O duchovním poučení
Jiří Vacek
Každé správné duchovní poučení je cenné a účinné. Ne všechna poučení jsou však ve svých účincích stejná.
Vždy záleží na tom:
1) Kdo poučení dává.
2) Kdo je přijímá.
Pokud je příjemce poučení pod vládou zlých a odstředivých sklonů, pak poučení není schopen přijmout, tím méně se jím řídit. Čistota mysli, stupeň jejího dosažení určuje, jak a zda vůbec poučení přijmeme a jak s ním naložíme i jak v nás zapůsobí.
Je proto marné jezdit po celém světě a hledat mistra, který nás zasvětí do poznání Sebe, pokud jsme se nevysvobodili z vlády zlých a odstředivých sklonů. Očista je nevynechatelným předpokladem jakékoliv stezky k Bohu, má-li mít úspěch. Pouhé meditace bez očisty skutečný pokrok na stezce nikdy přinést nemohou.
Není také jedno, kdo poučení uděluje, zda pouhý učitel nauky, který nemá poznání Sebe, nebo mistr, který poznání Sebe dosáhl. Síla a účinek slov mistra je mnohem vyšší. Je-li žák dostatečně prost zlých a odstředivých sklonů, mohou v něm mistrova slova dokonce navodit poznání jeho Já.
To není jen zázračné působení mistra, protože bez předchozí žákovy očisty by poznání jeho Já nenastalo. Proto je také, pokud jsme neprodělali očistu, nereálné očekávat, že nám mistr předá poznání „zadarmo“, aniž bychom sami usilovali.
Mistr vždy pomáhá, ale za zásadní podmínky, že žák sám usiluje a plní požadavky mistra. Pokud tak nečiní, jeho pokrok je malý nebo dokonce žádný.
Z takových žáků se někdy stávají dokonce i mistrovi nepřátelé. Usoudí: „Mistr nic nemá“, ač jejich neúspěch je způsoben nedostatkem jejich vlastního úsilí.
Podléhají tomu, před čím Swami Ramdas vážně varuje: „Přílišná tělesná blízkost mistra plodí neúctu“.
Neočištěný žák je obětí působení vlastních odstředivých sklonů, kterými se nechává ovládat, místo aby je rozpouštěl. Pro toto své chování se často vylučuje z pravé stezky na celý život. Přichází o možnost dosáhnout vysvobození.
Očista není jednorázový postup. Když je dosažen určitý stupeň očisty, vždy toho ještě dost zbývá k rozpouštění. Také musíme mysl střežit, aby znovu neupadla do nových překážek poznání.
Proto jednou ze základních a trvalých praxí na cestě je praxe stálého střežení mysli. Děje se duchovním rozlišováním všeho, co se v mysli objevuje a čím se mysl zabývá, což je práce na celý život. Udržet mysl trvale bez sklonů zabraňujících poznání je jedním z hlavních předpokladů jeho dosažení.
To je také rozhodně prospěšnější než plané filosofování. To, co hledáme, není v mysli, ale je tím, co si mysl, všechny činnosti mysli uvědomuje a hlavně Sebe – vědomí Já jsem.