, kterou současně ke koupi v rámci tohoto zvukového záznamu, který Avatar prodává, doporučovala.

Tímto způsobem on a jeho spojenci zacházejí i s několika výroky Ramana Mahárišiho, která se jim nehodí. Nejprve je prohlásí za nesmysl, který Maháriši neřekl. Když je jim dokázáno, jak lžou, tak prohlásí něco v tom smyslu, že je používán „účelově“. Co to znamená? Pravda je pravda, 1 + 1 = 2 a nic jiného „účelového“ neplatí. Takto vytrvale zacházejí s Mahárišiho výrokem: „Jen mistr pozná mistra“. Oni se považují v rozporu s Ramanou Mahárišim, ale i dalšími mistry, za povolané mistry soudit, a proto pravdu mají oni a nikoliv Maháriši.

Sami jsou zřejmým důkazem pravdivosti Mahárišiho tvrzení, že nevědomý člověk nemůže poznat mistra. Jejich  chování je názorným příkladem, jak posuzováni mistrů končí, když se do něho pustí ega.

Z tohoto postoje vychází i jejich zesměšňování a zlehčování Rámakrišnova výroku o obraně mistra. Mistr si podle nich nic takového nezaslouží a nikdo jej nemá ani nejbližší bránit. Proč je zřejmé: aby jej mohli nerušeně tupit. Při tom ti samí lidé popisují, jak Mílu Tomášovou na jejich přednáškách v pražské knihovně střežili dva bodyguardi s plynovými pistolemi připravenými k použití. Když si takto vždy spojíme jejich chování, a to co říkají, rázem vysvitne pravda.  Stačí jen trochu myslet a mít dobrou paměť. Vždy platí: nikoliv podle řečí, ale podle skutků poznáte je. Slušní lidé brání i své přátele, natož učitele.

Když čteme výroky fanatických Tomášovců, mějme proto rozum v hrsti, abychom je prohlédli a nenaletěli jim ke své škodě. Pan Pařík má opravdu zvláštní hodnocení duchovních učitelů. Když kritizuji ony dvě prodavačky šaktipatu, bráním v přístupu k jiným učitelům. Drtikol, který až do konce života věrně sloužil komunistům, kteří pronásledovali a potlačovali veškerý duchovní život, pozavírali tisíce lidí pro tak zvané nezákonné duchovní činnosti, byl správným mistrem. Pro nestraníka, kterého Drtikolovi soudruzi pronásledovali, protože překládal, skládal a samizdatem vydával duchovní literaturu, pořádal doma společné meditace, a to vše za cenu vlastního ohrožení, má jen nadávky typu lžiguru. A jeho přisluhovači mu za to tleskají. Skutečně vysoce duchovní počínání. Napadne je vůbec někdy, jakou karmu si vytvářejí a komu pomáhají?

Kuriózní je i závěr jeho dopisu. Najednou – ač to dříve popíral, kritizovat se smí, ale kritika se nesmí zveřejňovat! Proč se tím sám neřídí a zveřejňuje své lži a osobní útoky na mne, které vydává za duchovní výlevy? Kdo se bojí jakékoliv kritiky včetně veřejné, jen dokazuje, že doopravdy není přesvědčen o pravdivosti toho, co hlásá. Čím víc proti kritice křičí, tím méně si věří nebo se tím křikem snaží zastřít lež. Pravděpodobně platí oboje.

A ještě něco: ani se nepokusil vyvrátit tvrzení, jak se spojili s panem Vojtíškem, aby nás očernili. Jen mu vyčítá, že nás očernil málo.

Nechci být špatným prorokem, ale časem se předmětem kritiky pana Vojtíška stanou sami. Je přece křesťan a křesťanství je nadřazeno všem duchovním směrům.

Na závěr, abych pana Paříka potěšil, uvádím, jak on taková poděkování nazývá, „trapně adorativní dopisy žáků“. V tomto případě ne dopis, ale SMS přišla právě po dopsání tohoto článku. Dostávám jich takových někdy za den i několik.

SMS 17.10.2006

Vážení a milovaní přátelé, ani nevíte, jak je mi ve vaší blízkosti dobře. U vás si připadám jako v nebi. Mám vás moc ráda a už se těším, až budu s vámi a s dalšími přáteli meditovat. Moc vám za vaši dobrotu, lásku a světlo a vyzařování Já děkuji. Plně si uvědomuji tu obrovskou milost, které se mi dostává a jsem Bohu moc vděčná, že mne k vám přivedl.

S úctou a vděkem Mirka

Tak to je názorný případ – podle pana Paříka „trapně adorativní dopis“. Prostá lidská slušnost je podle pana Paříka „trapná“. Je plně přesvědčen, že si jí duchovní učitelé nezaslouží. Skutečně: on žádné mistry neuznává. Jak jsem dokázal, ani Tomášovy. Pro něho jsou jen prostředkem k prosazování podnikových zájmů a nic jiného. Pokud říkají něco, co je podle něho s těmito zájmy v rozporu, prostě jejich výroky převrátí, zpochybní nebo vyloží v přesně opačném duchu.