Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Občas tuto pravdu nalezneme v duchovní literatuře, ale málo jí rozumíme. Mistr není tělo a proto ani jeho tělo, celá zevní osobnost není Bohem i když je mu blízko. Mistr je vědomí Já jsem, které v něm září stejně odhalené jako v Bohu. Svým odhaleným Já jsem je mistr stejné podstaty jako sám Bůh. Pokud si uvědomil Otce, brahman, je v tomto smyslu těsně s Bohem spojen a sjednocen. Skrze své Já jsem se mistr podílí na božském Já jsem a to tím víc, čím víc toto sjednocování v jeho životě probíhá. Proto můžeme mistra vnitřně uctívat jako Boha, který je v něm plně odhalen.

Jiří Vacek

Tak jako nejsou všichni mistři stejní, nejsou stejní žáci. Tato pravda je jasně vidět i v životě Mahárišiho. Zřejmě věnoval největší péči těm, kteří jej opravdu milovali a zcela se mu odevzdali. Těm mistr pomáhal, když opouštěli tělo, aby dosáhli vysvobození. Nejznámější je případ krávy Lakšmí. Údajně se do ní vtělila jedna uctívatelka. Zvolila zřejmě tento způsob, jak dosáhnout úplného vysvobození. Maháriši její náklonnost opětoval a žákyně v těle krávy s pomocí Mahárišiho dosáhla vysvobození.

Jiří Vacek

Ježíš pozdvihuje chléb a poučuje nás: „Toto je mé tělo.“ Jelikož Ježíš je Kristus, vědomí Já jsem, nemluví o svém těle, ale o vědomí Já jsem. Učí nás chléb skutečně duchovně pozdvihovat a to doslova a nikoliv obrazně.

Jak se tak děje? Takto!

I chléb je jako každá potrava a vůbec vše stvořené ve svém základě vědomí Já jsem. To vše v sobě obsahuje a také naplňuje. Když se na tuto pravdu soustředíme a přímo si uvědomujeme vědomí Já jsem přítomné v potravě, skutečně chléb a každou potravu duchovně proměňujeme vyzdvižením do úrovně Já jsem.

Jiří Vacek

... Ve svém životě jsem se setkal s mnoha hledajícími. Viděl jsem, že by potřebovali pomoc na stezce, ale že současně ji ode mne, obyčejného člověka nemohou přijmout. Prostě v Čechách nikdo nemůže být prorokem. Tak jsem většinou raději mlčel. Často se setkáváme v různých duchovních školách s tím, že nejdůležitější působení mistra, které spočívá ve vedení žáků k vlastnímu dosažení, je odsunováno do pozadí a upřednostňuje se uctívání osoby mistra a šíření jeho pověsti i když nejvyšší cíl každého pravého mistra spočívá právě v takovém vedení žáků, aby dosáhli totéž co mistr...

Jiří Vacek

Zralé duše se nabaží života v našem nebožském světě a zatouží po návratu zpět k Bohu. Pro ty je určena praxe stezky, která vede naším nitrem k našemu pravému Já a skrze ně k Bohu. Jejím cílem je uvědomění si našeho vnitřního božství na základě tohoto poznání praxí, která vytváří předpoklady naší spásy. Ta není záležitostí, která by byla dosažena v čase odchodu z těla, ale celým naším životem. Jinak řečeno. Pokud chceme dosáhnout vysvobození ze zrodů v nebožském světě, musíme o ně usilovat po celý náš život.

Jiří Vacek

... V átmavičáře stejně jako při introspekci obracíme svou pozornost do našeho nitra, ale nezajímají nás činnosti mysli, ale vědomí, které si veškeré dění v mysli uvědomuje. Proto v átmavičáře obracíme naši pozornost na pozorovatele, což je naše vědomí, které si vše uvědomuje – klid i neklid mysli – a na prvém místě svou existenci a totožnost. Provádění átmavičáry stejně jako provádění introspekce nevyžaduje žádné a proto ani náboženské přesvědčení. V obou případech pracujeme se stejným vědomím, kterým jsme. Jediný rozdíl je v předmětu, na který obracíme svou pozornost...