Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Karel Kreizel

Rožnov pod Radhoštěm 16.9.2006

Vážený a milý pane Vacku, vážená a milá paní Vacková,

dovolte mi, abych Vám touto cestou vyjádřil ohromnou vděčnost a díky za vše, co pro nás děláte. Teď na podzimní Morávce to bude 10 let, co využívám Vaši pomoc a návody ke cvičením. Po té dlouhé době člověk pozná, že nejcennější pomocí je Vaše sebeuvědomění ve vědomí Já Jsem, které s námi na společných meditacích sdílíte a jehož sílu nám rozdáváte. Velmi důležité je Vaše osobní vedení na seminářích, neochvějný postoj ke světu, osobní statečnost a slušnost s níž čelíte nejrůznějším útokům těch, kterým vadí Vaše učení, knihy a vystupování. Tito lidé jsou drážděni velmi vysokou úrovní Vaší realizace a ustálenými názory, které jejich ego nemůže vydržet. To, že jste nám přehledně a logicky uspořádal nauku ve svých knihách, kterými nás neustále inspirujete, je další obrovské dílo, které, jak bývá ve světě špatným zvykem, bývá doceňováno až po odložení těla autora. Proto je třeba Vám říct, že existuje hodně lidí, mezi něž se počítám, kteří toto Vaše dílo nesmírně oceňují už nyní. Tento výčet pomoci, kterou nám poskytujete, není úplný, protože bych mohl psát dále a dopis by pak nebyl o ničem jiném a já bych Vám také rád sdělil něco o některých zážitcích, které, podle mého názoru, signalizují, že Vaše pomoc se projevuje v pokroku na cestě k sebeuvědomění. Jistě je diskutabilní, že pokrok by mohl být větší, rychlejší, jak bych si sám přál, ale vidím, že mám v sobě stále ještě dost sil nepřátelských trvalému spočívání ve vědomí sama sebe, které mne brzdí, nehledě na bloky v proudění prány v těle, které se neustále pročisťují a zanášejí a znovu pročisťují atd. Je to dlouhá cesta i když se snažíme, aby byla co nejkratší. Nyní je třeba důrazně říct, že bez Vaší pomoci skutečně není možné prozření, aspoň v mém případě určitě. Když si vzpomenu na to množství společných meditací s Vámi, tak ego hned hledá, jak zdůvodnit, že tu ještě je a není rozpuštěno. Teď na podzimních Kostolanech mne při závěrečném obědě napadla myšlenka spočítat, kolik let bychom s Vámi museli strávit na seminářích abychom dosáhli srovnání se sádhu Ómem, který v blízkosti Ramany Mahárišiho strávil 5 let. Pro zaměstnaného člověka, který věnuje jen 5 týdnů dovolené ročně společným meditacím s Vámi to obnáší 52 let (počítáme-li, že rok má 52 týdnů) a to nepočítám rozházení energie ve světě v mezidobí, kdy s Vámi nemeditujeme. Raději si vzpomínám, jak jste mi v Bystřici pod Hostýnem říkal(když jste mne nachytal při jednom z mnohých výpadků v bdělosti), že na sebe musím být přísnější, je to pravda, co se týká bdění mimo formální meditaci jistě by se ještě našly nějaké rezervy, ale dost se snažím a dá-li Bůh, tak jednou naskočí trvalé sebeuvědomění.

