Další dopis do Dingiru
Jana Šilhánová
Vážený pane Vojtíšku,
dovoluji si Vám napsat v souvislosti s Vaším článkem v časopise Dingir „Mistr v roli zkoušeného“.
Pracujete pro duchovní časopis, jistě Vám jsou tedy známy hlavní zásady duchovnosti.
Za ty nejzákladnější považuji dodržování morálních hodnot.
Je pro mne proto velmi nepříjemným překvapením, že jste jako pracovník duchovního časopisu mohl zvolit či svolit k takovému postupu, tj. nedodržení autorizace, svévolná úprava textu, který jste si navíc od autora (p. Vacka) sám vyžádal, svěření napsání článku či vlastně „posudku“ člověku (p. Duchkové), který se jak patrno duchovní oblastí nijak hlouběji nezabývá, viz např. výrok „samo vysvobození poznání nepřináší“, což je podobné, jako kdyby nějaký autor posuzující vzdělávací systém vážně tvrdil, že státní zkouška ještě nezaručuje úspěšné vykonání maturity.
Jistě jste vzdělaný člověk, tím spíš si nedokáži představit, že by takováto neprofesionalita mohla vzniknout neúmyslně. A pokud vznikla úmyslně, opravdu nevím, čeho pozitivního se domníváte tím dosáhnout. Pokud Vám nezáleží na tom, že došlo k neoprávněnému zkreslení článku a tím obrazu osobnosti a působení p. J. Vacka v očích čtenářů (což by Vám jedno být nemělo – ani jako redaktorovi, ani jako slušnému člověku), pak jaký se domníváte, že to bude mít dopad na Váš časopis? Opravdu těžko se dá předpokládat, že čtenáři budou chtít kupovat časopis, který nedodržuje zásady slušnosti v tomto případě dokonce zakotvené v zákoně.
Dle mého názoru by bylo na místě celou věc uvést na pravou míru – otisknout ve Vašem časopise omluvu poškozenému (tj. p. Vackovi) z Vaší strany a ze strany p. Duchkové a původní plné znění otázek a odpovědí (které jste si, jak znovu opakuji, sám vyžádal) včetně úvodu k těmto otázkám a odpovědím. V případě, že byste měl zájem otisknout článek o skutečné činnosti a působení p. J. Vacka, bylo by na místě se s touto činností nejprve doopravdy seznámit.
S pozdravem
Mgr. Jana Šilhánová