Jdi na obsah Jdi na menu
 


Archiv

Nalezené příspěvky

Píše nám opět pan Pivoluska

6. 4. 2011

Jiří Vacek

Dopis otiskuji celý pro poučení hledajících, jak vypadají znalosti duchovní cesty u některých lidí. Ve své odpovědi se zabývám pouze otázkou átmavičáry. Ostatní ponechávám k posouzení vivéce hledajících. Snad ještě tolik: ač jsem se s B. Hejhalem bohužel osobně nesetkal, několik let jsem se scházel s jeho přáteli, naslouchal výkladu jeho nauky a prostudoval vše, co jsem z jeho díla si dokázal opatřit.

 

Bláhová nevědomost

10. 4. 2011

Jiří Vacek

Někteří lidé a dokonce i ti, kteří s námi meditují, jsou po letech studia nauky a meditací pod vlivem neuvěřitelné nevědomosti. Vůbec si neuvědomují, že jim jde doslova, nikoliv obrazně, o život. Zejména o ten příští. Žijí v nějakém bláhovém rozpoložení mysli, že dobrý zevní osud a možnost stezky mají zaručeny navždy. Pravdou je pravý opak.

 

Toto jsou katolíci?

14. 4. 2011

Jiří Vacek

Níže uvedená SMS přišla jednomu z našich přátel.

Drahý synu, s tebou se už bavit nebudu, ale dojedu za Krutinou a Vackem. Víš, co je to brainwashing? Oni patří do kriminálu. Máma

To je názorný příklad, jak si katolíci představují soužití s jinověrci: Poslat je do kriminálu. Právě toto katolíci všude, kde měli i moc, praktikovali. Některým se po tom ještě stýská. Takto vypadá láska k bližním v podání pravověrné katoličky. Je utvrzovaná samotným vševědoucím papežem: „Jóga je blud a škodí duši“.

 

Blud jógy v praxi

15. 4. 2011

Jiří Vacek

Jak vypadá jóga, která je podle papeže bludem, který škodí duši a podle „společnosti pro studium sekt“ společensky nebezpečným jevem, může každý svobodně myslící člověk posoudit sám například podle knihy Swami Rámy: „Život s himálajskými mistry“. Zejména je poučná kapitola „Život v ášramu Mahátmy Gándhího“.

 

Setkání v Modre

16. 4. 2011

Jiří Vacek

... Výborná úroveň meditace si vybírala svou daň vyčerpáním duševním i tělesným. Udělal jsem chybu, že jsem si ani jednou neodpočal a nevynechal ani meditaci ani meditační procházku. Jedinou výjimkou, která se stala pravidlem, je odchod ze společné večerní meditace v osm hodin: půl hodiny před koncem. To prostě již nemohu...

 

Užitek z televizních zpráv

17. 4. 2011

Jiří Vacek

Při středeční meditaci u nás v bytě pouštím v 7 večer vždy půl hodiny zprávy na ČT 1. Jsou zdrojem velkého poučení o podstatě tohoto světa, že vůbec není božský, ale velmi a velmi nebožský. Proto přátelům říkám, aby si uvědomili, co vše je může na něm potkat. Jako právě teď Japonce při zemětřesení. Nikdo si nemůže být jist, že zítra nebude řada na něm.

 

Abychom si rozuměli

18. 4. 2011

Jiří Vacek

Každý si může dělat, co chce, ale měl by také vědět, že za své chování nese plnou zodpovědnost. S úžasem pozoruji, jak každý horuje pro právo dělat si co chce, ale nikdo nemluví o povinnostech, které z takového práva vyplývají. A přece každé právo s sebou nese vždy i určité povinnosti. Například ty, že mé právo nemůže porušovat práva druhých.

 

Mistrovské poučení od paní Knápkové

19. 4. 2011

Jiří Vacek

... Ve větě: „A je mi opravdu jedno, co podle vás řekl Maháriši o usilování do konce,“ se pani Knápková plně odhaluje. Učení jednoho z největších mistrů je jí „fuk.“ Ani to Maháriši „neřekl podle mne,“ ale jasně vyjádřil svůj názor: „Átmavičára je přímá stezka od začátku až do konce.“ Tím koncem výslovně mínil dosažení vysvobození a nic jiného. Nikdy nemluví o ukončení úsilí před dosažením vysvobození, ale naopak zdůrazňuje neustále jeho nemožnost, pokud zůstanou nespásné vásány nerozpuštěny...

