Nebýt činitelem
Jiří Vacek
Být přesvědčen „já konám, já myslím“, je nevědomost. Koná tělo, myslí mysl, ale my nejsme ani tělo ani mysl, ale vědomí Já jsem. Proto nejsme činní. Nemáme být činitelem, protože tento pocit vzniká ze ztotožnění s tělem a s myslí.
Máme pouze pozorovat činnost těla a výtvory a dění v mysli bez ztotožňování s nimi. To není totéž, co nečinnost, ale neztotožňování se s činnostmi těla a mysli. Musíme se i rozhodovat, co dělat, co nedělat i střežit mysl před nespásnými myšlenkami, ale to vše pozorovat bez ztotožňování s tím.
V praxi to znamená být nezaujatým pozorovatelem všeho dění, aniž bychom se s ním ztotožňovali nebo si je přisvojovali jako mé a moje.
Pokud jsme v sebe si vědomém pozorovateli, který ví, že není ničím, co pozoruje, pak samozřejmě nejsme ani tělem ani myslí, které jsou činné. Pokud bychom i v postoji sebe si vědomého pozorovatele chovali pocit „jsem konajícím“, nebyli bychom správnými pozorovateli. Pocit „já konám“ je vždy spojen s přesvědčením „jsem tělem a myslí“.
Smyslem pozorovatele je přesný opak: rozpuštění jakékoliv totožnosti s ne-já, s naším tělem a myslí.
Shrňme: nebýt konatelem neznamená nečinnost ani nerozhodování, ale nepřisvojování si činnosti a rozhodování a neztotožňování se s tělem a myslí a s jejich činnostmi.
Nejlépe je tento požadavek splněn v postoji sebe si vědomého pozorovatele, který ví, že není ničím, co pozoruje. Proto si nic nepřisvojuje ani se s ničím neztotožňuje.
Kdo je správným pozorovatelem, ten samovolně není ani činitelem. Kdo se považuje za konatele, ztotožňuje se s tělem, s myslí a jejich činnostmi místo svého pravého Já. Věnuje jim pozornost, která patří Já a proto si je ani nemůže uvědomit. To je vážná překážka uvědomění Já, kterou je nezbytné odstranit. Musíme být sebe si vědomým pozorujícím vědomím a nikoliv konatelem – tělem a myslí.
Do jisté míry by k osvětlení postoje „nejsem konajícím“ mohlo přispět přirovnání vztahu řidiče k jeho vozidlu. Vozidlo jede, řidič je řídí, ale ví, že není vozidlem. On je v klidu, vozidlo v pohybu. Ztotožňovat se s řízeným vozidlem by bylo pošetilé. Někteří fandové však tento postoj ke svému vozu mají a také tak o ně pečují. V příměru: řidič= pozorovatel, vozidlo= tělo, počítač vozidla= mysl.