Hrůza: Maháriši kritizuje mistry
Jiří Vacek
Stále se nám podsouvá přesvědčení, že kritizovat je špatné a vlastně se nesmí – zejména mistry. I Ramana Maháriši prý nikdy nikoho nekritizoval. Pravdu, že kritizoval, jsem dokázal již vícekrát, například Krišnamurtiho.
Nyní jsem objevil další jeho „hřích“, kritiku Aurobinda Ghose. Čtenář ji nalezne v knize „Face to Face with Sri Ramana Maharshi“, str. 149. Maháriši nesouhlasí s Aurobindovým názorem, že plné a dokonalé uvědomění Já není možné v běžném lidském těle, ale pouze v takovém těle, které je odolné proti nemocem a nezemře bez našeho přání.
Že mistři mezi sebou někdy nesouhlasí, je skutečnost. Většinou se jedná o podružné otázky.
V tom hlavním se praví mistři shodují:
1) Původní stav člověka byl božský a žil v ráji, v božském světě.
2) Ze své svobodné vůle člověk porušil zákonitost svého božského stavu a světa, a proto padl a byl z ráje vypuzen následkem svého rozhodnutí a chování.
3) Současně člověk žije ve stavu pádu, v egu a v nebožském světě.
4) K obnově svého božského stavu a k návratu do božského světa se člověk musí vydat na cestu k Bohu a usilovat o poznání své božské podstaty a o návrat do božského světa.
5) Úspěšná cesta k Bohu není možná bez pomoci mistra.
6) Všechna učení a mistři, kteří učí toto, jsou rovnocenní. Neexistují ani Bohem předem vyvolení ani odmítnutí.
Pokud nějaká autorita tvrdí něco jiného, vážně se mýlí a ti, kteří mu uvěří a zachovají se s jeho nesprávným výkladem nauky v souladu, utrpí vážnou duchovní škodu.
Nesprávná a zavádějící učení jsou zejména tato:
1) My jsme ti jediní praví od Boha vyvolení a jiní jimi nejsou.
2) Ego je božské a není je třeba rozpouštět.
3) Tento hmotný svět je božský a máme se snažit jej zlepšovat. Pravdou je, že kdyby byl božský, nebylo by na něm co zlepšovat.
4) Mistr není třeba.
5) Není oč usilovat, jsme božští.
Někdy nesprávné názory hlásají dokonce i mistři, kteří poznání Já mají. Co jim chybí, je správná znalost nauky a pochopení jejich dosažení. Poznání Já se sebou nenese samovolně i jeho pochopení ani znalost nauky, což zejména platí pro bhakty. To se získává až rozvojem buddhi.
I Ramana Maháriši říká, že se dozvěděl, co vlastně dosáhl, až když začal studovat písma advaity.