Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Faustyna Kowalská (1905 – 1938) se narodila ve venkovské, katolické rodině. Do školy chodila pouze necelé 3 roky. Jiné vzdělání neměla. Snad od narození toužila po Bohu a stát se svatou. Do kláštera chtěla vstoupit již asi v 16-ti letech, ale byla všude odmítána, protože neměla věno neboli dostatek peněz, které by klášteru věnovala. Představa, že za „duchovno se neplatí“, je velmi zjednodušená i nesprávná. Proto asi rok pracovala jako služka, aby si na vstup do kláštera vydělala. Její láska k Bohu byla nesmírná a proto záhy po vstupu do kláštera byla zklamaná, že má tak málo času na modlitby. Stále si psala deník, ze kterého známe její vnitřní duchovní život. Psala jej potají, aby o něm nikdo nevěděl. Její láska k Ježíšovi ji přinášela jeho denní vize, ve kterých spolu rozmlouvali.

Martin Tomeš

Po debatě se svými přáteli a na základě některých dotazů a problémů, které někteří zmínili v souvislosti se snovou praxí, jsem cítil potřebu se pořádně zamyslet, abych zjistil, proč to někomu jde a někomu ne. Protože je velmi pravděpodobné, že to tak bude u více lidí, rozhodl jsem se uveřejnit tento malý článek. Jen ujasnění: nemluvím zde o nutnosti ovládat své sny, ale být bdělý i během spánku, ať už se sny či beze snů.

Jiří Vacek

Velmi potřebná a poučná kniha, která popisuje začátky mystického a jógického hnutí v Čechách koncem 19. a začátkem 20. století. Líčí situaci, jakou si hledající ani neumí představit. Hrstka lidí včetně K. Weinfurtera je vnitřně puzena hledat vnitřní stezku k něčemu vyššímu, ale neví ani přesně, co hledá a nemá nic, z čeho by mohla vycházet. Chybí jak literatura, tak učitelé. Proto zkoušejí vše možné a často i nemožné: spiritismus, okultismus, magii, tajné společnosti, které mnoho slibují a nic nedávají. Hledání, které je spíš blouděním než cílevědomou snahou. Chybí jakákoliv literatura s jasnými návody k praxi i ti, kdo by mohli po cestě vést. Nakonec nacházejí až po mnoha omylech a plodem tohoto hledání je Weinfurterův Ohnivý keř, který jako prvý u nás odhaluje praktickou mystiku s návodem „jak na to“. Pod jeho vlivem začíná s praxí tam popsanou cvičit mnoho zájemců jak písmenková cvičení tak i tiché soustředění na Srdce. Z tohoto Weinfurterova díla vycházejí další mystici dnes zvučných jmen: Fráňa Drtikol, Bedřich Hejhal, Jaroslav Kočí, Květoslav Minařík a mnozí další. I pro mne byl Ohnivý keř prvým popudem k mystické praxi a vedením na ní.

Jiří Vacek

Koncem července byla velká horka a déšť nepřicházel. Na zahradě kolem chaty vše vadlo. Proto jsem jeden den, jak mě učila Míla Tomášová, čaroval déšť. Asi 5 minut; víc mě to nebavilo. Trochu za chvíli napršelo, ale skoro neznatelně. Asi druhý den jsem otevřel „Deníček“ Faustyny Kowalské a hle co čtu. Klášterní zahrada také trpí suchem a krásné květy vadnou. Faustyně je jich líto a modlí se k Ježíšovi o déšť. Ale pozor: 3 hodiny. Pak vydatně zapršelo...

Jiří Vacek

Bible je ryze mystická kniha. V jejích symbolech k nám promlouvají hluboké duchovní pravdy, které nás poučují o naší stezce.

Tak vinice je oblast ducha. Dělníci na vinici jsou mystici, práce na vinici je duchovní praxe. Jejím výsledkem, plody, jsou hrozny, které nám po další práci dávají víno – duchovní světlo. Na vinicích se však nesetkáváme jen s dělníky, ale i s liškami. Ty nepracují, duchovně neusilují. Jsou to šelmy, které nehledají Boha, ale jen nasycení svého ega a nic víc. Tento cíl je jím vším a kousat poctivé hledající je k tomu prostředkem. Jsou i nositeli životu – rozuměj duchovnímu – nebezpečné vztekliny. Svůj  vztek si vylévají jak na mistrech, tak na jejich žácích. Chtějí jedny poštvat proti druhým, a tak je rozdělit a zhatit velké dílo – kvašení hroznů. Terčem jejich zla se zákonitě stávají mistři, kteří dělníky na vinici Páně vedou. Lišky jsou také ti farizeové, kteří sami do království nebeského nevcházejí, neboli duchovně neusilují, ale druhé od duchovního úsilí a od těch, kteří je učí, odvracejí...

