Ještě ke snům
Martin Tomeš
Po debatě se svými přáteli a na základě některých dotazů a problémů, které někteří zmínili v souvislosti se snovou praxí, jsem cítil potřebu se pořádně zamyslet, abych zjistil, proč to někomu jde a někomu ne.
Protože je velmi pravděpodobné, že to tak bude u více lidí, rozhodl jsem se uveřejnit tento malý článek. Jen ujasnění: nemluvím zde o nutnosti ovládat své sny, ale být bdělý i během spánku, ať už se sny či beze snů. Takže pokud bude výsledkem, že člověk jakoby kouká do snu a vidí tam svou snovou postavu, jak tam vyvádí, tak i to je fajn, protože bez pevného pozorovatele se nedá kloudně fungovat nikde a takto aspoň nebude narušen meditační proud bdělosti, který člověk pracně udržuje celý den. Dokud se toto nebude dařit, je třeba alespoň usínat v meditačním naladění s myslí buď vypnutou či vhodně naladěnou. Tak či tak, poslední myšlenka před usnutím by měla být o našem záměru spát tak, aby to podporovalo naši denní duchovní praxi.
A teď k překážkám bdění ve spánku:
Podle mého názoru jsou největšími překážkami ve snaze uvědomit se ve spánku tyto dva názory a postoje mysli:
1. Nedokážu to.
2. Snový svět je méně skutečný než ten z bdělého stavu.
Zatímco první chybný postoj je i zároveň sám sebe vysvětlující, pokud už ho u sebe odhalíme, tak ten druhý bychom si měli vysvětlit trochu více.
Tato pasáž se týká zejména bdění ve spánku se sny, neboť to bývá obvykle snadnější než ve spánku beze snů, ale některá fakta jsou samozřejmě platná pro všechny stavy.
Spánek a snový svět je z hlediska projevu stejně skutečný či, chcete-li, neskutečný jako svět bdělého stavu. Být, byť třeba jen podvědomě, přesvědčen, že jeden má větší reálnost než druhý, je narušování Jednoty všeho stvořeného. Nelze přeci tvrdit, že např. sen a vše z něho zmizí hned jak se probudíme a veškerá jeho reálnost a existence je ta tam, když hned jak zase usneme nás pronásleduje ta samá noční můra co včera, nemluvě o nepříjemném pocitu, který jsme z něho měli celý den.
Podle tibetské snové jógy jsou sny projevem nevědomosti. Když spíme, světlo vědomí narazí v našem nitru na nějakou vasánku, odrazí se od ní, a vykreslí nám sen. Když se vzbudíme, tak sen sice nevnímáme, ale ona vasánka je v nitru velmi reálně i nadále, takže v noci zase vykreslí podobné snové situace, stejně jako nám podobné a opakující se situace přitahuje v našem denním životě, dokud to nepochopíme a onu vasánu nerozpustíme a neopravíme tak své prožívání a chování.
Tři stavy se střídají na čistém vědomí Já jsem: stav bdění, snění a spánku beze snů - to znamená, že všechny tři mají vůči vědomí, které jejich základem, stejnou, byť relativní, platnost.
Ano, tento svět se neovlivňuje tak snadno jako svět snový, ale zde nejde o to, jak „myšlenkově koncentrovaný“ který svět je a jak namáhavé či snadné je do něj zasahovat, ale zda existuje či ne. Vše, co vnímáme a s čím se potkáváme ve světě bdělého stavu, je odrazem našich sklonů a následkem naší karmy – o sféře tohoto světa nemůžeme objektivně říct zhola nic až do vysvobození. Ve snu je to stejné – vše, co se tam děje, je naše projekce (náš odraz), ale to neznamená, že sféra/zrcadlo spánku neexistuje. Zkuste pár dní nespat a uvidíte, jak reálná tato sféra se svou mocí je. Svým způsobem je dokonce tato sféra nadřazená sféře našeho světa, protože tam koukáme a prožíváme své myšlenkové sklony a výtvory bez clony fyzického těla, i když samozřejmě obvykle se nám ukazují v symbolech.
Boží vědomí stvořilo projev, aby se mohlo v jeho zrcadle zažívat ve svých nekonečných tvořivých možnostech. Toto zrcadlo má tři základní formy (guny): zrcadlo bdělého stavu a jeho světa, snového stavu a spánku beze snů.
Tvrdit, že jeden z těchto světů neexistuje je totéž jako tvrdit, že se v naší bytosti tyto tři stavy (bdění, sny a spánek beze snů) nestřídají a ještě lépe, že nějaký z nich neexistuje.
Přesto je v nás tento názor, že sny jsou něčím iluzorním a méně skutečným než náš denní svět díky našemu kulturnímu zázemí velmi hluboce a často i podvědomě zakotven.
Není to vtipné tvrzení od lidských bytostí, které v těchto „neexistujících“ sférách, dobrovolně či nedobrovolně, vědomě či nevědomě, tráví v průměru víc než třetinu svého života???
Tak či tak dokud se tyto chybné názory z naší mysli nevykoření je zcela jisté, že se dveře vědomého spánku trvaleji neotevřou, nemluvě o tom, že je dost malá šance na dostatečně silné uvědomění sama sebe v posmrtném bardu, když bychom nebyli schopni být bdělí v bardu tohoto života, bardo spánku z toho samozřejmě nevyjímaje.