Individualita není ego
Jiří Vacek
Pod pojmem individualita, jedinec rozumím celého člověka: tělo a mysl, které oživuje vědomí Já jsem.
Člověk, jedinec se může nacházet ve stavu ega nebo poznání vědomí Já jsem, ale stále je jedincem ve vztahu ke světu, ve kterém žije. Ať žije ve stavu ega nebo ve vědomí Já jsem, pokud má tělo a mysl, stále je jedincem. Uvedené platí o všech bytostech, které stvořil Bůh, ať žijí ve spojení s ním nebo ne. Nejsou s ním totožní, ale ani od Boha oddělení, ale pouze od něho rozlišeni.
Proto z tohoto pohledu individualita není ego, ač se tak někdy tvrdí. Dokud žijeme v jakémkoliv světě, rozpuštění individuality by bylo zánikem člověka, zánikem těla a jeho mysli. Po rozpuštění individuality by zůstalo pouze vědomí Já jsem, které by splynulo s nerozlišeným vědomím brahman, Já jsem.
Proto rozpuštění ega není rozpuštěním individuality. Klást rovnítko mezi individualitu a ego není správné. Směřujeme k rozpuštění ega jedince a k jeho vědomému spojení s Bohem Já jsem a nikoli ke ztrátě individuality.
Jedinec je každá stvořená bytost a proto rozpuštění individuality, kterou je, by bylo jeho zánikem.
To co máme rozpustit je:
1) Ego individuality.
2) Nevědomost, že jsme od Boha odděleni.
Oddělení od Boha nejsme nikdy, ale pouze ztrácíme vědomé spojení s ním. To, co nás stále s Bohem spojuje, ať o tom víme nebo nikoliv, je soupodstatnost našeho vědomí Já jsem s vědomím Božím.
Naším cílem je rozpomenout se na tuto pravdu a trvale v ní, ve vědomí Já jsem, žít. Proto musíme rozpustit ego, které je opakem této pravdy. Pokud existuje a ztotožňujeme se s tělem a s myslí, je nepřekročitelnou překážkou života ve vědomí Já jsem, kterým jsme.