Už je to nějaký čas, co jsem nepodal zprávy o svém postupu, ale někdy se mi to jeví jako sebechvála nebo snaha o předvedení se, nehledě na to, že jsou to průvodní jevy a to nejcennější – trvalé sebeuvědomění, pořád není realizováno. Naskakují mi různé stavy uvědomění se ve vědomí Já jsem – začnu asi 2 roky zpátky, kdy jsem před usnutím zjistil, že se uvědomuji v nějakém válci asi metr v průměru okolo těla a kousek pod nohama a nad hlavou. Na tom je zajímavé, že člověk ví, že je to on okolo těla, připadá mu to jako samozřejmé, nic zvláštního a vždycky – tím míním i v zážitcích, které budu popisovat dále, vždy to vypadá, že TO NEMŮŽE  BÝT JINAK. Potom se sebeuvědomění rozplyne a člověku zbudou jen oči pro pláč a popud pro další úsilí o pokrok. Asi po půl roce jsem byl poučován, jak funguje svět, asi proto, že mne to dost zajímalo a nějak jsem nechtěl přijmout nebo jsem nechápal Mahárišiho příměr, že svět je jen film promítaný na plátně Jáství, jak píšete v některé knize o Ramanu Mahárišim. Vzbudil jsem se někdy okolo 4 hodin ráno a bylo to jako bych dal dotaz a Velká božská síla mi to do mysli promítala, jak to je. Nejprve bylo řečeno, že síla je v každém bodě prostoru nekonečná a díky tomu může to, co my vidíme jako pevnou hmotu, v každém okamžiku stále tvořit. Tak na to hledím a říkám si, no to je pěkné, ale k pochopení tohoto procesu mám ještě daleko. Naskočilo takové rozdělení – část světa ve kterém jsem se vyskytoval v normálním vnímání a druhá část vypadala jako neproniknutelná vše zaplňující hmota nebo hutná energie, zkrátka člověk viděl „obrovský neproniknutelný např. ocelový černý ingot“. Pak mne to začalo do té neproniknutelné části vtahovat a ejhle, ono to není neproniknutelné, ale pěkně příjemné, jemné, možná i blažené a z tohoto pohledu se běžný normální svět jevil skutečně jako obláčky světla a stínu, jako promítaný film, ale třírozměrný, těžko se to popisuje asi jako holografický obraz vzácné vázy, kterou si v muzeu chtěl návštěvník koupit a nechtěl pochopit, že to nejde, když ji vidí. Až vypnuli holografický projektor a přinesli mu ukázat matrici s hologramem, tak pochopil, že to byl jen obraz vázy. Přitom ten proces tvorby světa byl dynamický, nic pevného, člověk jen ohromeně zírá a říká si, jak je možné tohle všechno uřídit, nějak vnitřně jsem to přijímal, ale ego těžko připouští takový systém. Pak mi bylo řečeno, že toto ale není nejvyšší Pravda a poučení skončilo. Od té doby si říkám, že už by mi mohlo být dáno i poučení o nejvyšší Pravdě nějakým podobným prožitkem, ale zatím ještě nepřišlo. Tak si o tom aspoň čtu ve Vaší Učebnici átmavičáry. Velkým zážitkem pro mne byly ukázky s pozorností vědomí. Nejprve letos na jarní Morávce mi naskočil stav sebeuvědomění hned po probuzení v posteli. Venku byla ještě tma a Já se poznával všude, kam jsem namířil pozornost. Opět naskočil známý pocit, že to přece je tak jednoduché, samozřejmé a nikdy to přece nemůže být jinak. Tento stav trval dost dlouho, odhaduji to na desítky minut, kdy jsem se neustále ubezpečoval o samozřejmosti sebeuvědomění. Pak se objevil nějaký paprsek světla, pozornost se najednou obrací na tento paprsek světla, sebeuvědomění mizí přes křečovitou snahu to udržet a je tu opět smutek, že sebeuvědomění je pryč. Ale ten pocit, kdy člověk chápe, že není schopen udržet pozornost otočenou na sebe, ten si pamatuji, jak je vidět, musí přijít i pokora s pochopením, že to není jen o vlastní vůli. Další zážitek s pozorností vědomí byl po skončení 1. týdne, kdy jsem přijel ve středu na večerní meditaci. Meditace byla silná, snažil jsem se silně soustředit do nitra a najednou mi naskočil nad hlavou stříbrně-modrý silně třpytivý prstenec, který se pohyboval tam, kam jsem zamířil pozornost. Bylo to zvláštní, protože pozornost byla koncentrována do duchovního srdce a najednou se objevila v ději nad hlavou. Když jsem si to uvědomil, hned jsem si vzpomněl na rozdělení pozornosti nad hlavu a pod nohy a ejhle – prstenec se rozdělil na dva prstence, připadalo mi, že jsou nepatrně menší, kupodivu to šlo samo, žádná dřina jak bývá zvykem při oblíbeném cvičení. Jeden byl pod nohama a druhý nad hlavou. Pak mne napadla myšlenka o oživovací moci pozornosti vědomí – obrátím pozornost na tělo a cítím, jako by mne polil živou vodou a prstence zmizely. Velmi dobře si pamatuji, jak člověk v meditaci umdlévá, říká si už nemůžu a najednou ejhle Vaše pomoc je tu, znovuoživení a možnost pokračování meditace ve velmi dobré kvalitě. To polití živou vodou nelze zaměnit, byla mi dána možnost vyzkoušet oživovací moc pozornosti vědomí. Jakmile prstence zmizely, meditace pokračovala obvyklým způsobem a byla moc dobrá. Velké díky Vám nestačí, jen díky milosti Boží je nám pomáháno skrze Vás.

Již déle než rok pociťuji, jak každá další meditace s Vámi stále více otevírá dráhy, po nichž proudí prána nad hlavu a pomáhá mi k lepší koncentraci. Je to další důkaz toho, že bez pomoci se člověk sám moc daleko nedohrabe. Tak aspoň prosím Vyšší sílu, ať Vám pomůže, že ona sama nejlíp ví jak to udělat a ať Vás netrápí tělo.

Ještě bych Vám rád řekl něco o pomocné čínské technice moxování. Je to již dost dávno, co jsem se akupunkturou zabýval, ale někdy se její poznatky hodí. Při této metodě, se zapáleným pelyňkovým nebo jiným nečadícím moxovacím doutníkem nahřívá dráha močového měchýře, která probíhá po obou stranách podél celé páteře. Nahřívání se provádí shora od krku pomalým kroužením moxovacím doutníkem tak dlouho, až dojde k jemnému zčervenání kůže a potom se nahřívání posouvá podél páteře níže až ke kostrči. Podle čínské akupunkturní vědy jsou na této dráze tak zvané souhlasné body, jejichž prostřednictvím se posilují ostatní orgánové dráhy v těle. Máme s Vlastou s moxováním výborné zkušenosti. Vždy je cítit, jak se zesiluje proudění prány páteří a okolo páteře, mizí únava a meditace po moxování jsou mnohem lepší než obvykle. Řekl bych, že zde působí i oheň doutnajícího moxovacího doutníku při spalování negací a celý proces je velmi příjemný.

Ještě jednou Vám i paní Vackové moc děkuji, mějte se moc dobře a ať Vám pán Bůh dá hodně zdraví, síly a pomoci.

Zdraví Vás Váš Karel Kreizel.

Co je lepší: kritizovat, urážet, pomlouvat a nebo se chovat jako Karel? Kdo má větší prospěch? Každý má stejnou možnost, jako on. Jak se rozhodne, je jeho věcí. Následky jeho rozhodnutí samozřejmě také. Má, co si sám vybral.