Jiří Vacek - duchovní učitel

Přátelé Jiřího Vacka

Děkujeme tímto těm, kteří se rozhodli přispět na naše společné meditace. Díky Vaší podpoře se zvyšuje pravděpodobnost, že meditace plánované na příští rok opravdu proběhnou. Pokud by ještě někdo měl zájem přispět, může tak učinit na náš účet: 2000813297/2010.

Do vzkazu pro příjemce prosím vždy uveďte heslo: „vstupné“, ať máme přehled za co která platba je.

Děkujeme

Martin T.

... Včera při čtení nových skript přišla silná vlna moudrosti – nemohu to nazvat jinak. Jakoby se ve mně něco snažilo vybalancovat moudrost a lásku. Úplně jsem cítil ten vykřičník, který říkal, že jedno bez druhého nefunguje...

Magda K.

... Myslím na Vás a přeji Vám brzké uzdravení. Při každé meditaci spolu s ostatními se za Vás modlíme. Moc mě tím obdarováváte, děkuji Vám...

Pavel Janda

Ahoj Jirko! Chci ti poděkovat za články na webu. Stahuji si je do čtečky a pročítám cestou do práce. Tak se i jízda tramvají stává pěknou meditací...

Tereza K.

... Je pro mě až k neuvěření, že při čtení těchto slov, stejně jako při čtení Vašich textů doslova „vystupuje – ožívá“ ve vědomí to, co je popisováno… Přestože teď potřebujete mnoho energie na uzdravení, stále přibývají články, které nás vedou k pochopení, připomínají, co je nejdůležitější, udržují nás „ve spojení“… Milovaný pane Vacku, vlastně ani nevím, jak je možné, že se mi dostává tolik Milosti a cítím, že nikdy nebudu moci dost poděkovat…

Jiří Vacek

Součástí učení o vědomí Já jsem je tvrzení, že má svou šakti, což je inteligentní tvořivá energie, moc a síla. Jejím zdrojem je samo vědomí, se kterým tvoří nedílnou jednotu...

... Nemyslím si, že by vědomí Já jsem Pravdu zahalovalo plánovitě nějakou svou mocí. Podle mne zahalení Pravdy se vztahuje na každou stvořenou bytost osobně a zvlášť a je výsledkem uplatnění její svobodné vůle, kterou nás Stvořitel obdařil. Zahalení Pravdy, odloučení od Boha je následek příčin, které si každá bytost sama vytvořila neboli je její karmou a nikoliv působením vůle Já jsem a jeho zahalující moci...

Jiří Vacek

... Vědomí Já jsem, jehož je pozorovatel částí a činností, si v nás uvědomuje i vše, co si myslíme. Pokud si tuto pravdu, že nás vědomí Já jsem stále pozoruje a také stále nás slyší a naslouchá nám, uvědomíme, dostáváme tím možnost přímo oslovovat vědomí Já jsem Boha. Tak můžeme obráceni k tomuto nám naslouchajícímu vědomí Já jsem s ním přímo promlouvat s pochopením, že jsme slyšeni. To je opravdu přímá rozmluva s vědomím z naší strany. Naše mysl promlouvá k Bohu, k vědomí pozorovatele a ví, že je slyšena i když pochopitelně vědomí samo nemluví...

Jiří Vacek

... Ztotožnění s myslí i s tělem začíná přivlastněním, pěstováním pocitu mé, moje, svoje. Tyto nežádoucí vlastnické sklony nesmíme pěstovat. Pocity „moje tělo, moje mysl“ a vše co zahrnují, musí být vědomě rozpouštěny, až zmizí. Přivlastňováním si naší mysli, těla a předmětů jako „mé a moje“ se s nimi spojujeme a tak nad námi získávají moc, až se s nimi nevědomě ztotožníme. Tak vzniká ego, vědomí, které se ztotožňuje s tělem a s myslí a je pohlcené v předmětech světa. Právě toto přivlastnění až do ztotožnění je základem nesvobody a utrpení. Bez jejich rozpuštění nelze vysvobození dosáhnout...