 

Každý chce svou vládu

19. 4. 2011

Jiří Vacek

... Chudák svět. Každý by mu rád vládl a to výhradně po svém. Dokud tento skutečný blud alespoň většina lidí na světě neprohlédne, nemá svět na nic lepšího naději. Svět může být lepší a jen tehdy lepší, když se každý jeho obyvatel zaměří na prvém místě na sebe a na své zlepšení a umožní žít každému podle jeho představ. Samozřejmě, že nebude svá přesvědčení prosazovat na úkor svobody a práv druhých...

 

Meditace u Vacků doma 19.04. 2011 - promluvy JV

19. 4. 2011

Jiří Vacek

Nedoslovný přepis promluvy Jiřího Vacka na ranní meditaci u Mistra doma

...Mám stále dojem, že někteří z vás, i někteří co jsou tady, úplně nechápou, o co jde v případě H. To, co mistrovi jasně takový hledající říká, je: „Nezajímá mě, co říká můj mistr, co učí a píše, můžu si dělat, co chci, není nutné se mistra dovolit, dělám si to po svém a nepotřebuji jeho souhlas apod. Prostě mu oznámím, že si jedu na dovolenou, budu si chodit, jak chci, a nikomu do toho nic není, jestli někam jedu nebo ne.“ Je to jasné? To je jako kdyby profesorovi matematiky žák řekl, že ty jeho metody a tu jeho matematiku nepotřebuje, že se tím nebude řídit...

 

Ego musí zemřít!

20. 4. 2011

Jiří Vacek

Ego nejen není božské, ale musí dokonce zemřít, chceme-li „vidět“ Boha. Tak nás poučuje bible i karmelitán a opravdový křesťanský mystik Wilfrid Stinissen. To se dozvídáme například na straně 65 jeho knihy „Noc je mým světlem.“ Doslova říká: „Setkání s Bohem znamená smrt právě pro ego.“ Jinými slovy součástí stezky je mystická smrt. Což není nic jiného než smrt ega.

 

Nepokřtění mají černé srdíčko

20. 4. 2011

Jiří Vacek

Vyprávěli mně přátelé. Chodí v neděli do evangelického kostela a své malé děti nechávají dobrovolníkům z církve, kteří je hlídají po dobu bohoslužeb. Jednou se vyptávali dětí, co tam dělají. Co se dozvěděli, je ohromilo: „Děti, které nejsou pokřtěné, mají černé, ošklivé srdíčko. Když se dají pokřtít, srdíčko jim zrůžoví a zkrásní.“ Někteří křesťané učí náboženské povýšenosti a nesnášenlivosti k „nepokřtěným“ již malé děti...

 

Falešní učitelé

20. 4. 2011

Jiří Vacek

... Samsára se neděje sama o sobě, ale je vytvářena tvořivou mocí vědomí, které si vytvořený svět uvědomuje neboli současně pozoruje. Není samovolným dějem mimo veškerou zákonitost, ale řídí se zákonem příčiny a následku. Těmito příčinami, které dění v samsáře ovlivňují, jsou pozornost našeho vědomí a naše činnosti. Ty tvoří naše myšlení, cítění a představování a následné zevní skutky...

 

Ad Dan Moravec, KV, 18. 4. 2011

29. 4. 2011

Jiří Vacek

... Pokud se mezi námi někomu nelíbí, řešení je naprosto jednoduché: ať prostě přestane mezi nás chodit. Kdo chce chodit mezi nás, musí se přizpůsobovat nám a nikoliv my jemu. Rozhodovat o tom, kdo může nebo nemůže chodit do našeho bytu, je výhradně naše právo a nikoho jiného. Posuzovat v této záležitosti naše rozhodování vůbec nikomu nepřísluší a je nejvyšší drzostí a sprostotou, když si někdo takové právo přisvojuje...

 

Osobní vzpomínka aneb malá lekce zdravého selského rozumu

29. 4. 2011

Martin Tomeš

Tu a tam slyším, jaké mají někteří hledající problémy se svým nejbližším okolím, když se snaží poctivě věnovat stezce, a vždy si přitom uvědomím, jaké jsem měl štěstí, že jsem z rodiny nezaujatých ateistů, kteří se ke všemu stavěli poměrně otevřeně a bez předsudků...

 

Nalezené složky

Nebyly nalezeny žádné složky