Zvedání hadí síly
Jiří Vacek
Cílem vnitřní pránájámy je obnovit spojení mezi projevenou částí naší osobnosti a tvořivou silou Já.
To je návrat k Otci v této silové oblasti. Výsledkem snahy je získání duchovního světla, které je nejvyšší, božskou tvořivou silou, která nás opravdu odnáší zpět k Bohu tím mocněji, čím víc světla jsme vytvořili. Tomuto božskému světlu musíme svěřit svůj život v projevu.
Práce se světlem není konečné dosažení, ale právě naopak, naše spolupráce s ním musí stále probíhat a prohlubovat se. Proto se mění způsob naší praxe vnitřní pránájámy.
Nejprve prodýcháme pránou celé naše tělo, které pro tento účel dělíme na jednotlivé části, které spadají do působnosti nejdůležitějších čaker a nádí.
Zvláštností této práce je zvedání hadí síly. Tak se nazývá ta část prány, která působí v sušumně, což je hlavní nádí. Je umístěna ve vnitřku páteře od jejího spodního konce až nad hlavu. Tam končí a ohýbá se zpět do duchovního srdce průchodem, který Maháriši nazýval průchodem vysvobození. Na začátku praxe prána v páteři nepůsobí.
Po vyčištění nádí a pránického těla musíme oživit sušumnu, její činnost tak, že do ní zavádíme pránu postupně od zdola nahoru.
Nejprve musíme pránu přivést do konce páteře, abychom ji pak mohli zvedat páteří vzhůru. Děje se tak, že se nadechujeme v postranních průchodech, které vedou z prostoru nad hlavou ke konci páteře a do nitra páteře. Nadechujeme pránu ze shora do těchto průchodů a vedeme ji dolů do 1. čakry, kde ji usazujeme.
Když se nám zdaří zavést pránu do sušumny, postupně ji vnitřkem páteře vedeme vzhůru až nad hlavu a také zpět dolů do srdce.
Není v tom nic záhadného ani zázračného a není třeba, aby docházelo k vnitřnímu samádhi. V páteři dýcháme stejně jako v celém těle.
Předpokladem úspěchu je velká vnitřní očista jednak mysli, jednak celého těla. To musí být nejprve celé vnitřní pránájámou prodýcháno, to jest očištěno.
Po poznání Já provádíme vnitřní pránájámu s vědomím Já jsem v jediné meditaci, která spojuje projev a neprojev.