Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, hledající

... Zveřejněný dopis, jak je z jeho obsahu zřejmé, vyžaduje delší vysvětlení vztahu mistr – žák. Pravé žákovství je neviditelné, ale skutečné duchovní spojení mezi mistrem a žákem. Jeho podstata je neviditelná, jako vše duchovní. Je skutečností vyššího řádu. Vytváří se postupně mezi upřímným hledajícím a mistrem, pod jehož vedení a ochranu se žák uchyluje. Zevně se takový žák a mistr nemusí ani setkat. Známé je například spojení Jarky Kočího s Nahajou, himálajským mistrem. Já jsem také dostal vzkaz, že jsem chráněncem himálajského medvěda. Chvíli mi trvalo, než jsem rozluštil význam jména tohoto ochránce. Je složeninou pojmu „med“, sladkost a vědět, znát; nosič tohoto jména je „věd“ neboli vědoucí, ten, který má přístup k nebeské blaženosti...

Jiří Vacek

... V átmavičáře pracujeme nejprve s předmětným soustředěním. Hledané Já, vědomí Já jsem, je pro nás nejprve předmětem, který hledáme. Jak postupně pokračuje rozlišení vědomí od těla a mysli, přecházíme ve vztahu k poznanému vědomí od totožnosti s tělem k totožnosti s vědomím, které se soustřeďuje na sama Sebe. Jinak vyjádřeno: V átmavičáře přecházíme od soustředění předmětného k soustředění ztotožněním. Na začátku praxe jsme tělem, v jejím průběhu se stáváme tím, nač se soustřeďujeme...

Jiří Vacek

... Cucalové jen chtějí od mistrů brát, ale nechtějí nic vracet. Je pravidlem, že se stavějí do role neomylného soudce, který „ví své“ a jemu nemůže nikdo nic říkat. Mistr jim slouží jen jako zdroj hojného duchovního přínosu, který je „zdarma“. Neumí rozpoznat hodnotu toho, čeho se jim dostává, ale zkritizovat mistry ano – v tom jsou oni skutečnými mistry. O sobě však nemají nejmenší pochybnosti. Mistr tyto „smrtelné hříchy“, které chovají, dobře zná, ale často o nich ani nemluví, protože ví: „Byla by to zbytečná námaha.“ Jsou tak dokonalí, že nejsou schopni ani připustit své chyby. Prostě je nemají. Proto také nemohou pracovat na své očistě a v důsledku toho se jim na stezce nedaří. Proto putují od učitele k učiteli, nikde se nezdrží, ale udržují si pečlivě svou nezávislost. Jak motýli přecházejí z květu na květ, ale jejich vlastní nečistoty jim brání někde zakotvit a opravdu usilovat. To vše mistr dobře ví a zná, ale mlčí, protože tento typ žáků chce jen brát, cucat a nikoliv sám usilovat nebo dokonce vracet, co nabral. Oni nejsou ochotni, ale ani schopni podívat se pravdě o sobě do očí a začít se čistit. Dokud sami nedozrají k pochopení, jak to s nimi doopravdy je, není jim pomoci a každá námaha je marná...

Jiří Vacek

Ukončení zrodů ve světě je možné jedině za základního předpokladu, jímž je rozpuštění všech přání ke světu. Každé takové přání se musí vyplnit, což vyžaduje vždy nový zrod.

Z tohoto pohledu žádné přání není neškodné, ale naopak je vždy poutem, které nás vrací zpět na tento svět.

hledající

... Před pár dny jsem měla sen. Šla jsem za Vámi, ale měla jsem takový divný pocit, protože jsem moc neusilovala. Vyhlížela jsem Vás z nějakých schůdků, právě jste vycházel ze dveří bytu. Najednou jste ke mně blesku rychle přiskočil, stáhnul mě k sobě a dal mi "herdu" do zad. Koktala jsem, že jsem ráda, že jsem u Vás, ale neměla jsem čisté svědomí. Cítila jsem, že jsem dostala "jednu výchovnou". Pokaždé, když si sen vybavím, zesílí bdělost a taky mě ten sen vrací pozorností tam, kam jsem dostala, tedy k páteři mezi první až čtvrtou, pátou čakru...

