Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(viz příspěvek na našem webu 29. 4. 2006)

Své vyjádření k článku o nás v Dingiru jsem zaslal panu Vojtíškovi 9.5. t.r. Pan Vojtíšek stále tvrdí, že rozhovor nemusel být autorizován, protože „vytiskl jen to, co jsem napsal“. Ukázal tím umění, jak lhát, ale neříkat při tom nepravdu. Zamlčuje totiž, že sice otiskl, co jsem napsal, ale pouze jednu třetinu toho, co jsem mu předal, co si ode mne ze svého a nikoliv z mého popudu vyžádal. Nežádal jsem Dingir o publicitu, ale pan Vojtíšek žádal mne. Pokud nechtěl podat čtenářům pravdivou a úplnou informaci, jaké úmysly vlastně měl? Vyškrtal z 30-ti otázek a odpovědí 20 a ještě vynechal úvod, ve kterém osvětluji svůj postoj k položeným otázkám. Takže lže: neotiskl, co jsem napsal, ale pouze malou část toho, co jsem napsal. Co se mu nelíbilo, zejména kritika jeho společnosti, to vyškrtal. I člen redakční rady pan Štampach soudí, že článek měl být autorizován. Pan Vojtíšek nikoliv.

To nebyla redakční úprava, ale hrubý a neoprávněný zásah do autorských práv, které zákon přímo zakazuje. Cíl byl jasný: zabránit zveřejnění názorů, které se panu Vojtíškovi nelíbí. Jinak řečeno: cenzura. S otištěním tak zkomoleného a svévolně zcenzurovaného rozhovoru bych nikdy nevyslovil souhlas. Proto jsem mu napsal dopis se svým vyjádřením.

9.5.2006

Vážený pane Vojtíšku,

Zasílám vám k otištění vyjádření k článku v Dingiru „Mistr v roli zkoušeného“. Ve smyslu tiskového zákona žádám o jeho otištění a to bez jakýchkoliv úprav nebo krácení.

Jiří Vacek

Vyjádření k článku „Mistr v roli zkoušeného“, autoři A.Duchková a Z.Vojtíšek, časopis Dingir č. 1, 2006-05-05.

Souhlasil jsem s otištěním rozhovoru v Dingiru za předpokladu, že bude otištěn jako samostatný článek po mé autorizaci. Rozhovor mně k autorizaci předložen nebyl a navíc byl bez mého vědomí a souhlasu zahrnut do článku autorů.

Z pohledu autorského zákona jde o neoprávněný zásah do autorského díla. Rozhovory byly bez mého souhlasu zkráceny ze 30-ti otázek na 10, tedy na jednu třetinu. Byl vynechán i úvod, ve kterém se vyjadřuji s podivem k zaměření otázek. Byla vypuštěna i 30. otázka, kde se vyjadřuji odmítavě k činnosti Společnosti pro studium sekt. Otázky vůbec nesměřovaly k hlavnímu tématu, který zvolili autoři, ke sporu se stoupenci Tomášových. Takto zmrzačený rozhovor ztratil veškerou vypovídací schopnost. Navíc, jak jsme namátkou zjistili, jste svévolně v tištěné verzi změnili znění některých otázek, takže mé odpovědi nejsou s nimi v souladu (např. otázky č. 4 a 7).

Výše uvedené zásahy jsou v naprostém rozporu jak s autorským zákonem, tak se základní novinářkou etikou.

Jak článek vyzní, mělo mě dostatečně  varovat sdělení M. Tomáše na Jitřní zemi z 2. 3. 2006: „ Máme jedno paré (Jak jsem hledal Boha) podtrhané, v současné době si je vyžádal k revizi jeden fundovaný sektolog (tj. pan Vojtíšek).

Podle svědků, kteří bydleli ve společném bytě s paní Duchkovou, paní Duchková měla od pana Paříka z nakladatelství Avatar a stoupence Tomášových půjčené díly mé knihy „Jak jsem hledal Boha“. V nich měla od pana Paříka zvlášť zatrhaná místa s podle něho závadnými pasážemi včetně poznámek, které jí osvětlovaly nesprávnost mých tvrzení.

Oba autoři se několikrát před napsáním článku setkali s protivnou stranou a získávali od nich podklady pro svůj článek. Naše stanovisko je nezajímalo, a to ani na krátkém ryze formálním setkání. Na něm pouze převzali zpracované odpovědi na položené otázky.

