Rozpuštění strachu ze smrti
Jiří Vacek
Já jsem je náš život i spasitel od všeho zlého.
Já jsem život vyjadřuje pravdu, že vědomí je jak zdrojem, který nám dává vědomí sama sebe, ale i životní sílu, pránu, která z neživé hmoty činí oživenou hmotu našeho těla, schopnou činnosti.
Kdo měl možnost vidět například milovanou osobu v průběhu jejího života a pak těsně po její smrti, je-li dostatečně pozorný, může tento rozdíl živé – mrtvé tělo přímo pozorovat.
Tělo osoby, která žila a kterou jsme milovali se po smrti rázem změní v neživou hmotu, která není tím, koho jsme milovali, ale něčím cizím, bez vědomí i síly. Tak zvaná smrt není nic jiného než odchodem vědomí a životní síly z těla, které je dříve oživovaly.
Neživé tělo zůstává, vědomí a jeho síla, která je oživovala, což jsme my, odchází do jiné úrovně. Do jaké? Přesně takové, kterou nám určuje karmický zákon na základě toho, jak jsme v tomto světě mysleli a jednali.
Opuštění hmotného těla a jeho světa není koncem našeho života, ale koncem života v hmotném těle a světě. Nic víc. Jakýkoliv strach z konečného zániku naší bytosti není proto oprávněný. Je výsledkem naší nevědomosti, ve které se ztotožňujeme se svým hmotným tělem. Vlivem moci této nepravdy si myslíme, že zánik hmotného těla, protože jsme s ním chybně ztotožněni, je i zánikem naší osobnosti. Není.
Chceme-li se zbavit účinně strachu ze smrti, musíme rozpustit jeho příčinu, jíž je ztotožnění s hmotným tělem, kterým nejsme.
Trvalé dosažení stavu, ve kterém si přímo a jasně uvědomujeme svým Já jsem, že jsme ryzí vědomí a nejsme pozorovaným tělem, rozpouští naši nesvobodu, jejíž mocí jsme ztotožněni s naším hmotným tělem a myslíme a jednáme jako bychom byli ono.
Jelikož nejsme pozorovaným tělem, ale vědomí, které si tělo někdy uvědomuje a někdy nikoliv, je zřejmé, že my, vědomí neumíráme, ale pouze opouštíme své hmotné tělo, které bylo naším příbytkem v průběhu života v tomto světě.
Velký strach ze smrti a lítost, že opouštíme tento svět a naše milé, silně narušuje náš odchod z hmotného těla a nepříznivě ovlivňuje náš posmrtný osud. Proto správné poučení a nelpění na těle a světě, který opouštíme, jsou velmi důležité.
Kdo opouští tělo v nevědomosti o sobě, musí po odložení těla čelit velmi nepříznivým vlivům, které jej stahují zpět do hmoty a nebožských světů. Proto je správná příprava na smrt, která není smrtí ani zánikem, ale pokračováním naší existence v jiném světě, tak důležitá.
V tomto stavu přechodu z jednoho druhu existence do jiné, lze mnoho získat i ztratit, podle toho, jakého přiblížení k Bohu jsme opravdu dosáhli. Nic jiného, než právě toto a naši karmu si s sebou nemůžeme vzít. Kdo si nakupil zlou karmu nesprávným jednáním a myšlením a navíc zanedbal stezku k Bohu, nemá nic, co by mu nový život usnadnilo. Pouhá víra bez skutků zdaleka nestačí, když navíc, jak jsme jednali a mysleli, nebylo dobré.