Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

neděle 3. dubna až sobota 9. dubna 2011

V sobotu večer volá Vládík, že jej šéf na meditaci nepustí. Onemocněla kolegyně. Zevně se záležitost zdá jasná. Jelikož to zevní je výsledkem stavu našeho nitra, myslím si, že jej šakti „nepustila“. Již vícekrát ze své vůle se nezúčastnil našich meditací a cítím z něho „vlažnost“. Ta se na stezce neodpouští.

V neděli ráno vyjíždíme v 9 hodin v konvoji aut: My s Pavlem D., Jirka s Evou ve svém voze a v dalším Růžičkovi.

Odjezdu vždy předchází velké balení knih, CD, DVD, FOTO atd. a také nakládání do vozů. Nám by se vše do našich dvou vozů nevešlo, tak obětavě vypomáhají Růžičkovi.

Řídím Fabii do Brna a cestu si užívám. Rozhodně nejedu pomalu. Z Brna řídí Pavel, náš šofér a garážmistr. V Modre jsme za necelé 4 hodiny, 335 km.

Paní ředitelka Beata nás čeká již s vřelým přivítáním a obědem. Hned si uvědomujeme ten rozdíl v přístupu k nám oproti Morávce, kde nás personál zřejmě považuje více méně za obtíž. V Modre naopak je znát zájem, abychom se cítili co nejlépe. Již nápisy na Morávce typu „Zakazuje se…“ atd. a v Modre „Prosíme atd.“ jsou jasným vyjádřením postojů k zákazníkovi. Rozdíl v přístupu k nám je patrný po celé setkání.

Meditace začínáme v předstihu již v pět hodin odpoledne. Po celý seminář mají vysokou úroveň.

Sešlo se nás asi 63 stálých účastníků. Ti měli s sebou asi 8 mrňat, takže se střídali ve hlídání a v účasti na meditacích. Asi 6 lidí buď dojíždělo nebo pobylo jen část týdne.

Výborná úroveň meditace si vybírala svou daň vyčerpáním duševním i tělesným. Udělal jsem chybu, že jsem si ani jednou neodpočal a nevynechal ani meditaci ani meditační procházku. Jedinou výjimkou, která se stala pravidlem, je odchod ze společné večerní meditace v osm hodin: půl hodiny před koncem. To prostě již nemohu.

Takové meditace mají dvojí výsledek, který se může jevit jako rozporuplný, ale on je právě zákonitý.

Dobré meditace vytvářejí duchovní sílu až světlo, jak o tom svědčí i zkušenosti těch, kteří je zachycují ač pobývají mimo seminář.

Současně taková meditace uvolňuje pokleslé až zlé síly, které se vyplavují z meditujících.

Ty jsem také pociťoval. Občas jsem se pohyboval v jakémsi neviditelném, ale nepříjemně pociťovatelném fluidu.

Právě přítomnost těchto energií může mást některé léčitele a citlivce, kteří je mohou vnímat. Nejde však o nic zlého. Když se pere, také přece „vzniká špína“, ač se prádlo čistí.

Ti, kteří nejsou duchovní, nevidí, necítí kladné, duchovní energie až světlo, které vznikají, a proto mylně posuzují toto čištění jako něco zlého. Pro svou duchovní omezenost necítí nic dobrého.

Postupem meditace se vše zlé a pokleslé rozpustí.

Ve vedení meditace jsme se střídali s Evou a Jirkou a Jindrou. Jejich pomoc je opravdu velká, protože bych celý seminář sám již nezvládl. I tak jsem byl stále unavenější a námahu jsem zvládal jen silou vůle.

Odjížděli jsme v sobotu po obědě. Řídil jsem pouze do Sekule na hranicích. Již mě zmáhala únava. Domů jsme dojeli rovněž za 4 hodiny.

V neděli se na plno projevila únava z vedení meditací. Sen, který jsem měl v noci, plně ukázal, oč jde. Čistil jsem prostředí od velkého množství fekálií neboli od duševních nečistot hledajících.

Další významné sny v týdnu pokračovali. Například půjčím naši chatu manželům Ráčkovým a ti do ní pozvali plno nepříjemným a nepořádných lidí. Nezbývá v ní pro mne místo, a proto odcházím. Jirka správně vystihl symboliku ráčků – pohybují se pozadu!

Svůj díl si samozřejmě odnesli i Jirka s Evou a Jindra. Únava, vyčerpání se takto projevují nejen ze seminářů, ale i z maratónů a z veřejných meditací.

Proto se čím dál tím víc zlobím na ty, kteří „berou“ jen, aby nabrané vzápětí promarnili lokavičárou. Nechápu, kde se v nich po tolika letech praxe taková nevědomost bere: nevědí, co dostávají a berou, aniž by cítili nějaký závazek k mistrovi za to, co dostávají od Boha jeho prostřednictvím.