Autoři mě obviňují, že si upravuji výroky Ježíše nebo Mahárišiho podle svých potřeb. Neuvádějí však jediný příklad. Taková tvrzení jsou naprosto neprůkazná.

Sami se dopouštějí nešvaru, když text na str. 12 v rámečku vydávají za moje slova. Ve skutečnosti je pouze jejich chybnou interpretací pramene z pozn. č. 4. Nesmyslně tvrdí, že „samo vysvobození poznání nepřináší“. Taková nesprávná tvrzení, která navíc přisuzují mně, jen dokazují, že neznají ani základní pojmy z oblasti jógy.

Také zcela nesprávně zaměňují mistra za osobnost, a tak zavádějí čtenáře od správného pochopení, když přisuzují mistrovství osobě Jiřího Vacka. Přesvědčují čtenáře o něčem, co netvrdím. Mistr není osoba, ale Duch, jehož nástrojem osoba je.

Úvahy autorů o tom, že se těžce vyrovnávám s popularitou Tomášových, jsou jen nepodložené ryze  subjektivní názory autorů. V józe nejde o popularitu ani o plné Lucerny. Ty dokáže naplnit i boxerský zápas. Cílem jógy je poznání sebe a následná spása. O nic jiného se se svými přáteli na našich meditacích a seminářích společně nesnažíme. Proto také nepřednáším, neplním Lucerny, ale veškeré své snažení obracím s přáteli do nitra, abychom mohli s apoštolem Pavlem říci: „Již nežiji já, ale Kristus (ÁTMAN, BUDDHOVSKÁ PODSTATA) ve mně“.

Nepřátelství katolické církve k józe není také „údajné“, jak autoři tvrdí, ale skutečné. Oficielní a jediná platná vyjádření ve věci víry jsou papežova. Dnešní papež ještě jako kardinál, se vyjádřil zcela jednoznačně: „Jóga je blud a škodí duši“, jako pověřený strážce správné víry. Když autoři neznají ani taková základní fakta, jak věrohodné jsou jejich názory?                 

Je sympatické, že se někteří katolíci vyjadřují příznivě o józe, ale jejich vyjádření jsou pouze osobní a z hlediska církevního práva nezávazná a neplatná. V otázce víry platí výhradně, co říká neomylný papež. Bereme-li tato svobodomyslná, ale neplatná vyjádření jako změny oficielního stanoviska církve, jsme uváděni v omyl, že církev změnila svůj postoj. Tak tomu není.

Totéž platí ve věci zádušní mše. Podle platného, oficielního stanoviska církve je mší za duše trpící v očistci. Jejím záměrem je tato utrpení zkrátit a zmírnit. Je zavádějící, když někdo tvrdí něco jiného.

Tvrzení, že jde o osobní spor, je nepravdivé. Za vyjádření nesouhlasu s některými výroky Tomášových jsem byl zahrnut spoustou pomluv a urážek, z nichž ještě nejslušnější je lžiguru. Nechyběly ani výhružky Bezpečnostní informační službou a likvidací naší ediční činnosti pomocí vysoce postavených spojenců Tomášových.

Jaké je skutečné pozadí sporu se stoupenci Tomášových, z nichž dva jsou i představitelé nakladatelství Avataru, ve světle těchto skutečností je zřejmé. Komu měl článek prospět, také.

To je současně pravděpodobná odpověď, proč prvý článek v Dingiru o mně si zvolil za námět tento spor, místo aby objektivně seznámil čtenáře s naší činností vydavatelskou, překladatelskou, s naším do nitra zaměřeným duchovním úsilím, s našimi meditacemi i semináři neboli s podstatou našeho duchovního snažení. Nebyl o to zájem. Paměti „Jak jsem hledal Boha“, nejsou ani zdaleka mým základním dílem. Tím jsou zejména „Základy jógy a mystiky“, „Královská jóga“ a další.

Článek v Dingiru mě jen potvrdil, že kritický postoj, který jsem vyjádřil k činnosti Společnosti pro studium sekt v otázce č. 30, která nebyla otištěna (proč asi?), je oprávněný.

Ještě jen tak mimochodem. Proč autoři vytrvale celkem 3x píší v názvu mých pamětí „Jak jsem hledal Boha“, Boha s malým B? Neumí ani správně opsat název knihy? Nebo se shlédli v panu Paříkovi, který učinil totéž ve svém pomlouvačném článku v Doteku ve snaze mě zesměšnit?