Jiří Vacek

Mysl je soubor schopností myslet, cítit, představovat si a pamatovat si. Patří sem i některé další schopnosti jako je vnímání. Proto rozlišujme dobře samy tyto schopnosti od jednotlivých výtvorů mysli, jako jsou myšlenky, city a další. To jsou samostatné výtvory, tvořivé síly mysli. Mysl jako soubor těchto schopností může být v klidu nebo v činnosti. Myšlenky a všechny výtvory mysli se objevují ve vědomí, v něm vznikají, trvají a zanikají. Proto mysl, její uvedené schopnosti jsou jednou z vlastností vědomí, jeho tvořivé moci, šakti. Ta tvoří celý projev i dává vznik svou činností všem výtvorům mysli, jako jsou myšlenky, city, přání a další.

Jiří Vacek

Být přesvědčen „já konám, já myslím“, je nevědomost. Koná tělo, myslí mysl, ale my nejsme ani tělo ani mysl, ale vědomí Já jsem. Proto nejsme činní. Nemáme být činitelem, protože tento pocit vzniká ze ztotožnění s tělem a s myslí. Máme pouze pozorovat činnost těla a výtvory a dění v mysli bez ztotožňování s nimi. To není totéž, co nečinnost, ale neztotožňování se s činnostmi těla a mysli. Musíme se i rozhodovat, co dělat, co nedělat i střežit mysl před nespásnými myšlenkami, ale to vše pozorovat bez ztotožňování s tím.

Jiří Vacek

Vzkříšení těla

Poučku „Já jsem tělo“ chápejme správně, jako jí podobné, například „Já jsem cesta, pravda“ a další. Neučí nás, že vědomí Já jsem je totožné s cestou, pravdou, ale tvoří rozlišenou jednotu. Vědomí Já jsem není totožné s tělem a nemáme se proto s ním ztotožňovat, ale ani je brát jako neživou hmotu, od vědomí a od nejvyšší Skutečnosti oddělenou.

Jiří Vacek

Všichni učitelé a mistři se shodují na důležitosti výběru lidí, se kterými se stýkáme. Rámakršna říká naprosto jasně: „Pravý hledající se vyhýbá i příbuzným, kteří jsou světští, jako jedovatým hadům“. Škodí nám i zevní styk s neduchovními lidmi již proto, že obracejí naši pozornost i mysl ke světským záležitostem. Ty máme plně věnovat stezce. Daleko horší účinky má vnitřní vyzařování zevních lidí. Opravdu vyzařují odstředivé nebo dokonce zlé tvořivé síly, které musíme, jejich působení na nás s velkou silou rozpouštět.

Jiří Vacek

Chceme-li rozpustit klamný názor „já konám, jsem konatelem“, ptejme se vždy při každé činnosti: „Kdo toto koná?“ Zjistíme, že je činné tělo nebo mysl, ale těmi my nejsme. Tak si uvědomíme, že my nejsme činní nebo činitelem.

Jiří Vacek

Některé výroky samy o sobě bez návaznosti na celou nauku mohou být matoucí. Například Maháriši říká: „Jste neustále átman, Já. Je to jen vaše myšlenka, že nejste átman a té se musíte zbavit“. Je pravda, že všichni jsme neustále Já, átman, ale nevědomě. Vědomě naopak žijeme jako ego, opak Já. Abychom si opravdu uvědomovali átman, musíme si jej nejprve uvědomit a poznat. Máme odstranit přesvědčení, že nejsme átman, ale samotné přesvědčení „Já jsem átman“ bez dotazování po Já jeho uvědomění nepřinese.

