Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Šťastný ten, kdo je milován, šťastnější, kdo sám miluje.

Lépe je lásku dávat, než přijímat.

Kdo potřebuje lásku, je na jejím dávání závislý. Kdo je sám láska, je svobodný.

Láska rozdáváním se neslábne, ale sílí.

Láska je nepřemožitelná, není jí možné odolat.

Jiří Vacek

Každý, kdo jen trochu studoval fyziku, setkal se s jevem, kterému říkáme indukce. Spočívá v tom, že když do jednoho vodiče elektřiny vpustíme elektrický proud, začne v druhém vodiči, pokud je dostatečně blízko, také probíhat elektrický proud. Obdobně se to má s našimi mistry. Když spočívají ve vědomí Já jsem a my s nimi meditujeme, to samé vědomí, jaké září v nich, začne zářit i v nás, pokud jsme mistrovi dostatečně blízko tělesně a hlavně duchovně. Jiný vhodný příměr působení mistra je: svíčkou, která hoří, je možné zapálit svíčku, která nehoří, je-li k tomu připravená. Indukce i příměr rozsvícení svíce jasně ukazují možnosti obrovské milosti, kterou můžeme, jsme-li připraveni a správně se chováme, obdržet od mistra. Je jen na nás, zda jsme připraveni uvědomění Já pomocí mistra dosáhnout nebo nikoliv.

Jiří Vacek

...Pokud se ztotožňujeme s tím, co nejsme, nemůžeme poznat, co jsme. Proto je nutné dříve, než můžeme s úspěchem provádět átmavičáru, rozlišit se od ne - já, kterým nejsme. Také očista mysli od všeho zlého a neduchovního a její takové ovládnutí, aby byla naším poslušným nástrojem, se kterým se neztotožňujeme, je nezbytná. Teprve, když je dosaženo těchto cílů, můžeme úspěšně provádět átmavičáru, která je meditací, soustředěním na naše pravé Já, kterým jsme a jeho hledáním. Přechod na átmavičáru můžeme postupně nacvičovat v již popsané meditaci, ve které se rozlišujeme od těla a mysli a hlavně se s nimi neztotožňujeme...

Jiří Vacek

Tak jako se běžně ve své nevědomosti ztotožňujeme s naším tělem, tak stejně, ale vědomě musíme být ztotožněni s naším pravým Já, které je vědomí Já jsem, zkušenost naší sebe si vědomé existence. Poznání Já je uvědomění se jako sebe si vědomé vědomí Já jsem, kterým jsme stále a nemůžeme jím nebýt. K jeho poznání postačí správné nasměrování vědomí z těla, kterým nejsme, na vědomí Já, kterým jsme, v pochopení, že poznání Sebe se dosahuje správným namířením pozornosti na vědomí, kterým si uvědomujeme svět, své tělo i své city a myšlenky. Tím samým vědomím, kterým si toto vše uvědomujeme, si uvědomujeme sebe, své Já jsem, pokud jeho pozornost odvrátíme od všeho stvořeného, co má tvar a existenci v čase a v prostoru a namíříme ji na Sebe, na vědomí, kterým si toto vše uvědomujeme.

Jiří Vacek

Cílem vnitřní pránájámy je obnovit spojení mezi projevenou částí naší osobnosti a tvořivou silou Já. To je návrat k Otci v této silové oblasti. Výsledkem snahy je získání duchovního světla, které je nejvyšší, božskou tvořivou silou, která nás opravdu odnáší zpět k Bohu tím mocněji, čím víc světla jsme vytvořili. Tomuto božskému světlu musíme svěřit svůj život v projevu. Práce se světlem není konečné dosažení, ale právě naopak, naše spolupráce s ním musí stále probíhat a prohlubovat se. Proto se mění způsob naší praxe vnitřní pránájámy.

Přátelé Jiřího Vacka

Články Jiřího Vacka vychází i v periodických tiskovinách, v současné době nejčastěji v časopisech Meduňka a Nový Fénix. V nejnovějším květnovém čísle Nového Fénixu byl např. nyní uveřejněn jeho článek Jak uklidnit mysl. Oba tyto časopisy jsou k dostání téměř na všech novinových stáncích

Jiří Vacek

... Z důležitosti srdce vyplývá, že v něm máme stále pobývat, být ne na ně, ale v něm soustředěni. Proto se snažíme v něm stále přebývat. Máme-li poznání Já jsem, přebýváme s ním v Srdci, nebo se alespoň na ně soustřeďujeme. To neznamená, že Já je omezeno na srdce, ale že je pro duchovní život, ať již pro hledající Já nebo přebývání v něm důležité. Prostě se snažíme být stále ve spojení se srdcem všemi způsoby. V dalším postupu využíváme vnitřní pránajámu, ale s podstatným rozdílem - neprodýcháváme srdce, ale dýcháme srdcem. Nadechujeme pránu ze srdce a stále prostor nádechu zvětšujeme v kulovitém prostoru až do nekonečna. Pak je vše svět i my v takto načerpané práně. Střed je stále v srdci. Výdech je návratem s pránou zpět do srdce. Prostor nádechu se zmenšuje, až je zpět v srdci. Takto nádechem dýcháme srdcem životní sílu z neprojevu srdce do světa s výdechem zpět ze světa do neprojevu v srdci...

Přátelé Jiřího Vacka

Dnes se Jiří Vacek dožívá úctyhodných 89 let.

Hodně štěstí, zdraví a hlavně Božího požehnání a Milosti

přejí všichni přátelé Jiřího Vacka

PS: ze srdce děkujeme za neocenitelnou pomoc, vedení a přátelství.

Jiří Vacek

Mistr vyučuje, a proto mluví. Žák má mlčet, aby se mohl učit. Učitel ve třídě může mluvit, kdy chce a o čem chce a s kým chce. Žák jen když je tázán. To samé platí i o společné meditaci s mistrem. Když mistr usoudí, že je potřebné něco říci, tak to řekne. Nemoudří žáci, kteří se považují za rovné mistrovi, také při meditaci někdy mluví, což znamená, že ani nemeditují. Takového nevhodného chování se dopouští mnozí hledající. Nechtějí uznat, že nejsou rovni mistrovi a proto sobě i druhým velmi škodí. To je jen jeden z více nešvarů, kterými žáci ve vztahu k mistrovi trpí. Zaměňují jeho tělo za Ducha, který je oživuje a tato nevědomost je zdrojem neúcty k mistrovi, která nese zlé ovoce.

Jiří Vacek

... Po čem s velkou láskou a touhou toužíme, to se také stane. Kdy a jak se tak stane, je dáno časoprostorovou prodlevou, která je nutná k vytvoření podmínek splnění našich přání. Naše silné touhy se opravdu naplňují a to často již i tehdy, když je nechceme a dokonce jsme zapomněli, že jsme po něčem takovém toužili. Ne vždy je takové naplnění k našemu pravému prospěchu. Mistři před přáními proto varují, protože se snadno stane, že aby se takové, byť již i zapomenuté přání mohlo vyplnit, je nutný náš nový zrod. Taková přání jsou opravdu velkými překážkami vysvobození...