Není oč usilovat, ale bez úsilí se nepoznáme ani nevysvobodíme
Jiří Vacek
Přesně vzato opravdu není oč usilovat, protože jsme opravdu TO – vědomí Já jsem. Jelikož jsme na Sebe zapomněli, musíme se na Sebe rozpomenout a právě to je zcela nezbytné velké a těžké úsilí.
Proč je tomu tak? Protože jsme nejen na Sebe zapomněli, ale navíc jsme se silně ztotožnili s tím, co nejsme a vytvořili obrovské množství sil, které nám v rozpomenutí na sebe brání a drží v nevědomosti, nesvobodě a utrpení.
Není oč usilovat, protože jsme To, je nebezpečná polopravda a proto i pololež. Nevědomé ego se jí radostně chopí a usoudí, že je TO a je pro další stezku ztraceno.
Ego nejen není TO, ale je pravým opakem naší pravé podstaty. Teprve je-li beze zbytku a trvale odstraněno, což je velký boj a úsilí, to, co zbývá, je TO, vědomí Já jsem, naše pravá podstata.
Ani pak se nestáváme Bohem, jak se mnohá ega těší, ale jsme s ním spojeni společnou podstatou, vědomím Já jsem. Jsme v tomto stavu „Bohem“, čím víc my sami dokážeme se sami odsunout, zmizet a uvolnit Bohu místo.
Učit TY jsi TO a neříci, že TY není ego, které musí nejprve zmizet, aby TY bylo TO, ale i tehdy nikoliv ve smyslu rovnosti či totožnosti, ale pouze soupodstatnosti, znamená mást nevědomé hledající a uvrhat je do ještě větší bídy a nevědomosti než ve které jsou.
Takoví učitelé pomáhají márovi, ďáblovi a nikoliv Bohu.
To nejlepší, co si mohou síly Bohu nepřátelské přát, je, když proti nim a hlavně egu přestaneme bojovat a necháme se od nich ovládat v přesvědčení, že jsme TO.