Jiří Vacek

Pokud chceme pochopit vnitřní pránájámu, tak si musíme uvědomit, že prána je Šakti, že je to božská tvořivá síla Já, z tohoto pohledu je stejně Bůh jako vědomí, že Šakti a Šiva tvoří jednotu, že nejsou dva, ale jedno, že to jsou dva pohledy na Boha, a to dva plnohodnotné pohledy. Ten třetí pohled je pohled lásky. Ono už je to skryto v té definici nejvyšší Skutečnosti, kde se nám říká, že je Sat, Čit a Ánanda. Sat odpovídá Šakti, protože to je existence, Šakti tvoří projev neboli vytváří existenci projevu, abych to řekl velmi neobratně. Vědomí je vědomí Já jsem, bez kterého projev neexistuje ani existovat nemůže, protože v tomto případě by existoval mimo Boha nebo Bůh by si ho nebyl vědom. Ánanda je láska.

Martin Tomeš

Článek Ještě ke snům vznikl jako přímá reakce na debatu s přáteli a proto, jak se ukázalo, může být, tak, jak byl napsán, vnímán jako poněkud vytržený z kontextu. Děkuji proto všem, kteří mě na to upozornili.

Takže pro upřesnění: článek Ještě ke snům je pro ty, kteří se přes den uvědomují jako Já jsem či jako pozorovatel a v noci jim to z nějakého důvodu prostě nejde. V tomto případě je vždy na vině buď ještě částečné ztotožnění s myslí nebo její nedostatečná kultivace (a o tom byl onen článek) nebo oboje...

Jiří Vacek

Dobře se pamatuji, že při komunistickém puči v únoru 1948 pomohli převzít moc komunistům sociální demokraté. Jejich předseda Zdeněk Fierlinger byl bolševický agent. Jemu podobnými byla prosetá celá sociálně demokratická strana. Výsledkem bylo, že sociálně demokratičtí ministři nepodali demisi a umožnili tak komunistům převzít moc a páchat jejich zločiny. Za odměnu jejich stranu komunisté spojili se svou v jednu neboli elegantně zrušili.

Dnes se znovu opakuje situace z únorového puče v roce 1948. S malou obdobou. Pan Paroubek, předseda sociální demokracie, se spojil s komunistickými poslanci a s jejich hlasy blokuje sestavení demokratické vlády bez podpory komunistů. Ohrožuje tak přímo demokracii v naší zemi.

Josef Sanitrák

Vážený pane Vacku, s pohnutím jsem právě dočetl Vaši recenzi mé knihy o Karlu Weinfurterovi. S pohnutím proto, že z ní je jednoznačně poznat, že Vám i při posuzování textu jde o věc samu, tedy o to, o co šlo zjevně Karlu Weinfurterovi a o co by vlastně mělo jít každému - totiž o duchovní zrání každého z nás.

Jiří Vacek, Karel Kreizel

... Teď na podzimní Morávce to bude 10 let, co využívám Vaši pomoc a návody ke cvičením. Po té dlouhé době člověk pozná, že nejcennější pomocí je Vaše sebeuvědomění ve vědomí Já Jsem, které s námi na společných meditacích sdílíte a jehož sílu nám rozdáváte. Velmi důležité je Vaše osobní vedení na seminářích, neochvějný postoj ke světu, osobní statečnost a slušnost s níž čelíte nejrůznějším útokům těch, kterým vadí Vaše učení, knihy a vystupování. Tito lidé jsou drážděni velmi vysokou úrovní Vaší realizace a ustálenými názory, které jejich ego nemůže vydržet. To, že jste nám přehledně a logicky uspořádal nauku ve svých knihách, kterými nás neustále inspirujete, je další obrovské dílo, které, jak bývá ve světě špatným zvykem, bývá doceňováno až po odložení těla autora. Proto je třeba Vám říct, že existuje hodně lidí, mezi něž se počítám, kteří toto Vaše dílo nesmírně oceňují už nyní...

Jiří Vacek, Barbora Mieslerová

Ve čtvrtek 14. září ráno byla u nás na meditaci Barunka Mieslerová. Měla něco v Praze, tak využila příležitosti. Po meditaci jsme si hezky povídali. Vyprávěla mi i sen, který nedávno měla o Ježíšově modlitbě a její moci a rozpovídala se i o zkušenostech, které s ní měla. Povídala velmi krásně a z jejího vyprávění byla cítit velká vnitřní upřímnost. Proto jsem jí požádal, aby své vyprávění zapsala a měli tak užitek a povzbuzení z jejích zkušeností i druzí.