Já jsem tělo
Jiří Vacek
Vzkříšení těla
Poučku „Já jsem tělo“ chápejme správně, jako jí podobné, například „Já jsem cesta, pravda“ a další. Neučí nás, že vědomí Já jsem je totožné s cestou, pravdou, ale tvoří rozlišenou jednotu. Vědomí Já jsem není totožné s tělem a nemáme se proto s ním ztotožňovat, ale ani je brát jako neživou hmotu, od vědomí a od nejvyšší Skutečnosti oddělenou.
Vědomí Já jsem není tělem, není s ním totožné, ale je součástí naší bytosti. Naším velkým úkolem je, abychom se my, vědomí Já jsem, od těla rozlišili a uvědomili se jako toto vědomí, které je naším pravým Já a dosáhli tak základního poznání: Já jsem vědomí Já jsem.
Tělo však nezavrhujeme, ale produchovňujeme vnitřní pránájámou, světlem a vědomím a tak je vracíme zpět Bohu a obnovujeme jeho spojení s ním.
Hmotné tělo je smrtelné a jeho existence končí jeho opuštěním. Pokud jsme ještě v těle, pracujeme s ním a využíváme jeho spojení s tělem jemným, pránickým tím, že oživujeme v něm činnost prány. Tím vytváříme světlo a světelné tělo. To je pravé vzkříšení těla, které vrcholí vytvořením těla vědomí.
Tímto způsobem vytváříme nové, duchovní tělo, ve kterém existujeme po odložení těla hmotného. Základním předpokladem úspěchu této praxe je očista a plnění přikázání lásky. S pouhou technikou pránájámy nevystačíme. Rozlišení se od hmotného těla, bez kterého poznání Sebe není možné, začíná tím, že požadavky těla, smyslová přání a podobně, nebereme za své a neztotožňujeme se s nimi. Kdo se ztotožňuje s požadavky těla, zejména po smyslových potěšeních, ztotožňuje se tím s tělem. Tělo udržujeme při zdraví a síle, ale nesloužíme mu. Ono má sloužit nám.
Vytvoření těla vědomí se děje vědomým proniknutím celého těla, každé jeho buňky tehdy, když jsme dosáhli jeho poznání. Nemůžeme pracovat s vědomím, které neznáme. Tuto pravdu Ježíš zdůrazňuje výrokem: „Já jsem, poznání vědomí Já jsem, jsou dveře“ – rozumějme do království nebeského.
Světelné tělo mohou vytvořit i ti hledající, kteří poznání Sebe nedosáhli. Jsou to například světci, kteří kráčí s velkou láskou a oddaností k Bohu. U nich se tak děje neplánovitě, samovolně mocí lásky k Bohu. I oni mohou vývoj světelného těla urychlit praxí, která je určena pro jeho vývoj.
Nevím, jestli je možné tělo vědomí vytvořit bez poznání Sebe, když na tělo zaměříme pozornost a uvědomujeme si je naráz celé, každou jeho částečku.
Kloním se k názoru, že každý by se měl snažit vždy na prvém místě poznat sám Sebe. Bez něho je obtížné správně pochopit poučky typu „Já jsem, vědomí Já jsem, je to či ono“.
Oslavy Ježíšova tělesného vzkříšení a svátek božího těla vyjadřují alegoricky vývoj duchovního těla na stezce, na kterém pracuje každý hledající na vyšších stupních stezky. Tvoří nedílnou součást opravdového následování Ježíše Krista.
Hybnou silou vytváření duchovního těla je, jako ve všem a vždy, oživující a posilující pozornost vědomí Já jsem. Jeho působení je tím větší, čím víc si je uvědomujeme a jsme s ním ztotožněni. Výsledky záleží i na síle našeho soustředění a jeho trvání. Bez celodenního nepřetržitého úsilí nelze uspět.
Když se zamyslíme nad podstatou těla vědomí, je jím samo vědomí Já jsem, vyplňující prostor těla, jak hmotného tak jemného a později i světelného. Hmotné tělo samozřejmě, když je opustíme, zmizí a zůstane tělo duchovní.