Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

... „Žádná stezka není krátká ani dlouhá. Někteří lidé jsou však více opravdovější, jiní méně. Řeknu vám svůj případ. Byl jsem prostý člověk, ale věřil jsem svému mistrovi. Co mně řekl, to jsem dělal. Řekl mně, abych se soustřeďoval na Já jsem, což jsem dělal. Řekl mně, že jsem nad vším, co lze vnímat a chápat, a já jsem mu věřil. Odevzdal jsem se mu srdcem i duší, svou veškerou pozornost a věnoval mu všechen volný čas, který mně zbýval po práci pro zabezpečení rodiny. Výsledkem mé víry a opravdového úsilí, bylo, že jsem si uvědomil své Já za tři roky."...

Jiří Vacek

Láska je Bůh a její moc je proto božská. Kde je proto vytrvale pěstována a žita, působí zevně i vnitřně božsky. Proto je meditace lásky nezbytnou součástí stezky poznání. Proto nejúčinnější řízení Božího vlivu a vůle je trvalé a cílevědomé vytváření proudů lásky všem: Bohu, přátelům i nepřátelům, lidem dobrým i zlým bez rozdílu. Aby se mohla moc lásky takto projevit, je nezbytné denně formálně s láskou meditovat a neformálně ji trvale pěstovat po celý den. Proto hledající svého Já i Boha zařazují do svých formálních denních meditací vysílání proudů božské lásky. Praxe je velmi jednoduchá. Vyvoláme cit lásky a vysíláme jej všem bytostem a všemi směry. Můžeme tak činit bez rozlišování nebo se soustředit na určité osoby, bytosti nebo události a tak je mocí lásky, která je Bohem, ovlivňovat.

hledající

... Právě mě došlo, že úplně nejlepší je při meditaci na lásku zahrnout tam nejen vědomí a všechny bytosti (včetně naší), ale vědomí a celý projev. Člověk je přitom zároveň v pozorovateli přesně tak, jak to učíte. Je to taková jednota plná lásky. Je to vše tak strašlivě jednoduché, jen člověk to neustále komplikuje...

Jiří Vacek

... Když tímto způsobem se mistr jako vědomí Já jsem v žákovi uvědomuje, může v něm rozžehnout vědomí Já jsem, pokud je ovšem žák suchým dřevem, to jest má čistou mysl. Samozřejmým předpokladem přenášení vědomí je znalost Já jsem a to v dostatečné síle. Tak jak se v žákovi rozšiřuje prostor vědomí Já jsem, žák se může v tomto prostoru i uvědomovat a tak s tímto vědomím působit ve světě, ve kterém žije. Tak může pracovat ve vybraných předmětech, bytostech i v dění světa a ovlivňovat je. Nesmí tak samozřejmě působit z ega a v jeho zájmu. To by byla černá magie, což je duchovní smrt...

Jiří Vacek

... Nisargadatta také zná vědomí Já jsem jako naše božství, átman, Krista v nás. Nerozeznává však vědomí Já jsem absolutní a říká, že stupněm vědomí Já jsem musíme projít, ale neustrnout na něm a jít dál k nejvyšší Skutečnosti, kterou nepojmenovává. To vše vyplývá z knihy jeho přímé žačky Jean Dunnové „Prostě buďte.“ Pro hledající na stezce poznání tvrzení o překročení poznání Já jsem jsou jeho tvrzení rozhodně matoucí. Pro ně nejvyšší Skutečností i cílem, je Bůh Já jsem, vědomí Já jsem. Ta je podstatně shodná s vědomím Já jsem jedince, ale je větší. Další zmatek v pojmech učení mistra je, když jak říká, nejvyšší Skutečnost je brahman a parabrahman. Náplň obou pojmů však nerozlišuje. Tento zmatek není v indické duchovní literatuře vůbec nic nového. Poukazoval na něj již můj přítel, filosof Jirka Navrátil. Označoval tento způsob myšlení za „indické šlendriánství.“...