Soudě podle rozhovorů na semináři s přáteli, je snad více těch, kteří dovedou ocenit, co se jim dostává.

V neděli se únava projevila naplno. Celý den jsem jen ležel a nabíral sílu. Nešli jsme ani ven na procházku, ač venku byl krásný, slunečný den. Jen bezmocné ležení a ptám se po smyslu této doslova nelidské námahy a utrpení. Ježíš na kříži je opravdu výstižný symbol.

Svůj dojem ze semináře vyjádřil Pepa Šťastný v následující SMS:

SMS, 9. 4. 2011

Vážený a drahý mistře, moc děkuji za tento seminář. Je opravdu velká vzácnost setkat se s živým Buddhou, i když mi do toho ještě létají myšlenky.

Mějte se moc hezky Pepa

Další přátelé, kteří nebyli na semináři, zachycovali jeho vliv doma.

Tak Zuzka Koubová napsala:

Dobrý den! Pozdravujeme vas do Modry. Celý týždeň to tu silně žiari vedomím jako keď su sviatky. Vo Vysvobození je kapitola o nejúčinnějším principu rozpouštění vásan na str. 267 a presne asi pred rokom som prosila o nejakú účinnú  zbraň na všetko zlé a vyšlo mi toto isté. Naozaj to funguje ako najrychlejší a najsilnejší „všelék“. Celá kniha je výborná, nikdy sa od nej nemožem odtrhňút, ešte, že mame dve. Zu.

Když pak slyším, že i ti, kdo mají tu obrovskou milost meditovat s námi u nás doma, raději jedou na dovolenou do cizokrajných zemí v přesvědčení „o nic nepřijdu“, jen nevěřícně kroutím hlavou nad takovou nadutostí a hloupostí. Opravdu neuvěřitelné. Tak dopadáme, když důsledně nehlídáme mysl pomocí vivéky, rozlišování a pozorovatele.

Ten, kdo si myslí, že nic takového nepotřebuje, je pro stezku ztracen, a to na dlouho.

Znovu a důrazně s veškerou vážností říkám: Každý, kdo má možnost meditovat společně s mistry, má obrovskou milost, jaká je nesmírně vzácná a dostává neocenitelnou pomoc, bez které je dosažení poznání nemožné natož spása.

Současně s tím na sebe bere povinnost tuto milost s velkou pokorou a vděčností přijmout a využít ji a nikoliv ji promrhat s egem ve světě neboli lokavičárou.

To platí dvojnásob pro ty, kteří mají to nedocenitelné štěstí, že mohou pravidelně s mistry meditovat v jejich bytech. Pokud si této pomoci boží na stezce neváží, nejsou jí hodni a bude jim brzo vzata.

Proto je naprostou a holou nezbytností a povinností každého, kdo je takové milosti účasten, aby opravdu pro něho byl cíl stezky na prvém místě v jeho životě. Jinak řečeno, aby miloval Boha celou svou bytostí, což je nejvyšší duchovní přikázání, jak věděl Ježíš a učí rovněž každý správný mistr.

Tato láska se v naší škole musí projevovat skutky: denní a nepřerušovanou praxí, která zahrnuje jak část formální, tak i neformální.

Denní, nepřetržitá formální praxe zahrnuje:

- studium duchovní literatury

- 1 hodinu vnitřní pránájámy ve vědomí sebe si vědomého pozorovatele

- 1 hodinu átmavičáry, nejlépe ve vědomí sebe si vědomého pozorovatele.

Celodenní, nepřerušovaná neformální praxe zejména zahrnuje:

- trvalé a nepřetržité udržování vědomí sebe si vědomého pozorovatele při všech činnostech, jak duševních tak tělesných

- trvalé bdění nad všemi výtvory mysli, které všechny včetně citů zpředmětňujeme ve vědomí sebe si vědomého pozorovatele jako ne-já a posuzujeme pomocí vivéky, duchovního rozlišování. Zlé a nespásné sklony rozpouštíme neuchopením a nepřilnutím ve vědomí od nich rozlišeného, sebe si vědomého pozorovatele

-  návštěvy společných meditací, zejména těch, kde jsou přítomni mistři a duchovní klubovny

-  pomoc mistrům a společenství jako karma jóga

-  pěstování trvalého vztahu lásky, úcty a vděčnosti mistrům.

Kdo toto nečiní, přijímá pomoc mistrů nehodně a není jí hoden, což platí dvojnásob pro ty, kteří se těší milosti meditovat s mistry v jejich bytech. Takové lidi žádný mistr doma nechce, protože jsou jen sudy bez dna, do kterých lití síly ducha nemá smysl. Navíc svým postojem prozrazují silně znečištěnou mysl světem, egem a zlými sklony, které nejen neodhalují, nerozpouští, ale naopak jim plně hoví.

