Miloš Tomáš se lepší
Jiří Vacek
(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)
Když jsem před 13 lety napsal, že ego nejen není božské, ale že je nutné je rozpustit a vystoupil proti tvrzení, že není oč usilovat, byl jsem tomášovci neslušně napaden. Konec konců co jiného avatarům zbývalo, když právě vydali knížku, kde Pundža nesmysl o zbytečnosti úsilí vytrvale hlásá. Přece si nebudou kazit odbyt. Raději zapřou pravdu.
A hle: nyní sám Miloš píše v uvedeném článku o nutnosti rozpuštění ega a nutnosti úsilí. Moje vytrvalé úsilí, ve kterém zdůrazňuji nebožskost ega a nutnost úsilí o jeho rozpuštění, slaví úspěch. Miloš konečně pochopil, ale dalo to práci.
Jeho pokrok však zas tak velký není. Rozpustit ego, mystická smrt ano, ale po ní jsme prý rázem v jednotě a zase: pak není oč usilovat. Ta duchovní lenost Miloše ne a ne pustit.
Mystická smrt je sice dobrý stupeň dosažení, ale zdaleka s ní stezka nekončí. Potřeba úsilí trvá i po ní a také není ještě zdaleka jednotou.
Co nám evangelia líčí o Ježíšovi, to symbolicky znázorňuje průběh stezky. Po smrti na kříži (mystická smrt) následuje vzkříšení neboli plné poznání našeho Já, poznání átman. Pak následuje výstup k Otci neboli uvědomění brahman. Následuje sestup Ducha svatého a mystická svatba viz Janovo evangelium, svatba v káni galilejské. To je zjednodušený popis našeho úsilí na stezce po mystické smrti. To vše vyžaduje úsilí. Doufám, že Milošovi v jeho vlastním zájmu nebude trvat dalších 13 let než tuto pravdu pochopí a přemůže svou nechuť k duchovní práci.
Proto musí usilovat dál i ti, kteří dosáhli mistrovství v uvědomování si Já. Jak takové úsilí vypadá, popisuji v knize „Jóga mistrů“, která právě vychází.
Celkový přehled stezky, jejích stupňů, čtenář nalezne v knize „Přehled stezky“.
I když Miloš pochopil nutnost rozpuštění ega, mystickou smrt neprožil. Jeho zloba, kterou se ani nepokouší skrývat, je projevem velmi zlého ega a ego, které propadá zlu, se k Bohu a ke své smrti neblíží, ale naopak se uzavírá do své zatvrzelosti vůči Bohu.
Co je pro něho charakteristické: jeho jednota je jednotou bez Boha. Pravá jednota však není ničím jiným než jednotou s Bohem, je návratem marnotratného syna zpět k Otci, Bohu, od kterého se odloučil.
Pro Milošův odpor k jakémukoliv úsilí, kterému se přímo ukázkově brání, mám ještě jednu špatnou zprávu. Ani stupeň jednoty, pokud je žit v projevu, není pouhé lenošení, naprostá nečinnost, o které stále sní. I takový Maháriši, když se chtěl najíst, musel sestoupit z Arunáčaly a vyprosit si ve městě jídlo...
Pro Miloše by bylo nejlepší, kdyby se zúčastnil nějakého našeho týdenního soustředění. Poznal by, v čem práce na stezce spočívá a mohl by začít psát z vlastní zkušenosti a nikoliv si jen vymýšlet.