Jiří Vacek

V odpovědi pan Vojtíšek plánuje zařadit moje vyjádření pouze pravděpodobně až ve 3. čísle. Mezi tím dostal Dingir několik kritických vyjádření ke svému postoji, například od Mgr. Martince.

Dopis šéfredaktoru Dingiru PhDr.Zdeňku Vojtíškovi

Reakce na článek Mistr v roli zkoušeného z časopisu Dingir 1/2006

Časopis Dingir si kupuji nepravidelně, vždy podle témat, která mě zajímají a pokud se vztahují k józe či mystice nebo k historii duchovního života u nás. Musím říci, že v poslední době se mně Dingir zdál odvážnější, tolerantnější a vyvážený. Zmíněný článek autorky Anny Duchkové je však dle mého názoru  popřením zásad etiky i vědeckého bádání. Bylo skutečně neprofesionální chybou svěřit napsání článku autorce, která proto evidentně nesplňuje předpoklady. Článek měl poprvé v Dingiru údajně představit osobnost mystika Jiřího Vacka. Celý článek je však do očí bijící zaujatost a je psán evidentně účelově. Příkladem může  být již jen zavádějící volba názvů kapitol v článku nebo formulace otázek pro rozhovor, které jsou jak nadiktované od některého z nepřátel J.V.

Sám čtu práce Jiřího Vacka více než deset let a snažím se je chápat v širokém kontextu dalších duchovních směrů Východu. Nauka prezentovaná Jiřím Vackem vychází a dále rozvíjí učení Ramana Mahárišiho, jednoho z největších spirituálních mistrů 20.století. Tato nauka je plně konzistentní a logická, naprosto nevyžaduje slepou víru, autor zdůrazňuje nutnost přemýšlení a domýšlení psaného, má jasně definovaný pojmový aparát, ukazuje směr a cíl, ale i metodiku k jeho dosažení, nabízí možnost ověření vlastní praktickou zkušeností. Myslím, že toto jsou znaky nejen skutečné Věčné filosofie, ale i ryzích zásad jakékoli vědy.   Mně samotnému není nic vzdálenějšího než jakékoli slepě oddané uctívání a bigotní úzkoprsé sektářství. I právě proto si mě knihy Jiřího Vacka získaly. Autor v nich klade důraz na objasňování zákonitostí duchovního života, což je v duchovní literatuře dost ojedinělé. Jiří Vacek je nekompromisní hledač pravdy a to v každém směru, podle svojí zásady, že pravda je vždy zdravá. Je nekompromisní a přímočarý při komentování duchovního života i dění kolem sebe, ale v první řadě k sobě samému. Jenom bereme-li v úvahu to nutné sebezapírání při tom obrovském množství pravidelných duchovních aktivit - veřejných meditací a seminářů za ta léta, společných meditací u Vacků, práce okolo knih. Soukromí nemají Vackovi prakticky žádné. Nejdůležitější však je, že lidé, kteří se drží podávaných návodů k duchovní praxi, dosahují znatelných výsledků. Jsou i tací, kteří dosahují prožitků svého pravého Já neboli osvícení, což je, spolu s následnou spirituální praxí umožňující vysvobození z úrovně nebožského světa, odvěkým nejvyšším cílem všech duchovních tradic. To, že se o tyto zkušenosti autor a jeho přátelé dělí ve svých knihách, je zcela unikátní. Za to, že si Jiří Vacek nic nenechává pro sebe, dle mé zkušenosti s jediným cílem pomoci i takto duchovně hledajícím, vzbuzuje u některých lidí nevoli a nepřátelství. Tento jev bohužel můžeme sledovat v celých duchovních dějinách.

Uveřejnění informací o Jiřím Vackovi v takovéto formě mi velmi připomnělo mé studium na vysoké škole, kdy jsem absolvoval cyklus Vašich přednášek z Nových náboženských směrů, zápočet v indexu mám od Vašeho kolegy a spoluautora přednášek  P. Remeše. Tehdy jsem silně pociťoval vaši společnou zaujatost proti zejména východním guruům i všeobecnou podezíravost ke všemu tzv.ezoternímu neboli vnitřnímu poznání.

Sám se přikláním k názoru J.Vacka, že článek Mistr v roli zkoušeného musel být napsán na objednávku lidí kolem nakladatelství Avatar.

