Jiří Vacek - duchovní učitel

Renata

... Duchovní srdce pulzovalo tak silně, že jsem myslela, že je to srdce fyzické a že přichází infarkt…, ale mysl se uklidnila, věděla jsem, že je to Váš vliv a začala jsem dýchat do duch. Srdce, které stále rychleji vrnělo. Zároveň jsem vnitřním zrakem viděla obrovskou zářící bytost, která mě do sebe vsála. Věděla jsem, že jste to Vy pane Vacku a i když se to slovy nedá popsat, bylo to skutečnější, než něco na co si lze sáhnout. Zažívala jsem radost z tohoto krásného překvapení a přitom to bylo to nejpřirozenější...

Jiří Vacek, Vladimír Cepek

... Toto vše jen potvrzuje můj názor, že většině účastníků Jitřní země nejde o přínosnou výměnu názorů, ale že jim slouží pouze pro jejich zlé rejdy. Anonymita, snadná možnost zneužití a shovívavost redakce k vyložené sprostotě a jednostranné zaujetí redakce ve prospěch tomášovců jim toto vše velmi a velmi usnadňovalo. Jim nejde vůbec o nic duchovního, ale o snahu co nejvíc uškodit a zdánlivě beztrestně páchat zlo. A tito lidé se vážně dožadují, aby své špinavosti mohli zveřejňovat na našich stránkách. Ty navíc nikdy nebyly prohlášeny za diskusní fórum, ale slouží k informacím o našich činnostech.

Výše uvedené důvody mě přiměly k tomu, že jsem na JZ  přestal přispívat, částečně také pro překážky, které redakce JZ kladla jejich zveřejňování. Vyměňovat si názory s lidmi, kteří o takovou výměnu nestojí a je jim pouze záminkou pro šíření jejich zla a nepřátelství, a to ještě pomocí podvodů, nemá smysl.

Jiří Vacek

(viz příspěvek na našem webu 29. 4. 2006)

Své vyjádření k článku o nás v Dingiru jsem zaslal panu Vojtíškovi 9.5. t.r. Pan Vojtíšek stále tvrdí, že rozhovor nemusel být autorizován, protože „vytiskl jen to, co jsem napsal“. Ukázal tím umění, jak lhát, ale neříkat při tom nepravdu. Zamlčuje totiž, že sice otiskl, co jsem napsal, ale pouze jednu třetinu toho, co jsem mu předal, co si ode mne ze svého a nikoliv z mého popudu vyžádal. Nežádal jsem Dingir o publicitu, ale pan Vojtíšek žádal mne. Pokud nechtěl podat čtenářům pravdivou a úplnou informaci, jaké úmysly vlastně měl?

Jiří Vacek

Bůh ve své neprojevené podstatě je neomezený a nerozlišený sebe si vědomý Duch, láska, blaženost, svoboda i moudrost. Je sám o sobě a nezávisle na čemkoliv existující absolutno. V tomto smyslu je i nejvyšším a jediným Dobrem, jaké existuje. Nic jiného než on není Dobrem ani dobré. Pokud někdo tvrdí, že v Bohu není zlo, ale ani dobro, říká nebezpečnou polopravdu. Samozřejmě v Bohu zlo nemůže existovat. Nejsou v něm ani relativní dobra, jak je chápeme, ale on sám je jediným a absolutním Dobrem. Absolutní zlo neexistuje, protože by muselo existovat v Bohu, což by jej popíralo.

Jana Šilhánová

Vážený pane Vojtíšku, dovoluji si Vám napsat v souvislosti s Vaším článkem v časopise Dingir „Mistr v roli zkoušeného“. Pracujete pro duchovní časopis, jistě Vám jsou tedy známy hlavní zásady duchovnosti. Za ty nejzákladnější považuji dodržování morálních hodnot...