Jiří Vacek

Tak jako jsme ve stavu nevědomosti ztotožnění s tělem a myslí, kterými nejsme, tak ve stavu poznání jsme ztotožněni s vědomím Já jsem, kterým jsme.

Otázka „Kdo jsem, co jest mé Já“, není návodem k přemýšlení o tom, co jsme, ale k obrácení pozornosti vědomí Já jsem na ně samé a tím i k jeho uvědomění jako naší podstaty. Poznání je stav vědomí, ve kterém si uvědomujeme, že jsme vědomí.

Jiří Vacek

Meditovat na Já, znamená být Já, uvědomovat si Sebe jako vědomí Já jsem, prožívat Já existuji.

Naše pravé Já je vědomí Já jsem, vědomí naší existence. Není ani zevně ani uvnitř, ale jsme to my sami zde a právě teď, takoví jací jsme.

To, čím si uvědomujeme, že existujeme, vědomí Já jsem, to jsme, to je naše pravé Já.

Zůstávat jako vědomí, které ví „Já jsem“ je pravé poznání Sebe.

hledající

... Milí Vackovi, moc vás zdravíme a děkujeme za možnost být s vámi alespoň na dálku díky společným meditacím a duchovním knihám, které jsou velikou posilou. Doufáme, že se brzy ve zdraví uvidíme. Včera zavřeli i Ramanašram, ale to asi víte. Jiříček mi teď povídá. Neboj se o pana Vacka, on může umřít, protože bude žít jako Bůh. On má hodně světla. No, nenudím se s dětmi, opravdu. S láskou a vděčností …

hledající

... Když se hodně „utiším“ tak, že se má pozornost ustálí jako by v jednom bodě, oddělí se od nádechu a výdechu a je „uchopitelná“, vše se projasní a zklidní. Přitom je vše živější. Pozoruji vystoupení pozornosti. Zesílím v ní bdělost. Pak mohu obrátit pozornost na sebe. Vím, že jsem to já. Pak dále udržuji klid a oddělenost od dechu. Soustředím se „v sobě“, hlídám bdělost a tichou mysl, kterou opakovaně „vracím k sobě“, když odbíhá. Když cítím napětí v těle, snažím se lehčeji dýchat, vyvolávám v sobě radost, vděčnost, něhu, touhu po poznání sebe, po návratu domů, po svobodě apod. Zjemňuji bdělost a dávám si pozor, aby přitom nezeslabovala...

Petr Kouba

Jan Kronštadtský (1829-1908) byl velký pravoslavný světec moderní doby. Působil jako kněz v Kronštadtu na petrohradském předměstí, kam za ním časem proudily tisíce lidí. Byl to charismatický duchovní pastýř a kazatel, duchovní spisovatel, mystik a divotvůrce. Vždycky věnoval zvláštní pozornost chudým. V západní církvi bývá přirovnáván k svatému faráři z Arsu. Jeho nejvýznamnějším literárním odkazem je právě rozsáhlé dílo Můj život v Kristu.

Kdokoliv úpřimně touží po Bohu, tak jej vždy dosáhne a On z něho začíná vyzařovat. To platí i o křesťanech. Dokladem je Jan Kronštadtský, křesťanský světec naší doby. Jeho učení se plně shoduje jak s učením jógy, tak buddhismu, jak dokazují vybrané výňatky z jeho učení. Proto je uvádíme.

Z celého srdce tímto přejeme k nadcházejícímu svátku Jiřímu Vackovi maximální Boží požehnání a to ve všech směrech.

Děkujeme za vše.

Přátelé Jiřího Vacka