Jiří Vacek

Evangelium, Ježíš nám říká: „Za cokoliv budete prosit v mém jménu, to i dostanete. Proste tak, jako by vaše přání již bylo vyslyšeno“. Ježíš neříká, abychom prosili v jeho zevním jménu, ač i to je možné, ale v jeho pravém božském jménu, ve vědomí Já jsem, které je Bohem, naším nebeským Otcem. Pravdu, že Ježíšovo pravé jméno je vědomí Já jsem, dosvědčují jeho výroky: „Já jsem cesta, Pravda, láska“ a další. Ježíš, stejně jako Otec, Bůh jsou stejné podstaty, vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

Pozorovatelem, částí svého vědomí, která je pozorností přivrácena ke stvoření, si vědomí Já jsem uvědomuje jedince i jejich svět. Tak nahlíží výtvor své tvořivé moci. Bůh, vědomí Já jsem je skrze pozorovatele neustále přítomen ve světě. Není mimo svět, ale svět je tímto způsobem neustále v Bohu, ve vědomí Já jsem. Navíc pozorovatel sídlí ve stvořených bytostech, jím tyto bytosti žijí sebe i svět. Tak nám Bůh nejen není daleko, ale je stále přítomen v nás i ve světě, ale nevědomými není uvědomován, protože jej nehledají. Když jej přece hledají, činí tak někde v dalekém nebi za mraky. Pravda je, že Bůh je vždy přítomný a není a neexistuje místo, kde by nebyl.

Jiří Vacek

Duch svatý neboli Duch svítící nemůže být ve své podstatě nic jiného, než vědomí Já jsem. Odtud Ježíš: „Já jsem, vědomí Já jsem, je světlo světa“. Tím světem se spíše míní nikoliv svět hmotný, ale svět prvotního, ještě božského stavu bezprostředně po jeho stvoření. Prvé stvoření je nutně duchovní. Není ani jemnohmotné, natož hmotné podstaty, ale ryze duchovní, světelné.

Jiří Vacek

Annamalai Swami nám radí: „Odporujte omezujícím myšlenkám, ale pěstujte takové, jako že vše je mnou, každý je mnou. Všechna zvířata a všechny věci jsou mnou“. Jinde naproti tomu říká, že máme rozlišovat: nejsem tělo, mysl, špatnou společnost a myšlenky. Máme se vyhýbat jakémukoliv klamnému ztotožňování. Na prvý pohled si obě rady odporují, pokud je vezmeme doslova. Není důvod se ztotožňovat se zvířaty, když se nesmíme ztotožňovat ani se svým tělem. Máme však udržovat vědomí jednoty. Nikoliv tak, že se vžíváme do těl druhých lidí nebo dokonce zvířat. Jednota není zevní totožností těl osob a zvířat. Není totožností všeho se vším, ale rozlišenou jednotou. Jejím základem je neprojevené vědomí Já jsem, které v sobě obsahuje veškeré stvořené světy i jejich obyvatele a také je proniká. Této rozlišené jednoty stvoření a nerozlišené jednoty vše spojujícího základu vědomí si máme být vědomi.

Jiří Vacek

Každé správné duchovní poučení je cenné a účinné. Ne všechna poučení jsou však ve svých účincích stejná. Vždy záleží na tom:

  1) Kdo poučení dává.

  2) Kdo je přijímá.

Pokud je příjemce poučení pod vládou zlých a odstředivých sklonů, pak poučení není schopen přijmout, tím méně se jím řídit. Čistota mysli, stupeň jejího dosažení určuje, jak a zda vůbec poučení přijmeme a jak s ním naložíme i jak v nás zapůsobí.

Jiří Vacek

Každá vědomá bytost ví, že je, že existuje. Proto můžeme otázku „Co je mé Já?“ obměnit za zkoumání své existence a jejího zdroje. Já jsem je jednota vědomí a bytí. V otázce: „Kdo existuje?“ se obracíme k našemu ryzímu bytí bez přívlastků. Zkoumáme, kdo existuje a jak ví, že existuje, co je zdrojem naší existence?