Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Podle mého názoru mistrem je ten, kdo v sobě objevil vědomí Já jsem a dosáhl umění v něm spočívat ze své vůle. Když je ztratí, což je časté, umí si vědomí Já jsem ze své vůle a rozhodnutí opět uvědomit. To je základní stupeň mistrovství. Buď je nebo není. Nespočívá v ničem jiném, než právě v umění uvědomovat si své pravé Já. Na druhé straně uvědomění Já není konec stezky. Poznání Já není totéž, co vysvobození. Nepřináší ani samo o sobě znalost nauky tím méně neomylnost a to ani v záležitostech ducha. Proto i mistr, ač je mistrem, může učit nesprávně a proto, pokud jeho nesprávné názory žáci přijmou, může jim dokonce škodit, což se i v některých případech děje

Jiří Vacek

Nutnost správného rozlišování platí vždy, všude, pro celou stezku i pro lásku.

Jen láska k Bohu osvobozuje.

Nemoudrá láska nám přináší nesvobodu a utrpení.

Kdo miluje nebožské a pomíjivé, sklízí nesvobodu a utrpení.

Pravá odevzdanost vyžaduje vzdát se i nemoudré lásky ke všemu, co není Bůh.

Jiří Vacek

Někteří pokročilejší hledající přísahají, že nevstoupí do nirvány, nebeského království, dokud nezachrání, to jest, nespasí všechny bytosti. Ač to zní ušlechtile, ve skutečnosti je taková přísaha obrovskou nevědomostí, duchovní pýchou a zlem. Nejde o nic jiného než o projev sil nepřátelských Bohu, které se brání svému zničení, které v okamžiku spásy nastává. Bytost ovládaná tímto přesvědčením nechce žít s Bohem v jeho království. Soucit, který projevují, je zcela falešný. Kdyby Bůh chtěl, rázem by mohl spasit veškerý projev. To, co nechce Bůh – nebo nedokáže, se tito lidé holedbají, že dokážou za něho. Jestliže Bůh neslevuje nic ze svého božství ani pro bytosti v pekle, proč se znepokojují oni, nevím.

Jiří Vacek

z našeho archivu

Příspěvek k vědeckému kolokviu „Človek, kultúra a mystika“, na Katedre filosofie FFTU v Trnave v dubnu 2008.

Jiří Vacek

--- Pravá jednota je vědomou jednotou s Bohem takovým, jakým je ve svém neprojevu i projevu a nikoliv zmizením všech rozdílů nebo stavem, kde není ani dobro ani zlo a vše je jedno. V Bohu není vůbec nic jedno, ale vládne v Něm nesmlouvavá zákonitost, která každému dává, co mu patří. Proto v Bohu existuje i relativní, nikoliv absolutní zlo, jako zákonitý výsledek činností stvořených bytostí. Jeho samého se však nedotýká ani v nejmenším. Je absolutním svobodným pozorovatelem projevu, který se v něm děje jeho mocí. Není jím pohlcen, ale je od něho plně rozlišen. Chce-li někdo žít v Bohu a s Bohem, musí být jako On. Zůstávat plně ve vědomí Já jsem, které je jeho základem a nesmí je nechat nevědomě pohltit pozorovaným projevem, do kterého patří i jeho tělo a mysl. V samém projevu se pak musí chovat tak, aby zákony, které mu vládnou, mu přinášely prospěch nejen vnitřní, ale i zevní a to vše bez ztráty vědomí Sama Sebe, vědomí Já jsem...

Vacek Jiří

Nikdo není na světě sám a všichni jsme navzájem spojeni – každý s každým. To, co nás nejmocněji spojuje, je společný zdroj všeho stvoření, Stvořitel. Proto také nejsme nikdy opuštěni. Opouštíme vždy jen my sami sebe, naše pravé Bytí.

