Pravé žákovství
Jiří Vacek, hledající
Jeden z více dopisů
Karlovy Vary, 23. 3. 2020
Vážený Mistře!
Vaše knihy jsou již několik let mojí každodenní inspirací.
Když jsem se po několika letech konečně osmělila zavolat na čísla Vás a Vaší paní, která jste mi tehdy dal, jsou již nefunkční, neb vše je pomíjivé, ve stálém vývoji – proto volím tuto, dnes již pro někoho „archaickou“ cestu.
Minulý týden jste mi vstoupil dosti intenzivním způsobem do meditace, což byl poslední popud k pokusu o navázání hmotného kontaktu s Vaším Mistrovským Já.
Pokud by se jej nějakým způsobem podařilo zrealizovat, bude mi potěšením a nejvyšší ctí!
S pokorou přeji krásné, ničím nezkažené jaro a Děkuji za Vše!
* * *
Pravé žákovství
Zveřejněný dopis, jak je z jeho obsahu zřejmé, vyžaduje delší vysvětlení vztahu mistr – žák.
Pravé žákovství je neviditelné, ale skutečné duchovní spojení mezi mistrem a žákem. Jeho podstata je neviditelná, jako vše duchovní. Je skutečností vyššího řádu. Vytváří se postupně mezi upřímným hledajícím a mistrem, pod jehož vedení a ochranu se žák uchyluje.
Zevně se takový žák a mistr nemusí ani setkat. Známé je například spojení Jarky Kočího s Nahajou, himálajským mistrem. Já jsem také dostal vzkaz, že jsem chráněncem himálajského medvěda. Chvíli mi trvalo, než jsem rozluštil význam jména tohoto ochránce. Je složeninou pojmu „med“, sladkost a vědět, znát; nosič tohoto jména je „věd“ neboli vědoucí, ten, který má přístup k nebeské blaženosti.
Podobné dopisy od žijících hledajících, které osobně vůbec neznám, dostávám často zejména ke svátkům všeho druhu.
Jejich žákovství je vnitřně často hlubší a silnější než vztah zevních žáků. Ten se projevuje silně zevně, až okázale, ale často je právě proto takový vztah z duchovního pohledu nižší než žáků vnitřních.
Často jde i o spor mezi „Martami“ a „Mariemi“, jak jej líčí v evangeliích Ježíš.
Je mou zkušeností, že často je takový skrytý vztah k učiteli hlubší než u žáků „zevních“.
Obecná pravda, že v nouzi poznáváme opravdu pravé přátele, platí ještě víc pro vztahy žáků k mistrovi. Je-li mistr ohrožen, tak jej nejen opouštějí a nebrání, ale dokonce zapírají. Smutná pravda.
Samozřejmě, přihlásit se k mistrovi, se nikdo nemusí bát, ale naopak, jak vysvětluji jinde, každý má co nejvíc v přítomnosti mistra pobývat a provádět praxi, kterou mistr učí.
Vztah žáka k mistrovi má jasnou a přesnou zákonitost a je na žákovi, aby její požadavky plnil, pokud chce získat z mistra plný užitek. Jinak slíbený prospěch žák nezíská. Není v postavení, ve kterém by měl možnost vztah s mistrem nějak upravovat v souladu se svými pošetilými představami. V takových případech se mistr od žáka vnitřně odtahuje a žák jej ztrácí, i když si tuto ztrátu žák ani neuvědomí. Když prozře, je již často pozdě. Pozdní lítost je v těchto případech opravdu pozdní.
Zažil jsem ve svém okolí takových případů více. Uvědomění, jak se žák nesprávně choval, spolu se slzami přišlo pozdě. Příležitost spásy byla na delší dobu promarněna. Ego za svou „chytrost“ platí krutou daň.