Osobní vzpomínka aneb malá lekce zdravého selského rozumu
Martin Tomeš
Tu a tam slyším, jaké mají někteří hledající problémy se svým nejbližším okolím, když se snaží poctivě věnovat stezce, a vždy si přitom uvědomím, jaké jsem měl štěstí, že jsem z rodiny nezaujatých ateistů, kteří se ke všemu stavěli poměrně otevřeně a bez předsudků. Stále se mi přitom vybavuje jedna úsměvná situace, kdy jsem se chystal jet na svou první Morávku, která tehdy se vším všudy stála asi 1700-1800 Kč (jak mi laskavě potvrdil i pan Kubín). Můj táta, kterého zajímalo, kam že to jedu, chtěl vědět nějaké podrobnosti, co a jak atd…, a když jsem mu mimo jiné sdělil cenu onoho týdenního pobytu s plnou penzí, tak se usmál a řekl: „Tak to klidně jeď, to žádná sekta není.“
Myslím, že je zajímavé nejen sledovat onen logický postup nezaujatého materialisty v porovnání s fanatickými odsudky jiných tzv. „věřících“, ale též si tímto i připomenout, jak neuvěřitelně levně se se zde konají již dobrých pár let společné meditační akce, kde se nám doslova zadarmo nabízí ty nejvyšší a nejcennější duchovní dary. Dle mého názoru je logickým důsledkem takového připomenutí si obrovská vděčnost v první řadě k mistrovským osobám, které nás po duchovní stezce vedou, ale též k pořadatelům těchto seminářů, kteří se zde v samsáře tak nezištně podílejí na vytváření pro nás těchto bez nadsázky nebeských podmínek.
Děkuji, děkuji, děkuji