Jiří Vacek

... Jedinci, kteří jednají a myslí pod vlivem nejednoty čili iluze oddělenosti, se snaží o nemožné: dosáhnout štěstí jen pro sebe a často ještě přímo na úkor druhých. Při takovéto nevědomosti o jednotě se pak spoutané lidstvo marně snaží o štěstí individuální nebo skupinové. Nic takového však není možné. Šťastný život proto zabezpečuje pouze nejvyšší přikázání lásky k Bohu, bližním a sobě samému, neboť dobro je vraceno těm, kteří je do svého světa vkládají svým jednáním a myšlením. Zákon jednoty všech je jedním z nejvyšších, jaký platí. A on platí vždy, ačkoliv tuto pravdu často nevidíme, protože ji vidět nechceme. Láska k Bohu je proto láskou k tomu, kdo je strůjcem jednoty všech lidí...

Jiří Vacek

Před mocnými vlivy světa, těla i naší mysli nás důsledně chrání výhradně jejich zpředmětnění z pohledu sebe si vědomého vše pozorujícího vědomí, které ví, že není ničím, co pozoruje. Tento odstup, pozorující vědomí – pozorované předměty neboli ne-já, je nezbytné udržovat trvale. Zpředmětnění světa, těla a mysli z pozorovatele je základem každé snahy o vysvobození z nebožského světa a projevu vůbec, má-li být úspěšná. Naproti tomu nevědomé pohlcení vědomí působením jeho pozornosti v uvědomovaných předmětech vytváří nesvobodu, která vede k opakovaným zrodům v projevu. V obou stavech se společně uplatňuje jak zákon oživující moci vědomí, tak zákon příčiny a následku. V rámci těchto zákonů působí naprosto reálné síly, které mají svoji velikost i náplň a které se snaží uskutečnit v zevním světě úměrně své moci, která je dána jejich velikostí.

Dnes, 27. 4. 2022, si připomínáme přesně rok ode dne, kdy náš Mistr, učitel a přítel Jiří Vacek, opustil své pomíjivé tělo a odešel z tohoto slzavého údolí. Dobrou zprávou pro ty, kteří si s Ním vytvořili či vytvářejí svůj vnitřní spoj, je, že Mistr své žáky nikdy neopouští. Důkazem toho je, že nám k prvnímu výročí svého mahasamádhi přináší novou knihu nazvanou Gurujóga. Tato Jeho zbrusu nová kniha představuje další střípek z mozaiky Jeho rozsáhlého díla a jistě tak potěší každého, kdo kráčí stezkou sebepoznání podle Jiřího Vacka.

Vzpomínáme na dobu, kdy jsme s Ním mohli být i více „fyzicky“ a děkujeme za krásný knižní dárek.

S radostí a vděčností v srdci,

Přátelé Jiřího Vacka

Tento týden slavíme 91. výročí narození těla našeho Mistra, učitele a přítele Jiřího Vacka. Ačkoliv se, fakticky vzato, Nejvyšší Mistr nerodí ani neumírá, jednou za čas připravená duše dokáže manifestovat Boží Milost přímo v naší sféře, což se právě stalo v podobě Jiřího Vacka.

Jsme vděční za to, že jsme této Milosti mohli a stále můžeme být účastni.

Takže, ať to zní jakkoliv protichůdně, když mluvíme o někom, kdo se uvědomil jako nesmrtelné Já, přejeme tímto z celého srdce vše nejlepší k tomuto výročí a jako vždy přehršel Boží Milosti, ochrany a světla, neb to se hodí vždy.

