Ego si jde vždy tvrdě za svým
Jiří Vacek
Když jsem ke konci padesátých let usiloval o poznání svého pravého Já, byl jsem šťasten, když jsem mohl být celou neděli sám a meditovat bez přestání od rána do večera. Soboty tehdy byly pracovní. O jídlo jsem se nestaral. Jedl jsem koupené ovesné vločky a nic jiného. Ani jsem si je neopražil. Jen posypané trochou cukru a kakaa.
Teď již jezdím přes 10 let na Morávku, kde se navaří maso. Ač mě to není po chuti, tak se podrobuji.
Proto mě překvapil dopis – chci jídlo „dietní, lehce stravitelné, které nenadýmá.“ Morávka je seminář a nikoliv lázně, aby se každému vařilo jídlo podle jeho chuti a požadavků. S uvážením asi 80 účastníků je to zcela nereálné, nehledě na nutné zvýšení ceny za takový způsob stravování.
Kdyby takoví lidé se raději věnovali přípravě na Morávku, aby tam, jak je u mnohých zvykem, nezačínali od nuly! Místo toho víří mysl požadavky svého ega. Copak nevědí, že i toto je lokavičára? Co vlastně v duchovní literatuře čtou, když ne toto?
Teď již jen čekám na požadavek, abychom všem účastníkům Morávky přinesli na stůl realizaci Já v lehce stravitelné podobě, aby z toho neměli nadýmání. Přeci si to zaplatili nebo ne?