Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nikoliv naše správné úsilí překáží působení Boha v nás, ale naše neúsilí. S Ramanou Mahárišim: „Kdo nedělá átmavičáru“, neusiluje o objevení Boha v nás nebo se v něm neudržuje, „dělá lokavičáru“.

Jiří Vacek

k článku Kladeč pojmů (úterý, 24. května 2011)

... Co nám redakce KV sděluje: hle, tu je nový mistr a musíte mu věřit, ať říká co říká, protože jsme tak my, zbabělí anonymové rozhodli. A koukejte jej uctívat. Když budete hodní, dá vám zavázat botu nebo dokonce obě.

Jan Pettinger

... Co se týče úsilí. Je známá jedna příhoda, kdy se ptali jednoho klavírního virtuoza, jestli musí pořád cvičit nebo jestli může někdy na delší dobu vynechat. Odpověděl takto: Když vynechám jeden den cvičení, poznám to na svém výkonu jen já sám. Nebudu-li cvičit tři dny, poznají to hudební odborníci. Nebudu-li cvičit pět dní, poznají to moji posluchači...

Jiří Vacek

... Kdyby takoví lidé se raději věnovali přípravě na Morávku, aby tam, jak je u mnohých zvykem, nezačínali od nuly! Místo toho víří mysl požadavky svého ega. Copak nevědí, že i toto je lokavičára? Co vlastně v duchovní literatuře čtou, když ne toto?...

Jiří Vacek

W. Stinissen je určitě upřímný hledající a snaží se být i katolíkem, jak jen je možné. Přesto i on má potíže s určitými církevními názory. Tyto potíže jsou o to větší, že je bez bližšího zkoumání - to se u katolíků nesmí - považuje za vůli boží. Takový způsob myšlení je vždy nebezpečný. Ne vše, co lidé tvrdí, že je od Boha, je opravdu od něho.

Jiří Vacek

Mnozí hledající k obrovské škodě své i druhých zapomínají úplně na vivéku neboli, jak to nazývají křesťané, na rozlišování duchů. To je nedílnou součástí stezky k Bohu a kdo se v něm necvičí a neprovádí je, zůstává v moci zla a nevědomosti. Neustálé rozlišování dobré – zlé, nutné – zbytečné, spásné – nespásné je pro zdar stezky základní. Závisí na něm naše očista i sama praxe, její úspěch.

Jiří Vacek

Každý demokratický stát má nejen právo, ale i dokonce povinnost bránit svou samostatnost i demokracii proti nepřátelům zevním i vnitřním. To činí různými způsoby například svou armádou, ale i zákony pro případ takového ohrožení. Proto i naše mladá republika přijala takový zákon. Je to zákon na ochranu republiky ze dne 19.3.1923.

Jiří Vacek

... Duchovní společenství, když má fungovat, tak tam nemohou být žádní „krutinovci“, žádní „vackovci“, žádní „jindrovci“, žádní „hynkovci“, dokonce ani žádní „mahárišiovci“, ale mohou tady být pouze upřímní hledající Boha, nejlepší název je „přátelé boží“.

Žijeme ve světě odpadlém Bohu, který je všemu duchovnímu nepřátelský, proto se sdružujeme do společenství, abychom se navzájem posilovali, ale jakmile se začneme takhle rozlišovat, tak celé společenství oslabujeme a ztrácí na svém významu a vlastně se zařazujeme na úroveň zevního světa...

Jiří Vacek

Logika typu: „ten je mně milý, proto má pravdu, ten je mně protivný, proto nemá pravdu“, je nejhorší, jaká pro naše rozhodování může být. Snadno se pod jejím vlivem dostaneme na nesprávnou stranu sporu a prosazujeme nepravdu.