Prošení v mém – božím – jméně
Jiří Vacek
Evangelium, Ježíš nám říká: „Za cokoliv budete prosit v mém jménu, to i dostanete. Proste tak, jako by vaše přání již bylo vyslyšeno“.
Ježíš neříká, abychom prosili v jeho zevním jménu, ač i to je možné, ale v jeho pravém božském jménu, ve vědomí Já jsem, které je Bohem, naším nebeským Otcem. Pravdu, že Ježíšovo pravé jméno je vědomí Já jsem, dosvědčují jeho výroky: „Já jsem cesta, Pravda, láska“ a další. Ježíš, stejně jako Otec, Bůh jsou stejné podstaty, vědomí Já jsem.
To mohou činit jen ti, kteří si toto jméno boží, vědomí Já jsem, posvětili, jak se modlíme v Otčenáši. Jinými slovy, předpokladem je, abychom v sobě poznali vědomí Já jsem.
Sama tato modlitba probíhá tak, že si uvědomujeme soustředěně vědomí Já jsem a jemu přednášíme svou prosbu s důvěrou, že jsme slyšeni a naše přání bude splněno. Vždy však v postoji odevzdanosti do boží vůle, které dáváme přednost.
Uvědomme si jednu málo známou pravdu: slyšeni jsme vždy, protože vědomí Já jsem si vše, co říkáme, uvědomuje. To není ještě naplnění naší prosby, ale je důležité vědět: „Vědomí Já jsem mě slyší“. Nepřednášíme své potřeby někomu nebo něčemu, co zde není a neslyší, ale právě naopak stále přítomnému a slyšícímu vědomí Já jsem.
Tato modlitba je ze všech nejúčinnější a nejvyšší, protože míří přímo k božskému vědomí Já jsem. I tak musí být vytrvale opakována. Jednorázová modlitba nestačí.
I druhé modlitby, zejména ta Ježíšova: „Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou“, jsou účinné a pro ty, kteří nepoznávají vědomí Já jsem, jsou rozhodně dobré.