Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Opět nás poctil Dan. Ne že by poděkoval za roky pomoci na stezce. To není zvykem.

Dan má naprostou pravdu. U nás není opravdu nic nového. My stále tvrdíme, že ego je nebožské vždy a musí zemřít. Plně souhlasíme s Ramanou Mahárišim, který tuto pravdu o egu neustále opakuje a navíc naprosto jasně říká: „Átmavičára je přímá stezka od začátku až do konce.“ Všimněme si toho „až do konce.“ O nějakém přerušení úsilí před koncem ani slovo. Naopak jasně říká, že nikdy s úsilím přestat nesmíme: „Kdo nedělá átmavičáru (úsilí), dělá lokavičáru,“ neboli poutá se do nebožského světa a posiluje ego. Tím koncem není pouze poznání sebe, ale vysvobození, království nebeské, nirvána, mukti.

Netvrdíme jednou, že není oč usilovat a později, že je úsilí nutné, ale musí přestat před koncem.

Tím méně tvrdíme, že ego není zlé, ale dokonce k životu ve světě nutné.

Také nelžeme jako Dan a redakce KV, kteří si vymysleli lež, že Dan a další nám vyráběli kazety zadarmo. Proč tuto lež šířili, je zřejmé.

Neznalý čtenář měl nabýt dojem, že Vackovi dostávali od Dana kazety zadarmo a za 120 Kč je prodávali.

Když jsem odhalil tuto lež – na každé kazetě je jako výrobce uvedena firma pana Patočka, které jsme kazety samozřejmě platili, Dan, ač je tato zlá lež v jeho rozhovoru, prohlásí: „Já jsem to neřekl.“ Když to neřekl, proč proti této lži neprotestoval? Proč neřekl: „Napsal to XY z KV?“ Kdo kryje lháře, je stejný jako lhář.

A takový člověk se nestydí nás kritizovat. Kde má čtenář záruku, že nelže opět, byť i rafinovaněji?

Pro poučení jsou takové příklady dobré: vědět, co se vše za duchovní pomoc může očekávat.

Nic se nezměnilo ani v tom, že ač nás to nebaví, vyvracíme do nekonečna opakované lži na KV.

Jejich autoři se shlédli v nacistickém ministru propagandy a jeho zásady „stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ Aby se tak nestalo, je nezbytné pravdu opakovat i 101 krát.

Nač si vlastně Dan stěžuje? Odešel sám z vlastní vůle, nikdo jej nezdržoval tím méně mu v odchodu bránil. Byl to naopak on, kdo si stěžoval, že jsem mu odepřel návštěvy v našem bytě, protože se mně jeho chování nelíbilo.

A nač si stěžuje? Že s námi meditoval na Boha? To mně vyčítá, že vyžaduji dvě hodiny meditace na Boha denně v klidu a vzpomíná na něho po celý den?

Požadovat na druhých minimální slušnost, do které patří i poděkování za pomoc, to je zřejmě velké provinění.

Dan si zřejmě myslí, že je povolán k tomu, aby ode mne odrazoval zájemce právě proto, že vyžaduji meditaci na Boha a běžnou slušnost.

Svým počínáním prozrazuje, že si myslí, že je chytřejší než několik stovek i vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří se ubírají stezkou Ramany Mahárišiho, kterou učíme. Zřejmě si myslí, že mají nízkou inteligenci a on je ten pravý, kdo jim říká pravdu. Hraje si skutečně na mistra, který ví vše lépe než oni pošetilci. To je skutečná duchovní nafoukanost a nic jiného.

Být takto „bráněn“ tak bych požádal Dana, aby řekl, co může nabídnout on. Chování jaké předvádí včetně prokázaného lhaní? Opravdu má co nabídnout?

Divím se, že Dan raději nemlčí, aby lidé na jeho chování zapomněli.

Z tohoto pohledu do určité míry nerozhoduje, zda je někdo mistrem nebo nikoliv. Kdo nás vede přímo k Bohu, je vždy náš přítel. Kdo od takových lidí odrazuje, není přítel náš ani Boha.

Pokud se mezi námi někomu nelíbí, řešení je naprosto jednoduché: ať prostě přestane mezi nás chodit. Kdo chce chodit mezi nás, musí se přizpůsobovat nám a nikoliv my jemu.

Rozhodovat o tom, kdo může nebo nemůže chodit do našeho bytu, je výhradně naše právo a nikoho jiného. Posuzovat v této záležitosti naše rozhodování vůbec nikomu nepřísluší a je nejvyšší drzostí a sprostotou, když si někdo takové právo přisvojuje.

Můžeme snad my se objevit v Danově bytě, kdykoliv nás to napadne a bez jeho svolení? Jak si to Dan vůbec představuje?