Jiří Vacek - duchovní učitel

Jaroslav Macháček

Původně jsem byl rozhodnut na chvíli nechat svého psaní a snažit se více proniknout do skutečného duchovna. Ale článek pana Popova na KV ze dne 8. 4. 2010 mne rozesmál a zároveň změnil můj postoj. Chtěl jsem vyčkat na více vlastních zkušeností, ale okolnosti mne nutí nezůstávat stranou. Tedy pokusím se věci trochu rozklíčovat (a domyslet, i když toho podle pana Paříka nejsem schopen). Tak tedy vyjímám z článku...

Jiří Vacek

Kdo lže, tak se nakonec do svých lží tak zamotá, že pravda vyjde na světlo. Lidé dobře vědí: Lež má krátké nohy. KV a spol. se do svých lží zamotala již mnohokrát. Proto najednou z něho záhadně mizí odhalené lži. Prostě se smažou. My nic …

Jiří Vacek

Tak a podobně se ptají lidé, kteří v Boha nevěří ani o něho nestojí. Když pak najednou čelí takovým hrůzným věcem, jako jsou koncentráky, najednou se ptají po Bohu a svalují za ně zodpovědnost na Boha. Oni nic – to Bůh...

... Bůh je všude a ve všem, proto byl a je i v Osvětimi. Potíž je, že lidé v Osvětimi nebyli v Bohu. A nejen nebyli, ale chovali se v rozporu s tím, co Bůh učí....

Jiří Vacek

(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)

Když jsem asi před 13 lety napsal, že ego nejen není božské, ale že je nutné je rozpustit a vystoupil proti tvrzení, že není oč usilovat, byl jsem tomášovci neslušně napaden. Konec konců co jiného avatarům zbývalo, když právě vydali knížku, kde Pundža nesmysl o zbytečnosti úsilí vytrvale hlásá. Přece si nebudou kazit odbyt. Raději zapřou pravdu...

Jiří Vacek

Banda zbabělců na KV opět vyvrhla své zvratky. Viz KV 2. 4. 2010 – „Vackova átmavičára – honitba za byznysem ve čvachtanici“. Přečtěte si dobře, co tento Komunistický věstník píše. Jelikož jej založili avatáři, je to obraz jejich nitra. To, co píší, jsou přesně oni. Neumí nic jiného, než nenávidět, lhát a pomlouvat...

Jiří Vacek

... Proto jsem samizdaty nepodepisoval. Podepisovat je by znamenalo prozradit se StB se všemi důsledky. Ohrozil bych sebe, ale i druhé. Obviňovat mne za toto počínání může jen skalní komunista nebo jejich přítel ze vzteku, že mě nezavřeli. Když Popov a spol. tak činí, dokazují, co jsou zač: přátelé komunistů a nepřátelé všeho duchovního...

Zuzana Koubová

Vašu novú knihu „Přehled stezky“  som prečítala hneď potom, čo sa mi dostala do rúk, rovnako ako hneď prečítam aj všetky ostatné Vaše nové knihy. Zase sa mi zdala zatiaľ najlepšia, čo sa mi stáva s každou Vašou novou knihou. Po čase som zistila, že je medzi všetkými ostatnými výnimočná, a to tým, ako mi neomylne pomáha...

Jiří Vacek

(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)

... Eda dokonce, aby kryl pořádání meditací u nich, si nechal vystavit ze známosti dekret cvičitele jógy neboli tělesné jógy, která byla tehdy jediná povolena jako tělocvik pro zdraví. V případě zájmu ze strany StB byl připraven argumentovat, že jde o povolenou tělesnou jógu a nikoliv o meditace. Podle pana Popova a spol. ohavná zbabělost. To není logika slušných lidí, ale komunistů a jejich přátel.

Jiří Vacek

Je mně záhadou, proč si tomášovci myslí, že chceme plnit Lucerny. Plnili je ze všech sil oni, ne my. My chceme, a také to děláme, učit opravdové zájemce meditovat. Je zřejmé, že okruh těch, kteří mají zájem o opravdovou duchovní praxi, je malý, což nám vůbec nevadí...

Jiří Vacek

Dva dny po zveřejnění Paříkových lží na KV, že neučíme to, co Ramana Maháriši, jsem nalezl další potvrzení naší praxe od samotného mistra.

Čtenář je nalezne v knize „Face to face with Sri Ramana Maharshi“ (Tváří v tvář se Šrí Ramanou Mahárišim), která obsahuje 160 vzpomínek osob na jejich setkání s Mahárišim.

Na straně 113 se dočteme: „Jednoho dne Bhagavan řekl: „Proč si myslíte, že jste tím, kdo je činný? Je to nesmyslné, protože je zřejmé, že Já nedělá nic. Já je vždy pozorovatelem. Soustřeďujte se na svou existenci pozorovatele a nechte věci, ať se dějí. Budou nějak probíhat a nemůžete tomu zabránit.“ Konec citátu, který pochází od majora Chadwicka.

Jiří Vacek

... S úžasem zjišťuji, že je možné číst roky duchovní literaturu a nepochopit to hlavní, oč jde: rozpustit a nikoliv produchovnit ego.

