Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

... Pobývat ve správném postoji v přítomnosti mistra, který vyzařuje ze své osobnosti vědomí Já jsem, je proto nejlepší možná sádhana a současně i duchovní společnost, jaká existuje. Odmítat tuto neocenitelnou duchovní pomoc, ať jsou naše důvody jakékoliv, je proto vždy známkou, že nás ovládají síly Bohu nepřátelské. Jejich zdrojem je materialistická nevědomost, která mistra ztotožňuje s tělem a přesvědčení, že je více mistrů a že mistr je něco jiného než Bůh, to jest vědomí Já jsem. K zamezení jiného, snad ještě horšího omylu dodejme: nikdo, žádná stvořená bytost se nestane Bohem, protože si uvědomí vědomí Já jsem a žije v něm...

Zuzana Koubová

... Prax vnútornej pránajámy je technika očistná, funguje ako akýsi urychlovač na stezke. Stezka, ktorej sa my venujeme, je stezka priama, čiže je to stezka, ktorá je priamo zameraná na ciel a na jeho čo najrýchlejšie dosiahnutie. Práve preto potrebujeme túto očistnú techniku, ktorou proces očisty urýchľujeme. Zároveň je potrebné byť veľmi bdelí a vedieť správne pracovať so silami, od ktorých sa čistíme, aby sa nás nezmocnili a neodviedli nás zo stezky, takže je potrebná veľká bdelosť...

Petr Kouba

... Základem naší stezky je vědomé řízení pozornosti vědomí, tou konečnou schopností je obrátit pozornost na sebe a uvědomit se ve své podstatě, ve vědomí Já jsem... Nepouštíme ten meditační proud. Vůbec nejlepší nácvik neformální meditace je právě po skončení té formální, kdy za prvé se v tom proudu snáze udržíme, a když z něho vypadneme, snáze se do něho vracíme, protože je silný. A bohužel platí skutečně to, že když z toho vypadneme, musíme se do toho vracet, a tak pořád dokola. Ti, kdo uspěli, vděčí za to své vytrvalosti...

Jiří Vacek

(přepis promluvy JV vydané na CD 28 - Živá nauka)

... To děláme proto, že pomocí toho „zvukového“ pozorovatele nás to více vtahuje do nitra než u toho zrakového. Ten zrakový pozorovatel, jelikož má předmět pozorování před sebou, tak mírně jakoby vytahuje ven, do světa, kdežto ten zvukový, vnitřní, ten se odehrává ve vztahu k tělu v hlavě, čili je to vnitřnější. Tím se snáze můžeme do toho pozorovatele dostat, zvláště když ještě zavřeme oči. Navíc ten zvukový pozorovatel – pozorovatel je samozřejmě jeden, můžeme se více na něj soustředit pomocí zraku nebo sluchu – ten je důležitý pro naše mluvení. Takřka všichni, kdo tady sedíte, jakmile otevřete pusu, tak ztrácíte pozorovatele. Právě to soustředění na zvuk – kdo slyší mluvené slovo – by vám umožnilo zůstávat v tom pozorovateli, když povídáte. Ale zřejmě jste někteří moc chytří, tak jste o tu možnost přišli.

Michael Salim

(ukázka z knihy Vnitřní bdělost, kterou lze zakoupit v našem e-shopu či na veřejné meditaci)

Nejtěžším a nejnáročnějším cvičením je naučit se při rozhovoru s lidmi neustále naslouchat zvuku svého hlasu. Dosáhnout toho není tak snadné, jak se to může zdát a od aspiranta to vyžaduje velké vypětí vůle a vnitřní sílu, jestliže chce mít úspěch...

Chökyi Nyima Rinpočhe

(ukázka z knihy Rada od srdce k srdci, kterou lze zakoupit v našem e-shopu či na našich veřejných meditacích)

... Přestože toto porozumění a neobvyklý náhled jsou nesmírně prospěšné, jsou stále jen intelektuálním porozuměním, a to nebude stačit. Proč? Protože nejsou tím konečným kýženým ovocem. Když si však budeme nově nabyté vědomosti a pravý a neklamný náhled plynoucí z učení a přemýšlení o něm brát k srdci a aplikovat je, dáme tak zrod skutečně vznešeným vlastnostem...

Mistr Padmasambhava

(ukázka z knihy Učení Dákiní, kterou lze zakoupit v našem e-shopu či na našich veřejných meditacích)

... Mistr řekl: Když se někdo, kdo získal lidské tělo, setkal s Buddhovým učením, svědčí to o tom, že nashromáždil zásluhy v dřívějších životech.

Když se někdo, kdo má zájem o Dharmu, setká s mistrem, jenž mu předá ústní pokyny, je to jakoby slepý člověk našel klenot plnící všechna přání...

Jiří Vacek

... Opuštění hmotného těla a jeho světa není koncem našeho života, ale koncem života v hmotném těle a světě. Nic víc. Jakýkoliv strach z konečného zániku naší bytosti není proto oprávněný. Je výsledkem naší nevědomosti, ve které se ztotožňujeme se svým hmotným tělem. Vlivem moci této nepravdy si myslíme, že zánik hmotného těla, protože jsme s ním chybně ztotožněni, je i zánikem naší osobnosti. Není. Chceme-li se zbavit účinně strachu ze smrti, musíme rozpustit jeho příčinu, jíž je ztotožnění s hmotným tělem, kterým nejsme...