Poučná zkušenost
Jiří Vacek
Pramen: čtvrtletník Mountain Path, č. 4; 2016, Living With The Master, autor Kunju Swami. Volně zpracováno.
Kunju Swami přišel k Ramanovi Mahárišimu v roce 1920 ve stáří 23 let. Od začátku svého pobytu v ášramu byl Swami zaplaven blažeností z Bhagavanovy přítomnosti. Když trvala 18 dnů, tak jej napadlo, že se tento stav ustálil. Rušily jej však denní činnosti, které v ášramu probíhaly. Proto si pomyslel, že bude lépe, když se vrátí domů, kde bude moci stále meditovat bez přestávek. Také měl výčitky, že jako host ášramu se stravoval zdarma. Proto se rozhodl pro návrat domů a ášram opustil.
Doma jej příbuzní z meditace často svým mluvením vyrušovali a jak ubíhaly dny, jeho hluboké meditace, které dosahoval v přítomnosti mistra, byly stále slabší a slabší až zmizely úplně.
Swami si uvědomil, jak byl pošetilý, že odešel od mistra, který jej silou, která z jeho těla vycházela, udržoval v blažené meditaci. Proto se vrátil zpět do ášramu k Mahárišimu a již u něho zůstal.
Když jsem Swamiho zkušenost tlumočil přátelům, dozvěděl jsem se, že mají podobnou zkušenost. Stále mnoho hledajících pod vlivem svého hluboko zakořeněného materialismu zaměňují mistra za jeho tělo, myslí si, že je mnoho mistrů a nechápou podstatu mistrovství a zaměňují je za zevní činnosti a tvary.
To vše vede k nesprávnému chování k mistrovi, které ovládlo tehdy i Kunju Swamiho.
Pravda je, že je jen jeden mistr a je jím Bůh, vědomí Já jsem. Jednotlivci, kteří ve své duchovní praxi toto božské vědomí Já jsem poznali, jej ze svých těl ve své blízkosti vyzařují a tak ty, kteří se k nim obracejí o pomoc, touto duchovní silou vědomí Já jsem přibližují Bohu.
Toto božské vědomí Já jsem je jen jedno jediné a stejné ve všech lidech, kteří je v sobě poznali a uvědomili si je. Jedním z nich byl i starozákonní Henoch, který proto „chodil s Bohem“. Nikoliv, že tak činil tělesně, ale žil ve vědomí Já jsem duchovně.
Pobývat ve správném postoji v přítomnosti mistra, který vyzařuje ze své osobnosti vědomí Já jsem, je proto nejlepší možná sádhana a současně i duchovní společnost, jaká existuje.
Odmítat tuto neocenitelnou duchovní pomoc, ať jsou naše důvody jakékoliv, je proto vždy známkou, že nás ovládají síly Bohu nepřátelské.
Jejich zdrojem je materialistická nevědomost, která mistra ztotožňuje s tělem a přesvědčení, že je více mistrů a že mistr je něco jiného než Bůh, to jest vědomí Já jsem.
K zamezení jiného, snad ještě horšího omylu dodejme: nikdo, žádná stvořená bytost se nestane Bohem, protože si uvědomí vědomí Já jsem a žije v něm.
Osobnost, která si uvědomuje vědomí Já jsem, není Bohem, ani mistrem, ale je jeho průchodem, anténou, ze které působí. I zde však mohou být rozdíly ve vyjadřování a jednání.
Moc božího vědomí Já jsem v nás působí tím víc, čím méně uplatňujeme svou lidskou vůli. Nepřekážejme proto Bohu v jeho působení svou vůlí. Ač může být skutečně nebo jen domněle božská, není nikdy boží, ale jen a jen lidská.
Nechme Bohu svobodu v jeho působení, protože on ví vždy lépe než my, co je opravdu dobré a žádoucí a co nikoliv. Z tohoto pohledu i nejlepší lidská vůle může překážet vůli a moci vědomí Já jsem.