Dva druhy soustředění neboli meditace
Jiří Vacek
Soustředění vědomí je základní metodou poznávání, což platí plně i v meditaci ať vědecké nebo duchovní.
Poznání jsou dva základní druhy:
1) Soustředění předmětné
2) Soustředění ztotožněním
Společným znakem obou soustředění je využívání schopnosti jediného vědomí.
Vědecké soustředění je příkladem soustředění předmětného. Ztotožnění je příkladem soustředění duchovního. V předmětném soustředění je předmět, na který se soustřeďujeme, oddělen od vědomí, které se soustřeďuje a tím poznává.
V soustředění ztotožněním předmět soustředění není od soustředěného vědomí oddělen, ale jsou v menší či větší míře neodděleni, ale naopak spojeni, což umožňuje dosažení hlubšího soustředění a tím i poznání.
Na nejvyšších stupních tohoto soustředění dochází ke sjednocení předmětu s vědomím, které se soustřeďuje. Tak jsou dosahovány různé stupně jednoty s naším pravým Já i s Bohem. Zdůrazněme, že v těchto stavech se meditující nestává Bohem, ale poznává jej takového, jaký je i svůj vztah k němu.
To vše je možné, protože vědomí je vším, všude a ve všem. Když vymaníme naše vědomí z pohlcení tělem a myslí, osvobozujeme je z připoutanosti k našemu tělu i mysli a můžeme je – Sebe – umisťovat v souladu s naším záměrem na libovolném místě.
V átmavičáře pracujeme nejprve s předmětným soustředěním. Hledané Já, vědomí Já jsem, je pro nás nejprve předmětem, který hledáme. Jak postupně pokračuje rozlišení vědomí od těla a mysli, přecházíme ve vztahu k poznanému vědomí od totožnosti s tělem k totožnosti s vědomím, které se soustřeďuje na sama Sebe.
Jinak vyjádřeno: V átmavičáře přecházíme od soustředění předmětného k soustředění ztotožněním. Na začátku praxe jsme tělem, v jejím průběhu se stáváme tím, nač se soustřeďujeme.
Je zřejmé, že ve vztahu k poznání něčeho, co chceme poznat, se nejsnáze vychází z předmětného poznání, které postupně přechází v poznání ztotožněním, ve kterém se uvědomovatel či pozorovatel ztotožňuje s tím, co chce poznat.
Vrcholem všeho poznání je poznání Sebe ve vědomí, které vše poznává. Poznání světa, stvoření, bez poznání toho, co je poznávatelem, je neúplné, chybí mu to podstatné: poznání poznávatele. Chybí mu poznání toho, co je poznávatelem.
Bez jeho prozkoumání a poznání, je postup poznání neúplný a vede proto k chybám.