Důležitost duchovní společnosti
Jiří Vacek
Všichni učitelé a mistři se shodují na důležitosti výběru lidí, se kterými se stýkáme. Rámakršna říká naprosto jasně: „Pravý hledající se vyhýbá i příbuzným, kteří jsou světští, jako jedovatým hadům“.
Škodí nám i zevní styk s neduchovními lidmi již proto, že obracejí naši pozornost i mysl ke světským záležitostem. Ty máme plně věnovat stezce.
Daleko horší účinky má vnitřní vyzařování zevních lidí. Opravdu vyzařují odstředivé nebo dokonce zlé tvořivé síly, které musíme, jejich působení na nás s velkou silou rozpouštět.
To určitě neznamená, že zevní lidé nejsou naši bližní. Jsou a máme je také tak brát a chovat se k nimi, jak vyžaduje přikázání lásky. Není na druhé straně důvod, proč bychom pro lásku k nim zanedbávali stezku a tak zanedbávali lásku k Bohu. Ježíšovo: „Ať mrtví (duchovně) pochovávají své mrtvé“, platí vždy.
Pokud naši nejbližší – rodiče a další blízcí příbuzní potřebují pomoc, tak ji poskytneme, ale nikoli tak, že pro ně zanedbáme stezku. Nesobecká činnost v rámci pomoci je účinnou karma jógou, která nás očišťuje.
Nejméně ze všeho se můžeme nad ty druhé, neduchovní všelijak povyšovat a cítit se nad nimi nadřazeni. To je duchovní pýcha, smrtelný hřích.
Pokud hledáme životního partnera nebo partnerku, jeho duchovní úroveň by měla být při výběru rozhodující. Neduchovní partner nebo partnerka je velkou překážkou na stezce. Takové manželství právě pro rozdílné zaměření partnerů je vždy z principu velmi konfliktní a vede k trvalé nespokojenosti obou.
Když jeden z partnerů nastoupí stezku až v průběhu manželství, není to samo o sobě důvodem, aby druhého opustil. To by bylo velmi sobecké a nezodpovědné. Takové krajní řešení je oprávněné pouze tam, kde rozpory jsou neřešitelné a není dobrá vůle je řešit.