Vzpoura proti Bohu
Jiří Vacek
W. Stinissen je určitě upřímný hledající a snaží se být i katolíkem, jak jen je možné.
Přesto i on má potíže s určitými církevními názory. Tyto potíže jsou o to větší, že je bez bližšího zkoumání - to se u katolíků nesmí - považuje za vůli boží. Takový způsob myšlení je vždy nebezpečný. Ne vše, co lidé tvrdí, že je od Boha, je opravdu od něho.
Stinissen se vzpírá, jak sám říká uvěřit Bohu, že existuje věčné zatracení. Správně usuzuje: "Jak je možné, že Bůh, který je láska, by někoho zatratil, tj. odsoudil jej jednou pro vždy ke strašlivému utrpení?" Jiný argument proti: věčný trest proti časnému provinění, byť jakkoliv hroznému, je nepřiměřený.
Věčné zatracení jako takové opravdu neexistuje. Co existuje a je mnohem četnější než se myslí, jsou stavy obrovského utrpení zlých jedinců po smrti, které oni vnímají jako věčné.
Se smrtí těla jim zmizí svět a nacházejí se v naprosté tmě, kde se vůbec nic neděje.
Zbývá jim pouze jejich zlu propadlá mysl a energie nenávisti, závisti a další, které za života ve světě vytvořili, a které nyní se k nim jako k jejich tvůrci vracejí. Právě ty a nic jiného je strašlivě mučí a drásají jim nesnesitelně duši.
Osvobození z tohoto stavu nastává s vyčerpáním energie těchto sil.
Pak nastává nový, velmi neradostný zrod v našem nebožském světě.