S láskou a úctou,

Přátelé Jiřího Vacka

Jiří Vacek

Pozorovatel pozoruje vše pozorovatelné neboli vše projevené a současně si uvědomuje své pravé Já, vědomí Já jsem. Stojí proto na rozhraní projevu a neprojevu. Uvědomuje si současně stvořené i nestvořené a v tom je podoben Bohu. Ten je také sám sebou, ale současně také pozoruje své stvoření. Proto je stav pozorovatele vyšší než úplné ponoření do vědomí se ztrátou vědomí projevu, pokud se neomezuje na nějaký tvar v čase a prostoru. V jednom z minulých vtělení jsem zemřel v kévala nirvikalpa samádhi, v transu v Já se ztrátou vědomí světa a domníval se, že dosáhnu vysvobození. Zřejmě jsem se ve své minulé praxi zaměřil výhradně na spočívání v Já se ztrátou vědomí světa. Ze svého omylu jsem byl vyveden velmi krutě: novým vtělením do zrodu plného utrpení tělesného i duševního. Tak mě šakti názorně poučila, že projev není iluze, ale obrovská, skutečná moc, ze které se nevysvobodíme tím, že se budeme chovat, jako by neexistovala. Snad proto mne často přepadal na stezce pocit, že samotné ryzí vědomí Já jsem je nějak neúplné a dokonce bezbranné proti moci světa a těla. Tato nespokojenost mne proto na stezce hnala dál k řešení, které by mě uspokojilo neboli směrem k šakti, tvořivé moci vědomí.

Jiří Vacek

Neklid mysli nejlépe utišíme, když jej pozorujeme jako sebe si vědomé vědomí, které není neklidem mysli. Ještě lépe je si neklidu mysli vůbec nevšímat a obrátit veškerou pozornost na Sebe, to jest na Sebe si vědomé vědomí Já jsem a zůstávat v něm. Čím víc se neklidem mysli zabýváme, tím víc jej podporujeme, což platí zejména tehdy, když si nejsme vědomi sebe a naše pozornost je upřena na výtvory mysli bez pochopení, že jimi nejsme. Zrušení totožnosti s výtvory mysli je podstatné. Dosahuje se vytažením pozornosti z nich a prožitím pravdy: nejsem jakýmkoliv výtvorem mysli, ale vědomím, které je všechny pozoruje. Pro stav nevědomosti je příznačné, že naše pravá podstata, sebe si vědomé Já jsem, je plně pohlceno výtvory mysli. Nejen že si nejsme vědomi Sebe, vědomí Já jsem, ale plně je ztotožňujeme se svými myšlenkami a city, což vytváří nepravé já, ego.

Jiří Vacek

Pokud se v józe mluví o nevědomosti, není jí pouhá neznalost mysli, ale neuvědomování si naší božské podstaty. Je totéž, co křesťané nazývají hříchem proti Duchu svatému neboli prvotní hřích. Tato nevědomost, která vytváří ego, naše nepravé Já, křesťané mluví o padlém Adamovi, má dvě složky. Prvou je ztotožnění toho, co jsme, naší božské podstaty s tím, co nejsme, s tělem a s myslí. Druhou je zapomenutí toho, co jsme, neuvědomování si ryzího vědomí Já jsem, átman, Krista v nás. Nevědomost mysli je druhotná, nevědomost vědomí je prvotní. Ztotožnění s tělem a s myslí je příčinou toho, že jsme přesvědčeni "jsem tělo a mysl". Zdůrazněme znovu, že ego není pouhá myšlenka "jsem tělo a mysl", ale ztotožnění vědomí s tělem a s myslí

Jiří Vacek

V každém z nás je Bůh přítomen a to více způsoby, které většinou neznáme a proto nevyužíváme. Prvá a nejdůležitější přítomnost Boha v nás je jeho i naše vědomí Já jsem. Nikoliv jsem to či ono, tím či oním, ale ryzí Já jsem. To tvoří vědomý základ naší existence a víc – je jí samou. Proto se správně říká, že vědomí Já jsem je naše pravé Já. Jelikož je soupodstatné s absolutním vědomím Já jsem, je jak naše, tak Boží. V něm se s Bohem vědomě sjednocujeme. Bůh je v nás přítomen i jako láska, naše schopnost milovat. I naše láska je soupodstatná s láskou boží, je jeho částí a proto, když milujeme, vyjevujeme Boha a jsme s ním v jeho lásce zajedno. Milovat proto máme na prvém místě samu lásku a nikoliv bytosti nebo svět. Milováním lásky milujeme Boha a ten v nás roste, sílí a samovolně z nás září i zevně. Bez lásky k lásce samé s vědomím jejího božství nelze opravdu milovat ani druhé ani svět. I obraz nebo, chceme-li, část Boží inteligentní moci se v člověku rovněž nachází. Je to jeho mysl a rozum, rozlišovací schopnost, moudrost.

