Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Když čteme některá pojednání o advaitě, snadno nabydeme dojmu, že nejvyšší Skutečnost je výhradně statická, neproměnná, věčný klid, nepohyb. Projev buď vůbec nenastal, nebo je celý jen klam a vědomí je v nejlepším případě pouze jeho nezúčastněným, bezmocným a nezasahujícím pozorovatelem. Projevu se vůbec nezúčastní. Tak to není. Považuji taková tvrzení pouze za rozumové úvahy, které nemají oporu v přímé zkušenosti neboli v duchovní praxi. Také se na nich může podílet euforie, citové povznesení z prožitku, ve kterém vědomí, neprojev, převládá nebo existuje pouze ono, která zkresluje skutečnost takovou, jaká je. Ramana Maháriši často úvahy o neexistenci projevu či jeho ilusornosti uvádí na pravou míru, když říká, že projev existuje, ale není objektivní, na vědomí nezávislou realitou, ale je pohybem, činností nejvyšší Skutečnosti samé.