Nedávno jsem počítal, kolik lidí k nám do bytu za týden přijde meditovat: 45. počítám každou návštěvu, i když někdo přijde vícekrát v týdnu. To je již sama o sobě pěkná dávka nečistot, zejména od těch, kteří přiběhnou přímo z práce. Než se vůbec poněkud v meditaci chytí, trvá to i dvě hodiny. Proto ranní meditace od osmi ráno mají vyšší úroveň než večerní: návštěvníci si ještě nestačili tolik znečistit mysl.

To vše musíme s Jirkou a Evou zpracovávat, oni k tomu mají ještě další meditace u nich doma i v klubovně.

Takže to je trvalá zátěž, která maratóny a semináři vrcholí.

Jak tyto meditace po bytech, klubovnách a seminářích pomáhají, je zřejmé ze spousty dopisů, SMS i osobních poděkování. Že to není z naší strany zadarmo, je snad také jasné.

Když pak přijde takový účastník meditací a jen tak mimochodem prohodí: „Teď dva týdny nepřijdu, jsem na dovolené (ryze neduchovní) v cizině“, pak je stav jeho nitra rázem jasný. Nechápe vůbec nic, nejde mu o poznání, pomoci, kterou dostává, si necení a k mistrovi nechová nejmenší úctu ani vděčnost. Svým chováním takoví lidé prozrazují, že si myslí, že mají nějaké právo k nám chodit meditovat a přitom si dělat, co je napadne. Nemají. Je to jen a jen naše dobrá vůle, že je přijímáme v dobré víře, že jim jde skutečně o Boha, poznání a spásu na prvém místě. Pravda je přesně opačná: nemají nárok vůbec na nic a co dostávají, dostávají z milosti. Pokud něco takového nejsou schopni ani ochotni pochopit, pak k nám nepatří. Ať se pak nediví, že o takové případy není zájem. Jasně říkám, že takové pseudohledající nechci. Ať zůstanou, kde jsou doma: v egu a ve světě. Jsou ukolébáni tím, že se jim dočasně vede zevně dobře a myslí si, že tomu tak bude stále. Nebude. Zlá karma, které má každý hojnost v zásobě, udeří, až to budou nejméně očekávat. Nemocem a slabosti stáří se nevyhne také nikdo. Pak budou hořce litovat své hlouposti a pýchy, ale bude na velmi a velmi dlouho pozdě. Možná na několik životů.

Přes veškeré duchovní poučování je úroveň chápání duchovních pravd a zákonitostí některých hledajících naprosto úděsná. Někteří se stále domnívají, že jsou jakými si Bohy, kteří si mohou cokoliv a bez následků dovolit a v souladu s tím se chovají a zejména i myslí.

Pravý opak je pravdou. Každý okamžik našeho života, každý čin a myšlenka i ty nejmenší, podléhají zákonitosti, která vládne všem a bez výjimky od bytostí posedlých zlem až po mudrce a spasitele. Nikdo z ní není vyjmut. Tuto zákonitost tvoří zejména:

-  zákon moci pozornosti vědomí

-  zákon příčiny a následku

-  zákon tvořivé moci mysli.

Každá činnost, duchovní, duševní i tělesná je příčinou, která nese své následky, dané souhrnem těchto zákonitostí.

Zde žádná demokracie typu rovnost, volnost, bratrství se svými lidskými právy, která jsou navíc nesprávně chápána bez souvisejících povinností, vůbec neplatí.

I v zevní světské škole žák je žák se všemi povinnostmi, zejména být ukázněný, prokazovat příslušnou úctu učiteli a zejména se učit. Žák není učitel a nemůže si dělat, co chce a co jej napadne. Pokud se nepodřídí, škola jej vyloučí. Přesně stejně je tomu i ve škole Ducha, ale stále mnozí si myslí, že škola i učitel se mají řídit podle nich. Pokud nepochopí svůj omyl, který jim našeptávají síly zla, které je ovládají, tak nemají naději na jakékoliv trvalé zlepšení svého osudu.

Jejich osudem je natrvalo ego a jeho nebožský svět s jeho zlem, nevědomostí, nesvobodou a utrpením.

Jedinou možnou záchranou je pochopit tuto pravdu a zachovat se s ní v souladu. Jinak nemohou doufat ve vůbec nic trvale dobrého, ale v přesný opak. V okamžiku smrti přijdou o vše, co ve světě vlastní včetně těla a zbyde jim jen jejich mysl plná sil nepřátelských Bohu. Ty je plně ovládnou a zařadí tam, kam patří: do dalšího zrodu v nebožském, dokonce možná i pekelném světě, a nekončícím utrpení.