Jiří Vacek

Svět, jak jej vnímáme, neexistuje. V tomto smyslu není objektivní realitou, hmotnou skutečností, ale výtvorem našich smyslů, někdy říkáme, že je klamem, iluzí. Co však existuje, ale nejen existuje, ale plně nás ovládá, jsou energie, síly, které tento klam vytvářejí. Pokud je opravdu nerozpustíme, ani se z jejich moci nevymaníme. Jsme jimi ovládáni, i když jsme přesvědčeni o iluzornosti světa. Působí na nás prostřednictvím našeho těla, které je součástí světa. K němu jsme připoutáni vazbou vědomí na tělo a navíc nepravým já, egem. Cesta k vysvobození vede proto rozpuštěním ega, totožnosti s tělem a s myslí, které jsou ve stavu nevědomosti o naší pravé, duchovní podstatě nástroji, kterými nás svět – ač klamný – drží ve své moci a ovládá.

Všechny tituly z kategorie Duchovní skripta jsou nyní dostupné v e-formě jako formát pdf a e-mobi.

Podrobnosti naleznete v záhlaví této kategorie (Duchovní skripta) po jejím rozkliknutí.

Jiří Vacek

Pod pojmem individualita, jedinec rozumím celého člověka: tělo a mysl, které oživuje vědomí Já jsem. Člověk, jedinec se může nacházet ve stavu ega nebo poznání vědomí Já jsem, ale stále je jedincem ve vztahu ke světu, ve kterém žije. Ať žije ve stavu ega nebo ve vědomí Já jsem, pokud má tělo a mysl, stále je jedincem. Uvedené platí o všech bytostech, které stvořil Bůh, ať žijí ve spojení s ním nebo ne. Nejsou s ním totožní, ale ani od Boha oddělení, ale pouze od něho rozlišeni. Proto z tohoto pohledu individualita není ego, ač se tak někdy tvrdí. Dokud žijeme v jakémkoliv světě, rozpuštění individuality by bylo zánikem člověka, zánikem těla a jeho mysli. Po rozpuštění individuality by zůstalo pouze vědomí Já jsem, které by splynulo s nerozlišeným vědomím brahman, Já jsem.

Jiří Vacek

Kdo si uvědomuje myšlenky, city, nálady, představy, sny denní i noční, což vše jsou výtvory mysli, není ničím z toho, ale je vědomím, které si je jich vědomo. Naší podstatou, naším pravým Já, je právě toto vše si uvědomující vědomí. Naším neštěstím je, že jsme přestali žít v tomto vědomí, jako toto vědomí, zapomněli jsme na ně a ztotožnili se, my vědomí, s myslí a jejími výtvory. Již nežijeme jako vědomí, které není ničím, co pozoruje, ale stali jsme se předměty pozorovanými - myšlenkami a city, výtvory vlastní mysli. Nežijeme svůj život ve vědomí, ale životem výtvorů naší mysli a jako ony. Svou nevědomostí jsme jim propůjčili své síly a v důsledku toho i moc nad námi. Jsme otroky vlastních sil uplatňovaných nevědomě a k naší škodě. Pokud svou mysl neřídíme a nerozlišujeme její výtvory, jsme doslova otroky chaotických a nevědomých výtvorů své mysli. Navíc mnoho z těchto tvořivých sil ani není naše, ale byly nám podstrčeny výchovou nebo je doslova chytáme ze svého okolí. Pokud tuto hru mysli neprohlédneme a nepřerušíme, ale setrváme ve ztotožňování s našimi myšlenkovými výtvory, nemáme naději nejen na úspěch, ale ani na podstatný pokrok na stezce. To plně platí i tehdy, když pravidelně a hodně meditujeme.