Nepokřtění mají černé srdíčko
Jiří Vacek
Vyprávěli mně přátelé. Chodí v neděli do evangelického kostela a své malé děti nechávají dobrovolníkům z církve, kteří je hlídají po dobu bohoslužeb.
Jednou se vyptávali dětí, co tam dělají. Co se dozvěděli, je ohromilo: „Děti, které nejsou pokřtěné, mají černé, ošklivé srdíčko. Když se dají pokřtít, srdíčko jim zrůžoví a zkrásní.“
Někteří křesťané učí náboženské povýšenosti a nesnášenlivosti k „nepokřtěným“ již malé děti.
Co si asi takové dítě z tohoto poučení vezme: ti nepokřtění, co jsou mimo církev, židé, jogíni, muslimové a ostatní, jsou zlí a oškliví, my, pokřtění, jsme ti hodní. Očkuje se tím dětem naprosté zlo, že stačí se nechat od kněze pokřtít a již je se mnou vše v pořádku a jsem víc než ti druzí.
Právě toto je velké nebezpečí, které hrozí žákům církevních škol. Některé pravděpodobně poskytnou sice lepší vzdělání, ale s ním mohou děti nasávat i pocity náboženské nadřazenosti nad druhými i pohrdání k nim, které nepřekonají po celý život.
Jinými slovy: toto je výchova ke skutečnému náboženskému rasismu.
Kdo se nad druhé povyšuje, ten se od nich odděluje. Není příjemné stýkat se s někým, kdo si o sobě myslí, že je od Boha vyvolený a vy, kteří nesdílíte toto jeho přesvědčení, jste Bohem zavrženi. Pokud myslící lidé nepřijímají slepou víru v neomylnost papeže a přesvědčení jim podobná, ať se nediví, že se lidé od nich odtahují. Dostávají se do izolace, kterou si sami budují.
Jaký smysl má diskutovat s někým, jehož jediným cílem je získat vás bezpodmínečně na svou stranu a kteří jsou povinni věřit tomu, co jim druzí neomylně určí a nikoliv dobrat se pravdy? Žádný.