Práce s mocí vědomí
Jiří Vacek
Vědomí není jen nezúčastněným pozorovatelem všeho, co má tvar neboli veškerého projevu. Ono projev, svět a jeho bytosti přímo vytváří svou tvořivou mocí. Ta svět tvoří, udržuje v existenci, ovlivňuje jeho stav a také jej opět rozpouští a stahuje zpět do neprojevu.
Celá stezka i sama átmavičára je i prací s touto oživující a posilující mocí vědomí, která je vedena jeho pozorností.
Vždy platí:
Moc vědomí působí tam, kam ji svou pozorností vedeme.
Proto vědomým vedením pozornosti ve spojení s tvořivou mocí mysli je možné působit na veškerý projev.
Tato možnost se nám zejména nabízí na vyšších stupních stezky, ve kterých nazíráme vědomí jako princip, ve kterém se vše stvořené nachází a který také vše stvořené, všechny bytosti a předměty proniká.
Již udržováním tohoto stavu vědomí, kterému Ježíš říká Otec, Indové brahman, buddhisté mluví o nestvořeném, bez kterého nic stvořeného neexistuje, příznivě na svět působíme. Vracíme jej tím zpět do Boha, kam opravdu patří.
Čím víc se na toto vše obsahující a vše pronikající vědomí soustřeďujeme a v něm spočíváme, tím víc v našem světě Ono – Bůh i působí.
Nemáme mu proto v tomto působení překážet, ale máme se této síle vědomí otevírat a ponechávat ji působit v postoji: „Buď vůle tvá“ s vírou a nadějí, že ví vše nejlépe, co je potřebné a že se tak i stane.
V tomto vědomí a odevzdanosti nejvyšší Skutečnosti máme setrvávat stále. Pokud cítíme potřebu zásahu božské síly v určité záležitosti či věci, jako je například nemoc nebo pomoc v důležitých záležitostech, předkládáme je v tomto postoji vědomí a jeho moci k vyřešení nebo zabezpečení.
Spočíváme ve vědomí Já jsem a uvedenou záležitost do tohoto vědomí zahrneme, necháme ji vědomím pronikat a volně v ní působit.
Výsledky se řídí zákonitostí, která platí pro vědomí a jeho sílu. Čím je naše soustředění mocnější a čím déle trvá, tím jsou výsledky pronikavější a rychlejší. Okamžité zázraky se zpravidla nedějí, proto takto meditujeme opakovaně.
Nedopouštějme se při tomto postupu jedné základní chyby, která oslabuje jeho výsledek. Při soustředění na vybranou záležitost nesmíme ztrácet vlastní vědomí Já jsem, ale pouze v tomto vědomí a s ním v dané věci působíme.
Uvedený postup je jeden z nejúčinnějších způsobů modlitby, jaký existuje. Neměli bychom jej uplatňovat pouze na záležitosti zevní, ale využívat jej i pro zlepšení našeho pokroku na stezce.
Uvedeným způsobem působí vědomí Já jsem mistrů – mudrců neustále a samovolně na vše, čemu věnují svou pozornost a co vstupuje do jejich vědomí i bez zvláštního zaměření pozornosti. Proto sama jejich existence je nejvyšším dobrem všude, kde žijí i když se zdá, že jsou nečinní nebo dokonce líní, jak P. Brunton ve své nevědomosti „ocenil“ Ramana Mahárišiho. Hojnost příkladů takového působení nalezneme v Mahárišiovské literatuře. Nemocní uctívatelé se často uzdravovali, když byl telegram a jejich stav přečten mudrcovi.