 S pozdravem Mgr.Tomáš Martinec

S panem Vojtíškem si názory vyměnil i Vláďa Cepek. Co odpověděl na jeho návrh, aby Dingir zveřejnil rozhovor celý včetně mého vyjádření, obsahuje jeho dopis z 27.5.06.

Od: vojtiskovi@volny.cz

Komu:  cepek.v@seznam.cz

Odesláno:  27.5.2006, 22:42

Prosím Vás pěkně, pane Cepku, to si snad ze mne děláte legraci. Otisknout 30 odpovědí pana Vacka – to nemůžete myslet vážně. To by celý Dingir byl plný jeho slov, která nepřinášejí mnoho nového. Takové věci tiskne ve svých knihách a tam si to jistě jeho čtenáři přečtou. Dingir má ale přece jen hlubší a širší záběr než aby věnoval podstatnou část jenom slovům pana Vacka.

A jeho dopis samozřejmě otiskneme, byť jistě ve zkrácené podobě. Teď je ale na řadě Ing. Krutina, který napsal dřív, takže na Ing. Vacka se dostane hned v nejbližším čísle. Při nejlepší vůli nemůžeme dát ani dopisům tolik prostoru.

Dobře, takže pokud máte tyto neuvěřitelné podmínky, o nichž jistě ani nepředpokládáte, že bychom mohli přijmout, tak tedy z naší korespondence nic nebude. Škoda, jste jediný z okruhu pana Vacka, který napsal slušně a celkem věcně.

Třeba se ještě někdy uvidíme a budeme si moci popovídat mimo stín pana inženýra.

Děkuji za dopis a pozdravuji.

Zdeněk Vojtíšek

Pan Vojtíšek mně položí 30 otázek, na které jsem poctivě a důvěřivě odpověděl, a když je požádán, aby je otiskl, tak si děláme legraci. Ve skutečnosti si zřejmě udělal legraci z nás pan Vojtíšek. Jak byla vhodná, ať posoudí každý sám. Co vlastně rozhovorem a článkem pan Vojtíšek zamýšlel, když nechce čtenáře Dingiru seznámit s mými názory a činnostmi? Zřejmě nic dobrého. Jedno je jisté: vyžádal si odpovědi na 30 otázek, ale neměl nikdy v úmyslu je zveřejnit. Prostě mě podvedl.

Původně jsem chtěl počkat se zveřejněním svého vyjádření, až bude otištěno v Dingiru. Jelikož nevím, jestli je Dingir někdy vůbec otiskne – již hrozí, že bude zkrácené – rozuměj zcenzurované, tak je zveřejňuji teď. Taková neúcta k právům a názorům druhých, jakou projevuje křesťan Vojtíšek, se často nevidí. Co takhle si zopakovat Ježíšovo přikázání lásky? Autorský a novinářský zákon jsou pro něho zřejmě jen cáry papíru.

Co je na celé záležitosti nejsmutnější? Počínání Miloše Tomáše, který se na Jitřní zemi beze studu přiznal, že fundovanému sektologovi poskytl podklady o nás, jak sám říká, „k revizi“. Tomášovci skutečně vítají každého spojence proti nám. Je jim zcela jedno, kdo to je. I když je jím křesťan, který je zásadně nepřátelský všemu mimo křesťanskému a dokonce i samotné křesťanské mystice. Nenávist jim zastřela rozum. Není mezi nimi skutečně nikdo, kdo by řekl: „Dost! S tím nesouhlasím.“? Jak dlouho bude trvat, než si nesnášenliví křesťané vezmou na mušku je? Zatím kritizuje pan Vojtíšek například Edu Tomáše jen v soukromí, ale časem jistě vystoupí i veřejně. Právě proto Společnost pro studium (rozuměj potírání) sekt existuje.

Jestliže křesťan, teolog a vysokoškolský učitel se uchyluje k mimokřesťanské duchovnosti k takovýmto postupům, pak tím jen dokazuje slabost svého přesvědčení i nedostatek pravdivých argumentů. Takto se lidé pevní ve víře nechovají, tím méně má takové počínání něco společného s vědeckou religionistikou, za jejíhož stoupence se pan Vojtíšek snaží vydávat.

Měl by nám v prvé řadě vysvětlit, proč se považuje za povolaného porušovat autorský i tiskový zákon a cenzurovat a zkreslovat v prospěch svého přesvědčení názory druhých. Patrně si myslí, že je to jeho poslání. To vše až příliš připomíná inkviziční praktiky, které s demokracií nemají nic společného a s pravým křesťanstvím již vůbec ne.