Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Tak jako nejsou všichni mistři stejní, nejsou stejní žáci. Tato pravda je jasně vidět i v životě Mahárišiho.

Zřejmě věnoval největší péči těm, kteří jej opravdu milovali a zcela se mu odevzdali. Těm mistr pomáhal, když opouštěli tělo, aby dosáhli vysvobození.

Nejznámější je případ krávy Lakšmí. Údajně se do ní vtělila jedna uctívatelka. Zvolila zřejmě tento způsob, jak dosáhnout úplného vysvobození. Maháriši její náklonnost opětoval a žákyně v těle krávy s pomocí Mahárišiho dosáhla vysvobození.

Jiným příkladem byla mistrova matka. Ještě za jeho života přišla za ním do prvého ášramu na hoře a rozhodla se se svým synem zůstat. To vzbudilo velký odpor a pobouření mezi obyvateli ášramu. Maháriši však zůstal neoblomný. Vyjádřil se jasně. „Když zde nemůže matka zůstat, odejdu s ní společně do džungle“. Ášramitům nezbylo než se podvolit, což byla obrovská výjimka. Připomeňme, že jinak přísně platilo, že ženy musely ašram opouštět za soumraku. Přenocovat v ašramu bylo pro ženy nemožné.

Mahárišiho matka našla ke svému synovi opravdu bhaktický postoj s pravou odevzdaností a důvěrou ve svého syna, který byl jejím skutečným mistrem. A on byl skutečně přísným mistrem. Tak přísným, že často plakala v důsledku toho, jak ji vedl. Zbavoval ji nemilosrdně všech náboženských předsudků a dalších závislostí. Ona však vydržela až do příchodu smrti.

Když se přiblížila, Maháriši s ní od rána seděl a držel jí jednu ruku na čele, druhou na duchovním srdci a silou svého vědomí rozpouštěl její sklony, které by jí jinak zabránily ve vysvobození. To se také k večeru povedlo dosáhnout, jak mistr jasně prohlásil. Také líčil, jak v ní probíhal celý den boj se silami nepřátelskými vysvobození, které Maháriši v ní rozpouštěl.

Matka skutečně dosáhla se synovou pomocí vysvobození a byla jako osvobozená pohřbena a je i takto uctívána.

Ne vždy se takový mistrův zásah zdařil. Byly i jiné případy, včetně zvířat, která hledala mistrovu pomoc v okamžiku smrti.

Zdaleka na každý Mahárišiho žák získal takovou milost. Zůstala vyhrazena těm, kteří jej opravdu milovali a plně se mu odevzdali ve víře v něho.

Z hlediska stezky a její praxe byli často velmi nepokročilí. To, co Mahárišiho přimělo k jeho pomoci, byla jejich pravá láska a odevzdanost. V každém případě příběhy těchto bhaktů stojí za vážné zamyšlení. Pravá láska k mistrovi a opravdová důvěra a odevzdanost jim pomohly překonat nedostatečnou praxi stezky.

Zdá se, že z hlediska toho, že dosáhli spásy v hodině smrti, jejich „praxe“ tak nedostatečná zřejmě nebyla. Jelikož skutečně dosáhli vysvobození, dosáhli cíle stezky i když ji vlastně nepraktikovali.

To poukazuje na důležitost pravé bhakti k mistrovi, ale rozhodně není důvodem, pro který bychom svou praxi měli zanedbávat. Obojí je určitě dobré a správné i důležité.

Vnitřní zápas, kterým matka mistra v okamžicích umírání procházela, je velmi poučný. Jasně ukazuje, co v okamžicích odchodu z těla se v nás odehrává a jak důležitá je očista od všeho, co je v rozporu s cílem našeho dosažení.

Naše myšlenky, city, představy, závislosti, prostě všechny výtvory naší mysli, jsou skutečné síly, jejichž výsledné působení rozhoduje, zda jsme spaseni nebo pokračujeme v životech v nebožském světě.

Nezáleží ani tak na tom, jak jsou tyto síly naší mysli zaměřeny, ale na tom, jakou mají sílu. Příčinou, která zabrání našemu vysvobození, může být i „nevinná“ láska k našemu zvířecímu miláčkovi. Je-li mocná, po smrti těla se nás zmocní a unese k tomu, co milujeme a na čem silně lpíme, často víc než na Bohu nebo mistrovi. Pak se rodíme i se svými zvířecími miláčky.

Tyto síly jsou mocné a neznají slitování a dokud je nerozpustíme, nemůžeme čekat nic jiného než další zrody v nebožském světě. Je dobré se rozhlédnout kolem sebe, abychom viděli, co to znamená.

Výhody, kterým se těšila Mahárišiho matka, to jak se jí ujal, nebyly vyjádřením vztahu syn – matka. On se jí ujal jako své žákyně na základě její plné důvěry. I přes své mistrovství, jak je zřejmé, její záchrana před samsárou nebyla jednoduchá a bylo zapotřebí značného vynaložení mistrových sil, aby se zdařila. Ne vždy byl takto úspěšný. Pokud tyto síly v průběhu stezky žák nerozpustí, bude s nimi nucen ve stavu po smrti tvrdě bojovat, aby jej nestrhly do nového zrodu.

Čekat od mistra stejnou pomoc, jako poskytl Maháriši své matce, není možné, pokud zde není stejný vztah, jaký k němu měla matka nebo ona žákyně, která se vtělila do těla krávy, aby mohla být mistrovi nablízku.