Láska je Bůh
Jiří Vacek
Láska je Bůh a její moc je proto božská. Kde je proto vytrvale pěstována a žita, působí zevně i vnitřně božsky. Proto je meditace lásky nezbytnou součástí stezky poznání. Proto nejúčinnější řízení Božího vlivu a vůle je trvalé a cílevědomé vytváření proudů lásky všem: Bohu, přátelům i nepřátelům, lidem dobrým i zlým bez rozdílu.
Aby se mohla moc lásky takto projevit, je nezbytné denně formálně s láskou meditovat a neformálně ji trvale pěstovat po celý den. Proto hledající svého Já i Boha zařazují do svých formálních denních meditací vysílání proudů božské lásky.
Praxe je velmi jednoduchá. Vyvoláme cit lásky a vysíláme jej všem bytostem a všemi směry. Můžeme tak činit bez rozlišování nebo se soustředit na určité osoby, bytosti nebo události a tak je mocí lásky, která je Bohem, ovlivňovat.
Zejména se v této praxi zaměřujeme na vědomí Já jsem, které je všude a ve všem. Tím dodáváme stezce poznání velmi potřebný prvek, který urychluje všestranně náš pokrok na stezce, ale současně mocně vylepšuje stav našeho nitra i záležitosti našeho světa.
To je také současně nejvyšší pomoc světu, kterou mu Bohem, jenž je láskou, poskytujeme.
Provádění átmavičáry a praxe stezky poznání jsou často velmi suché, samy o sobě neradostné. Láska, která je takto záměrně pěstována, vnáší do praxe tolik žádoucí radost a blaženost.
Velkou výhodou této praxe lásky na stezce poznání je, že se její výsledky dostavují velmi rychle.
Nebojme se svou moudrou lásku věnovat i věcem neživým a dokonce svému tělu, aniž bychom se s ním ztotožňovali.
Vědomí Já jsem, které je Bohem, se nachází všude a ve všem a naše láskyplná pozornost je uvádí vědomě v činnost, pokud jim věnujeme pozornost naším vědomím.
Spása není pouze spásou naší, ale celého našeho světa a nelze z ní nic vynechat.
Je nesmírně udivující, jak mnoho lidí, kteří se považují za duchovní, považuje síly Ducha za slabé a neúčinné a věří pouze hmotným, to jest nižším silám. Pro ně je pomoc světu omezena výhradně na hmotné zabezpečení. Duchovní pomoc, jak bylo ukázáno, je podle nich neúčinná nebo ji dokonce považují za lenošení.
Odvádějí nás z úrovně Ducha do ryzího materialismu pomocí přesvědčování: „Jak můžete sedět, když je ve světě tolik utrpení.“ Pravda je přesně opačná. Právě opuštění Ducha a víry v jeho moc je příčinou bídy a materialismu, které svět sužují.
Víra, že svět a jeho obyvatele zachrání dobré zabezpečení jejich tělesných potřeb, je právě důvodem, který dává vznik zevní bídě. Duchovní bída je příčinou bídy hmotné a nikoliv opačně. Celé dějiny lidstva jasně dokazují tuto pravdu, ale svět se nechce nechat přesvědčit, jak se záležitosti světa opravdu mají.