Ego není od Boha stvořené, ale ego je výtvorem bytostí, které ze své svobodné vůle opustily Boha...

Jiří Vacek

Podle pana Popova, viz KV 8. 4. t.r., psát o komunistických zločinech je špatné. Proč, je zřejmé. Blíží se volby a někoho by takové čtení mohlo odradit od jejich volby. Tomu pan Popov chce zabránit.

Jiří Vacek

Stále se nám podsouvá přesvědčení, že kritizovat je špatné a vlastně se nesmí – zejména mistry. I Ramana Maháriši prý nikdy nikoho nekritizoval. Pravdu, že kritizoval, jsem dokázal již vícekrát, například Krišnamurtiho.

Nyní jsem objevil další jeho „hřích“, kritiku Aurobinda Ghose. Čtenář ji nalezne v knize „Face to Face with Sri Ramana Maharshi“, str. 149. Maháriši nesouhlasí s Aurobindovým názorem, že plné a dokonalé uvědomění Já není možné v běžném lidském těle, ale pouze v takovém těle, které je odolné proti nemocem a nezemře bez našeho přání.

Jiří Vacek

(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)

... O zločinech komunistů má právo a dokonce povinnost psát každý, ať proti nim viditelně vystupoval nebo ne. Upírat lidem a zejména obětem komunismu toto právo a ještě je za to lživě napadat, jsou přesně komunistické, totalitní způsoby. Takové odhalování je důležité zejména dnes, kdy mladí lidé s komunisty nemají vlastní zkušenost a jsou vystaveni komunistické propagandě, jakou šíří i jejich soudruh Popov, že to za komunistů nebylo tak zlé, že si za komunisty mohou sami, protože je volili, že nikoho nepronásledovali, že si jejich oběti vše vymýšlí a podobně. Kdo takové lži hlásá a komu prospívají, je zřejmé: komunistům a jejich přátelům...

Jiří Vacek

Jak? Takto.

Úřední a pro všechny katolíky závazné stanovisko katolické církve k józe zní: „Jóga je blud a škodí duši“. Za těchto okolností je neuvěřitelné, že představitelé tomášovců dávají za učitele jógy Edu Tomáše sloužit za spásu jeho duše zádušní mši katolickým knězem, který je povinen vyznávat „Jóga je blud a škodí duši“. Chtěli jej tak zachránit před následky bludu – jógy, kterou celý život prováděl a učil?...

Jiří Vacek

Pozorovatel není jen uvědomování si: „Jsem vědomí, které vše pozoruje“, ale i vědomí: „Nejsem nic, co mohu pozorovat“. Na to poslední, „nejsem nic, co mohu pozorovat – nejsem světem, tělem, city a myšlenkami“, se často zapomíná, ač právě rozlišení vědomí od nevědomého, našeho pravého Já od nepravého Já, od ne-já, rozpouští ego a je proto svrchovaně důležité.

I když se uvědomujeme jako pozorující vědomí, můžeme se ztotožňovat s tělem a se svými city a myšlenkami, neboli udržujeme ego.

Jiří Vacek, Martin Tomeš

V malé knížečce se Guru Rinpočhe zabývá nesprávnými názory naší mysli, které nám brání v dosažení poznání a vysvobození. Příhodně je nazývá démony. Skutečně také jako zlí duchové působí. Mají i jak sílu, tak i určitou vědomou inteligenci, které společně směřují k tomu, aby svůj obsah uskutečnily. K tomu potřebují, aby se nás, našeho vědomí zmocnily. Pro jejich zneškodnění je na prvém místě důležité je znát. Pokud je nedokážeme rozpoznat, nemůžeme s nimi ani pracovat.

Martin Tomeš tyto „démony“ sestavil do přehledné tabulky, abychom se s nimi mohli důkladně seznámit. K velkému zadostiučinění jsem shledal, že se tabulka neliší od toho, co učím...

Antonín Valášek

...V podvečer jsem měl vizi symbolu Ducha Svatého a večer tomu tak skutečně bylo. Učinil jsem zkušenost absolutního vědomí, byl to však jen záblesk, nebyla trvalá. Proběhlo to asi tak, že jsem z praxe opakování jména božího přešel ve zkušenost absolutního vědomí (obvykle to bývá átmavičára), všechno v něm bylo obsaženo – já, celý svět a činnosti probíhaly stále, jako před tím...

Jiří Vacek

Tam, kde je ego a není poznání sebe, nejsou ani ty nejzákladnější předpoklady pro hodnocení duchovních vlivů. Jelikož není zrušeno pouto k zevnímu světu, hledající mají trvalý sklon přikládat větší důležitost zevním, tělesným projevům, které provázejí působení šakti. Nejvyšší duchovní úroveň je však oblast neprojevu, který počíná oblastí světla a pokračuje do ryzího vědomí Já jsem. Ego také rádo své nedostatky připisuje mistrovi a naproti tomu úspěchy si rádo přivlastňuje. Je náchylné k úsudkům typu: „Meditace nebyla dobrá, protože mistr je slabý“ a podobně. Když se mu meditace daří, neváhá si její zdar přivlastnit.